Rok devátý – 18.10.2025: První mráz a podzimní sklizně

18.10.2025

Tak jsem se po delším čase zase dostal k napsání článku, ve kterém se pokusím shrnout události za poslední tři týdny. Přes týden jsem pokračoval ve svém plánu pokosit tento rok celou zahradu. Trochu mi to zhatila nemoc, takže jsem jeden týden vynechal. Podařilo se mi vytvořit jednu další řadu, kde skončilo hodně zbytků mravenišť a taky hodně náletů. Zůstává mi dokosit asi 20% plochy zahrady, ale přijde mi, že je to horší a časové náročnější, než těch zbylých 80 %. Je tam hodně kopečků a hodně náletů, i dost velkých, takže více asi strávím rozděláváním kopečků a vysekáváním náletů než samotným kosením. Navíc i to kosení je dost těžké, protože na několik let nesekaném kusu louky jsou pořádně husté a tuhé trsy trávy. To když nemohu useknout, tak si často vzpomenu na pověst o Svatoplukových prutech. Snad když už se louka zase pořádně poseká a bude pak sekat pravidelně, tak to bude lepší (doufám).
Při trápení na tom posledním úseku jsem si uvědomil, že cíl posekat celou zahradu asi tento rok nesplním. Proto jsem se rozhodl dokončit ještě poslední řadu a pak začíst sekat zase od začátku a doplňovat už hotové řady. Tam by se mělo kosit lépe a taky jsem to chtěl posekat ještě před příchodem zimy, resp. před koncem sezony. Ta, jak jsem si uvědomil, je za chvíli. I proto jsem změnil plán. Času už moc nemám a práce je ještě hodně.

Na poslední letošní nově vytvořenou řadu jsem navozil celkem dost drnů ze zrušených kopečků a taky poměrně hodně náletů. V tom posledním úseku je jich dost a při jejich likvidaci jsem část naskládal na hromadu, že je použiji do další řady. Protože ale další řadu už letos dělat asi nebudu, posekal jsem je a naházel na tu posledně vytvořenou řadu. Dřevnatého materiálu tam tak skončilo hodně. Naopak toho bylinného materiálu bylo méně než u jiných řad, protože jsem toho kvůli obtížnosti kosení nakosil méně. Ale stačilo to aspoň na základní zakrytí dřevnatého materiálu.

Při likvidaci kopečků jsem si všiml jedné zajímavosti. V každém kopečku jsem našel schovaný jeden žalud. Aspoň jsem si nevšiml, že by jich tam bylo více. Tohle asi bude důvod, proč máme po pozemku tolik nových mladých dubů. Nevím, kdo je tím zahradníkem, co provádí tuhle novou výsadbu, ale celkem se snaží. Doteď jsem si myslel, že nálety jsou po pozemku rozhozené úplně náhodně. Ono to možná ale tak úplně nebude. Možná si příroda trochu řídí, jak bude vypadat nový les. Pro nás to není až tak důležité. Zachovám to, co se nám hodí a zbytek likviduji. V nejhorším je to organický materiál navíc.

Poslední týden jsme sklidili dýně, co se tento týden ukázalo jako dobrý nápad. Měli jsem totiž první pořádný mráz. Ten v podstatě zničil všechnu teplomilnou zeleninu. Takže je konec s rajčaty, cuketami, dýněmi a paprikou. No, nic s tím nenaděláme. Něco jsme před sezonu sklidili, taky dost zpracovali a další vlastní rajčata, cukety a dýně budou až další sezonu.

Teplomilná zelenina nám zmrzla, ale pořád máme na zahradě zeleninu, která roste a čekáme na sklizně. Jedná se hlavně o brukvovitou zeleninu, jako zelí, kadeřávek a brokolice (o tom za chvíli), ale i ředkve a ředkvičky. Těm deštivé počasí v posledním období dělá dobře. Sice ředkvičky trochu praskají, ale jinak jsou hezké, velké. Většinu z nich jsme sklidili, a protože je jich moc, tak je manželka další týden nakvasila, stejně jak to děláme s velkými ředkvemi. Kontroloval jsem, jak jsou na tom velké černé ředkve a dost z nich už má vytvořenou hezkou bulvu. Uvidíme, jaká bude sklizeň. Ale to ještě nějakou chvíli potrvá.

V posledních třech týdnech jsme se snad každý týden zastavili u lesa, podívat se na houby. Obvykle to bylo „Jenom se na 15 minut podíváme na kraj, jestli něco je“. Samozřejmě to skončilo tak, že jsme v lese strávili minimálně hodinu a domů jsme si nesli košík hub. Letos to zase vypadá dobře, co hub týká. Konečně jsme našli dost našich oblíbených holubinek a jeden týden jsme objevili nové místo plné václavek. Ani jsme všechno neposbírali.

Po příjezdu na zahradu manželka čistila houby a já jsem vytvářel nové syntropic řady. Každý dělal to, co ho baví a večer po příjezdu ze zahrady jsme se už nemuseli patlat s houbami. Pro mě ideální.
Úroda první týden byla spíše symbolická. Strhli jsme zbytek jablek z jabloně odrůdy „Panenské české“. Zbyli už jenom tři. Jedno jsme snědli hned na zahradě, další dva jsme vzali domů. Chuťově je to zatím asi nejsladší jablko, co jsem jedl. Možná až moc. Úplně medová chuť.
Manželka ještě posbírala pod stromem pár hrušek a vzali jsme i dva dýně, které jsme nesklidili minulý týden při řádné sklizni. Nebyli ještě dost zralé, tak jsme je nechali na zahradě. Protože teď dýně pomrzly, tak už určitě více nedorostou. Samotné plody vypadali celkem dobře, tak jsme je vzali domů, že je zkusíme nějak využít. Než jsme se k tomu dostali, tak dýně začali plesnivět. Jedna hned první týden a další týden druhá. Takže jsme je obě vyhodili.

Ze zahrady jsme jeli na chalupu, kde to bylo, co se týká následků mrazu, úplně stejné, jako na zahradě. Na chalupě nám v podstatě zmrzlo už všechno (co se týká zeleniny), co tam ještě zůstalo. Tedy hlavně ačokča a fazole. Okurky a rajčata jsou tam jenom do počtu. U fazolí nestihla dozrát žádná šarlatová fazole. Sice se pár lusků zdálo celkem suchých a zrna z nich jsme vytřídili zvlášť, ale po pár dnech snahy o sušení je chytla plíseň a vyhodili jsme je. Zbytek nezralých fazolí jsme vyloupali a zamrazili. Úroda byla celkem slušná. Jenom nedozrála do sucha. Příště to bude chtít řidší výsevy a ideálně i nějaké lepší, více osluněné místo. Trochu lépe dopadla fazole „Borlotto“, kde byli taky suché lusky, ale zrna z nich neplesniví a zdá se, že dosychají. Zbytek nezralých zrn se taky zamrazil.

Sklizeň fazolí byla neplánovaná, ale sklizeň jablek jsme naplánovanou měli. Od jara sledujeme, jak se to u jabloní mění. Nejdřív nádherně kvetou, pak když jsou plody byl mráz, tak jsme se obávali, jestli vůbec něco sklidíme. Když se začali vybarvovat jablíčka, tak to bylo zase veselejší. Hodně jich začalo padat, tak jsme se obávali, co vůbec sklidíme. Naše obavy byly zbytečné. I když asi něco zmrzlo a dost toho opadalo, naše zimní jabloň tento rok nezklamala a dala nám relativně dost jablíček. Něco málo bylo poškozených, tak jsme je vzali domů, kde manželka udělal koláč a zbytek jsme usušili. Ta větší část ale skončila uskladněna na chalupě, kde by nám měla nějakou chvíli vydržet. Tento rok, co se týk jablek na chalupě, tak je celkem spokojenost. Příští rok snad bude ještě lepší, když nám začnou více plodit mladší jabloně.

Další týden byl asi hodně podobný tomu předchozímu. Zase jsem kosil, likvidoval kopečky a vysekával nálety. Tedy mojí obvyklou práci posledních pár týdnů. Přitom jsem si všiml, že plot z jedné strany je na pár metrovém úseku skoro úplně u země. Dřevěné kůly to asi už konečně vzdali. Chystali jsme se tuto problematickou část plodů opravit, ale tak dlouho jsme to odkládali, až je pozdě. Taky mi přišlo, že se přes ten plot někdo snažil dostat dovnitř, nebo ven. Pletivo bylo totiž na pár místech poškozené. Člověk to asi nebyl, spíše nějaké srna, nebo něco podobně velkého. To je ale celkem jedno. Prostě bylo potřeba opravit plot. Sám jsem se do toho ale nechtěl pouštět, tak jsme si to dali jako hlavní práci na sobotu.

V sobotu jsme tedy většinu dne stavěli nové železné sloupky a opravovali plot. Práce ne moc zajímavá, ale i tu je potřeba udělat. Kromě toho jsme nic tak zvláštního nedělali. Sklidili jsme zbytek ředkviček a sebrali pár, asi posledních hrušek. Při sklizních jsme si všimli, že jsme úplně zapomněli sklidit semínka mrkve, řepy, petržele a ředkví, které jsme si na jaře za tímto účelem na zahradu vysadili. U petržele nevím, jestli už nebylo pozdě. Něco jsem tam nasbíral, ale moc důvěry v to nemám. U řepy to bylo tak akorát. Tak jsme nasbírali semínek dost. Mrkev mi přišla ještě malinko nezralá, tak jsem odlomil celé květní stvoly a nechám je doma dosušit. I tak ty semínka mrkve máme jenom jako doplněk a pro nějakou rozumní produkci budeme semínka nakupovat. Zatím se nám při pokusu o semenaření mrkev vždycky smíchá s něčím divokým, takže část úrody z vlastních semínek by byla použitelná maximálně jako krmivo pro zvířata. Tady máme určitě příležitost ke zlepšení.

Na chalupu jsme pak ani nejeli. Nějak nebyl důvod a po celodenním stavení sloupků se nám už ani nic nechtělo dělat.

Třetí týden jsem si řekl, že by bylo dobrý trochu poklidit záhony na chalupě. Už tam nic nemáme, jak všechno zmrzlo a je potřeba je připravit na výsadbu česneku. Na konstrukcích byli pořád zbytky ačokče, okurek a hlavně fazolí. Takže jsme jeli v sobotu rovnou na chalupu a pustil se do úklidu. Lépe by se sundávalo, kdyby to bylo více suché, ale na to jsme neměli čas. Zbytky rostlin jsme naházeli na záhony a rozebrali jsme i kovové opěrné konstrukce. Hlavně na šarlatovou fazoli se ukázali jako nedostatečné. Taky by nám překáželi při výsadbě česneku. Sloupky využijeme na zahradě při opravě plotu a pletivo zatím nevím. Později chceme udělat na chalupě lepší opory, když budeme vyrábět nové, trvalé záhony. Později bych ještě rád posekal pozemek na chalupě a na ty záhony, kde nevysadíme česnek, bych rád přihodil nějakou organiku, ať se tam rozkládá.

Práce nám zabrala několik hodin a na chalupě jsme si dali i pozdní oběd. Pak jsme vyrazili na zahradu, kde zase vymyslela plán manželka. Chtěla sklidit hlavně zelí. To sice začalo po deštích celkem hezky růst, ale hlavně rané zelí začalo praskat a kazit se. Hlávky nebyly nějak moc velké, ale déle už nešlo čekat. I z toho mála, manželka celkem dost osekala. Hlávka napohled hezká, ale sundáte první listy a je tam hniloba, která často prostupuje celou hlávkou. Zatím nevím, čím to je. Nikdy to nebylo tak špatné. Tento rok pěstujeme pro nás úplně nové odrůdy, tak to může být i tím. Zkusíme i další rok a uvidíme.
Protože zelí nebylo až tak moc, cestou domů jsme se zastavili u Lidlu, manželka dokoupila další tři hlávky a doma jsme nakrouhali a naložili zelí.

O dost lepší situace než u zelí, byla u kadeřávku. Hezky se rozrostl a sklidili jsme dost listové hmoty. Manželka část použila do slaného koláče a zbytek zkusíme fermentovat. Na rozdíl od zelí jsme to ale netlačili, jenom odstranili tuhé části, natrhali na menší kousky, zalili slanou vodou a zatížili. U kadeřávku to děláme poprvé, tak uvidíme, co z toho vznikne. Pokud se to neosvědčí, tak ho pořád můžeme zamrazit a použít podobně jako mangold.
Příjemně překvapila i brokolice, kde jsme sklidili pár růžic. V porovnání s kadeřávkem směšné množství, ale pořád víc, než jsem si ještě donedávna myslel, že budeme mít. Brokolice zatím skončila v mrazáku.

Takže úroda této týden byla hlavně brukvovitá zelenina, která je už z větší části zpracovaná. Kromě toho ještě manželka vytáhla pár kusů řepy a vykopali jsme nějakou mrkev. Řepu jsme už měli lepší a u mrkve je to tento rok taky slabší. Jeden záhon nám sežrali hlodavci, takže tam bylo tak do 10 mrkví. Na tom druhém to vypadá lépe, ale zatím není mrkev v takové velikosti, s jakou bych byl spokojený. Nejsem si jistý, jestli to ještě mrkev dožene. Celkovou sklizeň máme naplánovanou současně s výsadbou česneku, tak uvidíme pak.

Tak máme za sebou další článek a do konce sezony už moc času nezbývá. Z toho většího nás čeká ještě sklizeň mrkve, řepy a výsadba česneku. Jinak práce by byla spousta. Opravit plot, kosit co se dá a chceme i něco vysadit a vysít do syntropic řad. Samozřejmě bychom rádi udělali i něco kolem nového baráku. Bral bych tento rok minimálně tak dva měsíce navíc. I to by asi bylo málo. Takže stihneme, co se dá a zbytek příští rok. Další report bude možná až z výsadby česneku, která bude asi zanedlouho.