Rok třetí – 11. týden: Sejeme špenát

11. týden

Soboty roku 2019 jsou zatím pro nás uživatelsky nepříliš přívětivé. Zase jako přes kopírák déšť a chladno. Na neděli ale byla předpověď na hezké počasí, takže jsme se tentokrát rozhodli vyjet na zahradu až v neděli a v sobotu jsem udělal práce doma v bytě, které jsem i tak plánoval udělat tento víkend.

Šrucha zelná, Sléz kučeravý a vytrvalá cibule se už dost vytáhli a usoudil jsem, že je nejvyšší čas to nějak roztřídit a rozsadit. Vybrané sazeničky slézu a cibule jsem přesadit z minipařeniště do většího sadbovače, který nám zůstal snad ze sazeniček, které jsme kupovali minulý rok v hobby marketu.

Pro cibuli jsem vybral 20 pozicí. Nevím, kolik ze sazeniček se uchytí, protože jsou hodně vytáhlé. Asi moc vysoká teplota v bytě a stále ještě ne až tak moc světla. Snad ale něco pro vysazení na zahradu zůstane. Stačí pár sazenic, kterým se bude dařit, a další se už pak dají množit dělením trsů.

Sazeničky Slézu kučeravého vypadají fakt dobře, asi nejlépe ze všech sazeniček. Nejsou ani moc vytáhlé. Protože sléz má dorůstat 2-3 metry a plánuji je vysadit do pásu trvalek kolem záhonů, rozhodl jsem se, že 10 sazeniček bude stačit. Dále by se pak měly množit samovýsevem. Když se osvědčí, tak klidně prostor pro ně ještě rozšířím. Zatím ale s tímto druhem zeleniny nemám zkušenosti, takže pro tentokrát nebudu plánovat ve velkém, jako obvykle.

Šrucha zelná vyklíčila snad nejlépe a pěkně nahusto. Až jsem si nebyl jistý, jak to budu třídit. Nakonec jsem ji ponechal v minipařeništi, ve kterém vyklíčila. Uvolnilo se tam místo po slézu a cibuli, tak jsem se rozhodl, že do každé pozice minipařeniště dám jednu rostlinku. Do těch uvolněných pozic jsem vysadil po jedné rostlině, které jsem odebral z toho chumlu, co vyklíčil. V těch pozicích, kde šrucha vyklíčila, jsem nechal jenom po jedné rostlině. Na ten zbytek jsem vzal nůžky a vystříhal je pryč. Sazeničky byly moc nahusto, abych se je snažil nějak vytahovat a ty kořínky co tam zůstali, tak se snad časem rozloží a ještě poslouží jako hnojivo. I když šruchy bylo hodně a je asi nejmenší z těch rostlin co v tom minipařeništi byly, tak jsem nechal jenom 24 sazeniček na zkoušku. Zase, pokud se osvědčí, tak možná rozšířím v dalších letech. Prostor v bytě je ale zoufale malý, takže uvidíme. Možná v budoucnu zkusím vysévat přímo na záhony.

Jako další přišel na řadu pórek. Ten ve vaničce od mrkve vyklíčil fakt hezky a nahusto. Sazeničky se už začali dost vytahovat, takže asi nejvyšší čas s nimi něco udělat. U pórku jsem se rozhodl nechat si více sazeniček, konkrétně 48 kusů, protože jsem využil dvou volných minipařenišť, každé s 24 volnými pozicemi. Pro sazeničky pórku by to mělo stačit do té doby, než je dáme venku na záhon. To bude doufám že brzy, protože zabírají moc místa a za chvílí mám v plánu vysévat rajčata a přesazovat sazeničky paprik. Tak aby na těch parapetech bylo místo. Uvidíme, jak se pórek chytne a když usoudím, že jsou sazeničky dost silné, tak hned půjdou na záhon. Je to zimní odrůda pórku (De Carentan), tak by měl něco vydržet.

Papriky už konečně vyklíčily, i když tedy ne rovnoměrně. Zdaleka nejlépe vyklíčila paprika, kterou jsem si pracovně nazval paprika červená. Manželka tvrdí, že z těch paprik, co jsme pěstovali minulý rok, tak v pytlíku se semínky odrůd co jsem měl, bylo asi i semínko nějaké jiné odrůdy, protože jsme měli jenom jeden keřík, který tak vypadal. V každém případě semínka z toho keříku vyklíčila nejlépe. Druhou nejlepší klíčivost má odrůda Granova a pak něco vyklíčilo i u odrůdy Rubinova. Odrůdy California wonder a De Cayenne zatím dost bída. Použil jsem semínka, které jsem koupil ještě začátkem roku 2017, takže i to je možná důvod.

U odrůdy De Cayenne jsem pak ještě doséval semínka z papriček, které jsme sklidili na zahradě minulý rok. Je to sice už 2 týdenní zpoždění oproti zbytku, ale tak uvidíme. Snad to dobře vyklíčí a pár sazeniček bude. Když budou trochu menší, tak to nevadí. Úplně ale zklamala odrůda Feher. Nevím kde je problém. První rok (2017) to byla nejlepší paprika, co jsme měli na zahradě. Nechali jsme si z ní i semínka. Hned druhý rok (2018) jsme už ale měli problémy s klíčivostí. Vyséval jsem semínka z vlastní sklizně i z těch semínek, co ještě zůstali z nákupu v roce 2017, ale vyklíčila jenom 2 semínka, ze kterých byly 2 slabé sazenice. V tomto roce jsem vyséval zase půlku semínek z vlastní sklizně a půlku z toho co zbylo v pytlíku z obchodu. Výsledek je ten, že doteď nevyklíčilo ani jedno semínko. Nevím, co je za problém s touto odrůdou. Asi se na ni vybodnu už úplně. Manželka koupila na jídlo nějakou oranžovou papriku v supermarketu. Protože jí chutnala, tak z ní vyndala semínka a že je mám vysít namísto odrůdy Feher. Tohle nedělám rád, když nevím co to je za odrůdu, nicméně jsem ji vyhověl, tak uvidíme, co z toho bude. Možná nás příjemně překvapí.

Papriky zatím zůstávají v minipařeništi. Hlavní je, že vůbec po tom týdnu, kdy jsem se už začínal obávat, tak vyklíčily. Teď už by to mělo být dobré a pár vlastních sazeniček mít budeme. Mimochodem, když si všimnete, tak některé sazeničky jsou hned u sebe. Je to tak schválně. Když manželka kupovala minulý rok sazeničky paprik na trhu, tak tam taky byly v nádobách po dvojicích. Prý je to tak u paprik lepší, protože se ty sazeničky navzájem podepírají. Že si ale i konkurují, to nevím, jestli řeší. Manželka chtěla, ať to tedy vyseji po dvojicích, tak jsem to i tak udělal. Ne všechny dvojice ale vyklíčily, někde je jednom jedna rostlina. Aspoň budu moct pak porovnat, jaký je rozdíl mezi sazenicemi, které rostou v párech a těmi, co rostou samostatně.

Sazeničky nové odrůdy lilku vypadají celkem slibně. Vyklíčilo jich dost, akorát se dost vytahují, co se snad brzy zlepší, když bude více světla. Naproti tomu celer je stejně ubohý jako poslední 2 roky. Ještě mu dám nějaký čas a pak ho možná rozsadím (když bude co). Jinak asi zase skončíme u sazenic z nějakého hobby marketu.

Takže vše co šlo, bylo v sobotu přesazeno, zalito, teď už jenom čekat, co z toho bude. Zbytek sazeniček jsem s lítostí vyhodil. Jinak to asi nejde, protože místa fakt víc nemám. Snad se to do budoucna zlepší, když už budeme mít nějaký skleník, právě za účelem předpěstování sazeniček.

Neděle, na rozdíl od soboty, vypadala už od rána hodně slibně. Tak jsem si řekl, že už bych rád hodil do země nějaká ty semínka. Volba padla na špenát, který by měl klíčit od 5 stupňů, takže už by nemělo nic hrozit. Zbytek semínek musí ještě nějakou chvíli vydržet, nebo spíš já musím ještě nějakou chvíli vydržet. Semínkům je to jedno.

Počasí i na zahradě vskutku parádní, akorát nás čekalo jedno nemilé překvapení. Jak jsem se obával už minulý týden, tak ten divoký vítr, co byl v neděli, rozfoukal jednak ty silážní plachty, co jimi máme přikryté (nebo spíš měli jsme) záhony, tak i strhl fólii z toho malého fóliovníku, kde zkoušíme předpěstovat sazenice brukvovité zeleniny. Vydrželi jenom malé kusy silážní plachty, kterými byli přikryté jednotlivé záhony.

Ta největší silážní plachta (10 x 20 m) při svém letu zahradou narazila na opěrnou konstrukci pro maliny a ostružiny a celou ji povalila. Při tom se polámali snad všechny maliny a taky ten největší prut ostružiny. Doufám, že ty maliny nejsou zničení úplně. Takže na začátek jsme namísto záhonů stahovali silážní plachtu, opravovali konstrukci na maliny a znovu zakrývali fóliovník. Záhony jsme se už rozhodli nezakrývat, protože plachta byla celkově pryč, včetně cihliček, které ji zachycovali na místě. Kdyby vydržela ještě tak měsíc (na některých záhonech), tak by to bylo super. Natahovat ji ale komplet zpátky se nám už nechtělo.

Menší plachtu (10 x 10 m) jsme stáhli bokem na místo, kde by měli být později záhony a zatím je tam louka. Původně jsem tam chtěl jenom fólii narovnat, aby se dala složit. Jak jsme ji ale natáhli, tak akorát překrývala celou plochu, kde by ty budoucí záhony měli být. Tak mě napadlo, že když už je tam ta plachta natažena, že ji tam necháme až do příštího jara. I tak jsem tam chtěl jenom pokusně pěstovat kukuřici (v trávníku), a to můžu zkusit i někde jinde. I tak nemám až tak moc osiva. Pokud tam ta plachta vydrží, tak by půda pod ní mohla být příští jaro hezky čistá pro další zpracování. Stojí to za to zkusit, protože plocha s udělanými záhony, která byla přikrytá od podzimu, má hezky čisté záhony. Sice je potřeba dočistit okraje záhonů a plocha mezi záhony taky není úplně ideální, ale není to špatné. Řekl bych, že silážní plachta byla dobrá investice.

Po natahování s plachtami jsme se už konečně pustili do záhonů. Jak jsem psal už posledně, tak jsem chtěl zkusit záhon nerýt a jenom nakypřit vidlemi. To šlo celkem v pohodě. Největší problém a nejvíce pracné bylo udělat okraje záhonů. To znamená vyčistit okraje záhonů od prorůstajícího plevele. Některé záhony byli fakt „chuťovka“. Hlavně bývalé kompostovací záhony, kde byli rajčata a cukety. Okraje těchto záhonů a plocha mezi záhony byli v roce 2018 úplně zamořené pýrem, který se tam dostal z dovezeného hnoje. Nic jsme s tím nedělali, jenom to v průběhu roku ušlapávali. Zakrytí silážní plachtou přes zimu celkem pomohlo, ale i tak tam zůstalo hodně kořenů a oddenků. Možná kdyby to bylo zakryté ještě tak rok, tak by zmizelo i to. Zbytky pýru jsme se snažili dostat ze země jak to šlo. Práce to je ale celkem namáhavá, nudná a zdlouhavá. Zbytek se bude muset asi dočišťovat v průběhu roku. S těmi okraji ale bude chtít něco udělat, protože podstupovat tohle každý rok nechceme. Do celkem vyčištěné plochy mezi záhony jsem pak rozhodil semínka bílého plazivého jetele, které jsem nasbíral na podzim po zahradě. Byl bych rád, kdyby byly plochy mezi záhony zarostlé jetelem. Jednak to zlepší půdu, a taky to potlačí růst jiných rostlin (plevele). Jetel z plochy mezi záhony pak poslouží jako mulč a současně hnojení na záhony. Tohle je plán, uvidíme, jak dopadne.

Nerytý, jenom zkypřený záhon vypadá celkem dobře, dokonce mi jeho povrch přijde takový vzdušnější a více nakypřený, jako povrch záhonu po zrytí a zarovnání. Takže zatím budu dělat záhony takhle. Těch záhonů, které ještě nebyli ani jednou zryté (a možná ani nebudou), už moc není (asi 6). Ten zbytek už budu jenom kypřit vidlemi a po čase doufám, že už nebude potřeba ani to. Pak už jenom udělat řádky a vysévat, nebo sázet. Mrzí mně akorát to, že po tom, co už přes záhony není plachta, tak je jich povrch holý. Další roky už tohle plánuju ošetřit a mít na záhonech po celou dobu něco. V ideálním případě zelené hnojení, v nejhorším i tu silážní plachtu.

Do jednoho z těchto nových záhonů jsme pak vyseli špenát. Tentokrát je to fakt celý záhon špenátu, rozdělený mezi dvě odrůdy. Udělat jsem 37 řádků. 18 řádku pro od začátku pěstování osvědčenou odrůdu Matador. Zbylých 19 řádků pro odrůdu Monores, která se nám zalíbila v roce 2018. Později by na tento záhon měl přijít i mangold (různé odrůdy). Původní plán byl, že špenát bude na záhoně na jaře, kdy je ještě na mangold brzo. Pak, když už bude na špenát moc teplo, tak na záhon přijde mangold. Zatím si ale nejsem jistý, jak to bude časově vycházet. Možná budeme mangold vysévat do meziřádku, a do doby, co mangold vyklíčí a trochu vyroste, tak špenát sklidíme. Pak už bude mangold asi až do zimy.

Jinak počasí bylo po celý den fakt parádní. Teplo tak akorát, foukalo jenom mírně. Navíc stromy a keře už naplno pučí a je i cítit taková vůně, že něco roste. Vůbec se mi večer ze zahrady nechtělo. I kdybych nepracoval, tak bych jenom tak seděl a užíval si ty atmosféry jara. Právě období jara, když všechno začíná růst, mám nejraději. Měl jsem takový pocit, jako kdybych chtěl růst spolu se zahradou. Byla ale neděle podvečer a čekala nás ještě cesta zpátky do Prahy a další den zaměstnání, které nás zatím živí. Takže už se zůstává jenom těšit na další týden.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *