Rok devátý – 21.6.2021: Kosení na chalupě a práce na zahradě

21.6.2025

Tento týden jsem práce začal podle plánu. Přes týden jsem jel na chalupu, kde jsem chtěl kosit a možná i udělat něco dalšího. Kosit jsem začal nejdřív části, kde se potřebujeme pohybovat nejvíc. Tedy vjezd a pak kolem chodníků. Šlo to lépe, než jsem předpokládal, tak jsem se snažil pokosit co nejvíc. Vyplnil jsem tím v podstatě většinu dne a pokosil jsem větší část pozemku. Zbytek jsem si nechal na sobotu a že rovnou udělám i fotky. Nekonalo se ani jedno. Na kosení čas nezbyl a fotky jsem pak zapomněl udělat. To je asi ale jedno, protože to moc reportážně zajímavé není. Když už jsem měl kosení dost, tak jsem si jako odměnu dal trochu zahradničení. Výsevy fazolí nevyšli úplně podle našeho přání a očekávání. I když jsme dělali výsevy pod ochranné kryty z PET láhví, tak si je slimáci našli a asi dvě třetiny rostlin sežrali. Jedná se hlavně o fazoli odrůdy „Borlotto“. U šarlatové fazole, která byla vyseta ve stejný čas, snad ani žádné škody nejsou. Na záhonu se šarlatovou fazolí je i cukrový hrášek a tam taky není vidět škody od slimáků. Ale u hrášku jsme snad ani nikdy větší škody od slimáků neměly. Hrášek už kvete a brzy bychom snad mohli sklízet.

Nejdříve jsem prošel záhon s okurkami. Tam nevím, jestli taky řádili slimáci, nebo nebylo úplně ideální klíčení, ale ne všude bylo vidět rostliny okurek. Semínka okurek jsem už neměl, tak jsem se rozhodl na prázdná místa vysít fazoli. Tam kde už byly trochu větší rostliny, jsem sundal kryty. Někdy jsem se tam setkal i s překvapením. Na záhonech byli minulý rok rajčata a někde se vyseli. Něco u okurek, něco u fazole. Zatím to tak nechávám a uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet. V podstatě by to mohlo fungovat, i kdybych do toho nějak nezasahoval. Nejlépe na okurkovém záhonu dopadla ačokča. Sice jsme tam ještě něco dosévali, ale jinak klíčení i růst v pohodě. Kdyby to tak bylo i u okurek.

U fazolí „Borlotto“ jsem se rozhodl udělat druhý výsev. Vlastního osiva jsme měli relativně dost, takže proč to nezkusit. Semínka jsem už dopředu nenamáčel, ale aspoň jsem vyséval do zalitých jamek. Na výsevní místa jsem pak dal kryt z PET láhve. Sice, jak je vidět, tak nefungují na 100 %, ale je lepší mít aspoň něco. Navíc ty kryty urychlují klíčení. Je to vidět hlavně u ranějších výsevů, ale i teď, když už ty výsevy jsou hodně rychlý, se to asi vyplatí. Těch pár rostlin, co slimáci nesežrali, jsou relativně v pohodě a začínají se rozrůstat. Tam, kde se mi zdálo, že jsou rostliny nic moc, jsem ještě strčil do půdy pár semínek fazolí. Sice už bez krytu, ale semínek máme dost, tak proč ne.

V sobotu jsme měli v plánu jet na zahradu, něco málo tam udělat a pak pokračovat na chalupě. To jsem si i řekl, že mám naplánováno tolik práce, že se to určitě nepovede. No a samozřejmě se to nepovedlo. Většinu dne jsme strávili na zahradě, ale aspoň jsme udělali dost práce.

Manželka se po příjezdu na zahradu zase pustila do záhonu s řepou, který chtěla dokončit. Řepa tento rok zatím moc dobře nevypadá. Možná za to může ne úplně ideální průběh počasí, možná by mohla být na záhonu úrodnější půda, možná něco jiného. Uvidíme na konci sezony. Je i rozdíl mezi jednotlivými odrůdami, resp. výsevy z různých semínek (kupované i vlastní). Nejlépe dopadla řepa z vlastních semínek sklizených v roce 2024. Uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.

Manželka si hrála s řepou a já jsem se šel hrát se svojí novou hračkou, nůžkami na trávu. Procházel jsem záhony a zkracoval porost tam, kde mi přišel moc vysoký, nebo se chystal do květu. Nejdřív jsem se zastavil u záhonu s bobem, mangoldem a pórkem. Taky nevypadá jako jeden z těch lepších. Bob moc dobře nevyklíčil a dodatečný výsev se asi nezdařil. Takže nějaké rostliny na záhonu jsou, ale nic moc. Kde nebyl bob, tam rostl plevel, který potřeboval trochu zregulovat. Mezi bobem to šlo v pohodě. Horší to bylo kousek vedle u mangoldu a pórku. Ani jeden moc dobře neroste. Zase mám podezření na ne moc úrodnou půdu a sucho má asi taky dost velký vliv. Tam byl plevel už dost větší než mangold i pórek, takže jsem musel stříhat hodně opatrně. Nechtěl jsem to ani vystříhat moc, protože je lepší, když na záhonu něco roste, než že tam bude holá půda. Je tam i hodně hluchavky nachové, která ale už pomalu končí. Takže když hluchavka skončí, uvidíme, jestli se mangold a pórek zlepší. Víc pro to asi udělat nemůžeme.

Pak jsem trochu prošel česnek. Sice jsem tam plevele nedávno zkracoval, ale už zase obrůstají. Postupně jsem se dopracoval až k záhonům s bramborami. Preventivně jsem je prošel a koukal po mandelinkách. Brambory vypadají na pohled čisté a mandelinek už tam moc nebylo. Zase hlavně dospělé. Těch malých, růžových bylo minimum. Posbíral jsem je a zlikvidoval. Někde jsem našel i vajíčka a ty jsem zlikvidoval taky. Při procházení záhonu jsem si hned na začátku všiml na jedné rostlině larvu berušky. Pak na více místech jsem viděl poletoval parasitické vosičky. Tak jsem si říkal, co tam asi dělají. Že by napadali i mandelinku? Občas jsem našel vajíčka mandelinek, které byli jako kdyby zaschlé, nebo sežrané. Neviděl jsem ale, co to způsobilo, takže nemůžu tuto teorii potvrdit. Bylo by to ale super, kdyby nám s mandelinkami pomáhal i někdo další.
V jednom záhoně s bramborami máme pastinák ze samovýsevu, který je fakt mohutný. Co mně ale hodně zaujalo, bylo ta spousta hmyzu, co po něm lezla a poletovala. A to ne jenom co do počtu kusů, ale i do počtu druhů. Byla paráda to sledovat. Pastinák jsem vyfotil, ale tu spoustu hmyzu samozřejmě zachytit nešlo. Je určitě dobré mát něco takového na zahradě, i kdybychom pak z toho nechtěli sklízet semínka.

Po záhonech s bramborami jsem šel připravit jeden zarostlý záhon na pozdější výsadbu brukvovité zeleniny. Příprava spočívala v tom, že záhon aspoň pokosím co nejblíže i povrchu půdy. To jsem i udělal. Jenom na konci záhonu směrem k louce jsem nechal pár rostlin vratiče a řebříčku. U toho budu i rád, když bude kvést. Na záhonu máme z minulého roku mangold, který se chystá do květu. Ten jsem samozřejmě taky nepokosil, protože si chceme vzít semínka.
Původně jsme ten záhon chtěli v tomto roce použít pro zelené hnojení, ale zatím jediné zelené hnojení dělá plevel. Co taky nemusí být špatné. Nemusíme kupovat semínka a jedeme tak podle jednoho pravidla, co jsem slyšel ve videu od nějakého půdního biologa, že v půdě roste vždy to, co ta půda potřebuje.

Do oběda jsme ještě odkryli záhony s mrkví. Doteď byli přikryté netkanou textilii a ta už byla pořádně napnutá. Rychlý pohled pod textilii odhalil, že za to může z větší část mrkev, která vypadá fakt hezky. Zatím jsme ji čistili jednou a plevele je tam minimum. Ten je hlavně v záhonu, který jsme procházeli dříve, ale i tak to není nic hrozného. Protože mrkvi začíná být těsno a teď už by snad nemělo hrozit nebezpečí od náletu mušek, rozhodli jsme se ji odkrýt. Na jednom záhonu máme výsev z vlastních semínek, ale na druhém děláme menší test odrůd. Stejně jako u řepy jsou celkem vidět rozdíly.

Po obědě jsme se pustili do asi hlavního plánu dne. Brukvovitá zelenina ve dvou mírně experimentálních záhonech dostatečně povyrostla, takže ji bylo potřeba vyjednotit. Samozřejmě nám bylo líto vyhodit tolik hezkých rostlin, tak jsme se je rozhodli vysadit do záhonu vedle, kde doteď nebylo nic. Jak už jsem psal výše, tak jsem ten záhon jenom pokosil. Manželka rozhrnula mulč a udělala jamky. Ty jsem zalil a vysadil část přebytečných rostlin z vedlejšího záhonu, kde plánovaně pěstujme zelí. Zbytek skončil na záhonu jako mulč. I když je nám to líto, tak pro více rostlin nemáme místo. V podstatě jsme s tím počítali, už když jsme ten způsob výsevu plánovali. Ale pak když vidíte to množství skvěle vypadajících rostlin, tak je vám líto je likvidovat.

U záhonu, kde jsou kedlubny, růžičková kapusta, brokolice a kadeřávek, to už nebylo tak drsné, co se týká jednocení. Kromě kedluben nebylo ničeho moc navíc. Manželka na pár míst, kde něco chybělo, dosadila pár kedluben. Zbytek kedluben nechala místy až po tři kusy. Rostliny sice rostou z jednoho místa, ale pak jsou dále od sebe. Počítáme s tím, že je budeme postupně sklízet. U pár z nich je sklizeň na spadnutí a dvě manželka i sklidila. Jsem moc rád, že se kedlubnám tento rok daří, protože už jsme je snad dva roky neměli. Nějak se jim nedařilo, nebo je něco sežralo. Tento rok je fajn, co se týku klíčení i růstu. Určitě jim prospělo (a ne jenom jim), že jsme je od výsevu nerušili a nemuseli se zase adaptovat po výsadbě.

Už v průběhu přesazování brukvovité zeleniny jsme začali zalévat. Jednak brukvovitou zeleninu a pak dál zeleninu, která vypadala, že to potřebuje. Ono vzhledem k suchu a horku by potřebovalo něco málo vody asi všechno. Tolik vody jsme ale neměli a taky by to byla dost dřina ručně zalít zahradu naší rozlohy. Centrálu jsme v ten den neměli. Takže jsme si museli vystačit s 200 litry vody. Kromě brukvovité zeleniny jsme zalili papriky, mochyni, okurky, cukety a dýně. Paprika a mochyně už začínají vytvářet plody.
Zbylo nám ještě asi 40 litrů vody, takže příště to bude chtít dovést centrálu a vodu doplnit. Možná i něco zalít, pokud do té doby nějak rozumně nezaprší.

Protože jsme ještě chtěli jet na chalupu, tak nám po zalévání zbyl čas už jenom na menší sklizeň. Kromě obvyklé listové zeleniny vytáhla manželka i několik rostlin šalotky, ale hlavně trochu ve větším sklidila jahody. Bylo jich víc, než jsme si mysleli že bude, a ještě nás čeká další sklizeň (sklizně). Kdyby část úrody nepomrzla, tak by úroda byla vysloveně parádní. A to v podstatě jenom z půlky záhonu a jedné odrůdy („Rumba“). Té druhé odrůdě („Wendy“) dáme ještě rok (max. dva) šanci a když to nebude lepší, tak ji nahradí ta spolehlivější odrůda. Nebo odrůdu „Wendy“ vždy z jara pro jistotu zakryjeme netkanou textilii. Už podruhé nám vymrzla. Kdyby neměli její plody tak skvělou chuť, tak už ji bez milosti nahradíme.
Kromě zeleniny manželka sklidila trochu heřmánku na sušení a kytičky pro potěšení. K zelenině bylo navíc i pár hub, které jsem cestou na zahradu našli v lese, kde jsme se na chvíli zastavili. Nebylo jich moc, ale na večeři do smaženice postačili. Pro více bych by to asi chtělo pořádný déšť. V lese je dost sucho.

Měl jsem ještě v plánu povozit seno aspoň na jednu hromadu, ale nezbyl čas a asi ani síly. Začíná už růst nová tráva a hromádky sena se pomalu, ale jistě ztrácejí. Protože mulč potřebujeme, tak nechci, aby se ztratili úplně. Taky nechci při vožení sena moc šlapat po nové trávě. Hůř se pak kosí. Sklidit seno si dáme jako hlavní úkol na příští týden v sobotu. Přes týden asi nepojedu nikde, protože mi to pracovně nevychází. I když bych moc rád, protože ten extra volný čas pro naše pozemky je znát.

Na chalupě jsme nic moc nedělali. Jenom manželka roztřídila uskladněné brambory. Už dost naklíčili, takže ulámala klíčky a pokud tam byla nějaké špatná brambora (nevím, jestli byla), tak ji vyhodila. Brambory jsme probírali i kvůli tomu, že jsem měl část z nich dovézt kolegyni. Zatím jich máme víc, než sami spotřebujeme. Takže si můžeme dovolit část prodat.

Po dobu, co manželka probírala brambory, jsem se postaral o větve, co nám elektrikáři (ČEZ) nechali naházené u pozemku, když dělali nějaké práce na sloupu vedle nás. Ani jsem se na ně moc nezlobil, protože jsem měl pro větvě využití. Posekal jsem je mačetou a skončili jako mulč pod šeříky. Klidně bych toho využil i víc. Chystáme se na projekt, kde budeme potřebovat hodně organického materiálu. O tom snad napíšu více už v příštím článku.