Rok devátý – 10.5.2025: Výsevy fazole a okurek

10.5.2025

Zase jsme měli v týdnu extra den volna navíc a s ním i plány, co všechno uděláme. Tentokrát už se mnou mohla vyrazit i manželka. Práce jsme si rozplánovali tak, že ve čtvrtek pojedeme jenom na chalupu a doděláme tam, co je potřeba. V sobotu zase budeme pracovat hlavně na zahradě. V plánu pro oba dny byli hlavně výsevy fazolí, okurek, cuket a dýní. To jsou poslední jarní výsevy, co nás ještě čekají. Pak už zůstane jenom výsadba sazenic. V našem případě rajčat, paprik a mochyně.

Takže jsme ve čtvrtek připravili semínka a vyrazili na chalupu. Tam nám zůstalo vysít jeden záhon okurek a dva záhony fazolí (a dosev do záhonu s hráškem). Všechny záhony jsme měli víceméně zamulčované, ale plánoval jsem ještě nějaký mulč přidat. V plánu prací na chalupě bylo i kosení a využití pokoseného porostu právě na záhony. Na místě jsme ale usoudili, že další mulč ani v podstatě není potřeba (zatím), raději ušetříme čas a hned jsme se pustili do přípravy záhonů. Ta spočívala ve vytrhání plevelů hlavně pro krajích záhonů, rozhrnutí mulče na vybraných místech a udělání výsevních jamek. Ty jsme pak zalili a vysévali nejdřív okurky a pak i fazoli.

Co se týká semínek, tak u okurek jsme vysévali dvě nové koupené odrůdy „Partner F1“ a „Santana F1“. Na konci okurkového záhonu jsme nechali trochu místa na ačokču z vlastních semínek. U fazolí jsme většinu osiva měli vlastního. K vlastím semínkám (původně odrůda „Borlotto“) jsem přimíchal zbytky semínek nějaké popínavé odrůdy na lusky, co nám zůstali z minulého roku. Zvlášť do záhonu s hráškem jsme vyseli vlastní semínka fazolu šarlatového odrůdy „White Emergo“. Kus záhonu se šarlatovou fazolí jsme později zamulčovali posekanou kopřivou a bršlicí. Všechny výsevy jsme zakryli ochrannými kryty s PET láhví. Tím byli výsevy na chalupě hotové.

Výsevy jsme sice měli hotové, ale práce na chalupě zdaleka nekončily. Po výsevem jsem se pustil do kosení. Sice jsem si zprvu říkal, že bych neměl ztrácet čas kosením a měl bych dělat něco důležitějšího, ale při kosení jsem si uvědomil, že byl nejvyšší čas. Už jsem zapomněl, jak jsem to minulý rok zanedbal, kosil pozdě, nadával kvůli nekositelné vrstvě povijnice a říkal si, že příští rok (tedy tento) to nesmím zase udělat. Pokosil jsem spodní stranu pozemku s výjimkou slepičího výběhu, který zůstal na příště. Na této části pozemku nám roste hlavně kopřiva a bršlice, takže se kosilo relativně dobře. Protože jsme už mulč moc na záhony nepotřebovali, tak jsem část nahrnul k ovocným stromkům. Zbytek zůstal rozhozený po půdě, kde se rozloží a přispěje tak k její úrodnosti.

Současně s kosením spodní části pozemku jsem chtěl vyčistit i ovocné keříky podél plotu výběhu. Ještě nejsou tak velké, že by naši pomoc vůbec nepotřebovali. Vyčistil jsem kolem nich aspoň z vnější strany plotu, takže budou mít dost světla a současně je zkontroloval, jak se jim daří. Všechny ze zahrady přesazené keře se ujali a některé budou mít i plody. U rybízu prakticky všechny, u angreštů přesazených teď na jaře ne všechny, ale tam jsem hlavně rád, že přesun zvládli.

Zatím, co jsem já kosil, tak manželka si dala za úkol vyčistit záhony s česnekem. Tam nám bujně roste v polykultuře česnek s kopřivou. Nebylo to klasické čištění záhonů, protože jsme nechtěli kopřivu úplně vytrhat, jenom omezit v růstu, aby měl česnek více světla a prostoru. Takže manželka u kopřiv jenom trhala natě a házela je na záhon mezi česnek jako mulč. Tak poslouží kopřiva dvojnásobně. Jako živý mulč, i ten „klasický“.

To bylo pro čtvrtek všechno. V sobotu jsme měli v plánu výsevy na zahradě. Nejdřív jsme ale potřebovali zajet na chalupu pro elektrocentrálu, protože nám na zahradě došla voda. Taky vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu jsme měli v plánu zalévat. Na chalupě jsme kromě naložení elektrocentrály narychlo vyseli ačokču. Ve čtvrtek jsem na semínka úplně zapomněl. Vyseli jsme je na konec okurkového záhonu. Pak už rychle na zahradu, kde nás čekalo hodně práce.

Začali jsme s výsevem fazolí. Pro ty jsme měli naplánovaný záhon hned vedle bobu. Minulý rok jsme tam vyseli ozimou řepku jako zelené hnojení. To nevyklíčilo úplně dobře a záhon za rok celkem zarostl. Když jsme čistili záhon pro bob a nadávali, tak jsme raději záhon pro fazole zakryli silážní plachtou, abychom to samé nemuseli podstupovat za měsíc zase. Stačil ten měsíc a situace je úplně jiná. Čištění záhonu bylo tentokrát o hodně jednodušší. Po vyčištění manželka udělal řádky a začal jsem vyséval. U keříkové fazole máme vlastní osivo nazvané MIX. Máma ho roky vysévala jako mix, my ho od té doby, co nám fazole dala, vyséváme taky jako mix a jenom selektujeme na ranost. Roste dobře, obvykle stihne dozrát a chuťově je taky fajn. Fazoli jsme pro zlepšen klíčení před výsevem namočili ještě v Praze, před výjezdem na zahradu. Protože jsme fazole měli relativně dost, rozhodil jsem ji celkem nahusto. Pak už jenom zahrnout řádky a bylo hotovo. Zní to jednoduše, ale nějakou tu hodinu nám to zabralo.

Jak už jsem psal, tak hned vedle záhonu s fazolemi je záhon, kde jsme vysévali hlavně bob a na část mangold. Bob nevyklíčil nějak moc dobře, i když byl namočený. Nejsme si jisti, jestli ještě vyklíčí, tak jsme se pojistili a z domova jsme dovezli další semínka, které jsme měli v mrazáku. Nejsem si jistý, jak budou klíčit, ale horší jako teď to asi nebude. Násadou od motyky jsme udělali dírky, do nich vhodili semínka bobu a zahrnuli zeminou. Dírky jsme se snažili dělat do řádků s boby přibližně tam, kde měla být semínka a nevyklíčila.

Z Prahy jsme si přivezli ještě sazenice pórku. Snažil jsem se je předpěstovat. Klíčení dopadlo celkem dobře a sazenice nerostly úplně špatně. Rozhodně lépe než minulý rok. Bral bych sice větší sazenice, ale asi nemá smysl je držet v bytě déle. Protože jsme při našem plánovaní výsevů a výsadeb pro tento rok nějak zapomněli naplánovat pórek, tak jsme museli improvizovat. Jeden z nápadů byl vysadit pórek tam, kde chyběl bob. To jsme ale vyřešili dosevem bobů. U mangoldů ale taky nebylo klíčení úplně super, tak jsme se rozhodli vysadit sazenice tam. Snažili jsme se o výsadbu, kterou u pórku dělám už nějaký ten rok. Násadou od motyčky uděláme jamku, do které hodíme sazenici a jenom pořádně zalijeme. Nic nezahrnujeme. Na chalupě to fungovalo dobře, na zahradě o něco méně. Situaci nám komplikují hlodavci a jejich tunely. Protože neryjeme, jak jejich tunely často zůstávají neporušené. Někdy uděláme jamku, vhodíme sazenici a když zaléváme, tak voda prorazí vrstvu zeminy do tunelu a sazenice se veze někam, kam nechceme. Takže jsme část sazenic vyseli tak, že jsme udělali klasicky řádek, zalili ho, sazenice tam vložili a zahrnuli. Minulý rok jsme zkoušeli oba způsoby a dopadlo to podobně. Větší obavy, než ze způsobu výsadby, mám spíše z toho sucha, co je teď. Sice jsme sazenice při výsadbě zalili, ale přes týden pršet nemá, tak uvidíme, jak to zvládnou.

Další výsevy podle plánu byly okurky. Pro ty jsme chtěli dva záhony, přes zimu jsme měli na jednom mulč, druhý trochu zarůstal. Na jaře jsme je oba zakryli silážní plachtou. Minulý týden jsme mulč předhodili na brambory, a ještě na týden záhon zakryli. Záhon, který byl zamulčovaný, byl o něco lepší než ten druhý. Moc práce na něm nebylo. Na tom druhém toho byl o něco více, ale nic hrozného (relativně). Prostě zakrývání záhonů je pro nás zatím nejlepší způsob, jak si ušetřit práci. Jenom bych rád používal více přírodního mulče (seno) a méně silážní plachtu.

Okurky jsme vysévali do jamek cca 50 cm od sebe po 3-5 semínkách. Záleželo, kolik semínek jsme měli. Z minulého roku jsme si nechali vlastní semínka odrůdy „Dekan“, i když si nejsme jistý čistotou odrůdy. Pak jsme měli zbytky semínek odrůdy „Delikates“ už ani nevím z jakého roku a hodně semínek od tchýně. Odrůda neznámá. Říkáme jim „Ukrajinské“, protože původní semínka pocházela z Ukrajiny. Tyhle nehybridní odrůdy jsme vyseli do jednoho záhonu. Do druhého jsme vyseli nově koupené hybridní odrůdy „Jogger F1“ a „Ornelo F1“. Ty jsme i zakryli kryty z PET láhví. Na záhon nehybridních okurek už kryty nezbyly. Budou si musel poradit bez nich.

Pak jsme měli v plánu udělat výsev dýní a cuket. Jenomže předchozí výsevy trvali déle, než jsem si myslel a byl dost hodin. Ono samo o sobě výsevy dýní a cuket by byli hodně rychlé, jenomže bylo potřeba i připravit záhony. Chtěli jsme ale i zalévat, protože to déle trvající sucho je vidět. Hlavně na v poslední době vzešlých výsevech, které sice vyklíčili, ale nerostou. Už vzrostlejší rostliny to zvládají zatím relativně dobře. Chtělo by to pořádný déšť, který je ale zatím v nedohlednu. V nejlepším případě by to mohlo být za týden. Měli jsme na zahradě centrálu, tak byla ideální příležitost zalít aspoň to, co je nejvíce potřeba. Manželka zalévala záhony hadicí. Tam kde nedosáhla, jsem nastoupil já s konví. Jednalo se hlavně o výsevy brukvovité zeleniny, které jsme dělali pod kryty z PET láhví a do fóliovníku. Tam jsme asi měli zalít už o dost dříve. Na záhonech je celkem dost kompostu. To je sice super, ale taky dost rychle vysychá. Co při tomhle počasí není úplně ideální. Úspěšnost výsevů u brukvovité zeleniny je taková střídavá. Někde je toho hodně, někde méně, někde nic. Máme v plánu je později přesadit podle potřeby, ale k tomu musí rostlinky trochu vyrůst. Zálivka by v tom měla pomoct.

Zálivka nám celkem dala časově zabrat, takže už jsme nic nedělali. Taky bylo ještě potřeba zajet na chalupu vyložit centrálu. Původní naše plány počítali s tím, že za ty dva dny uděláme o hodně více. Nestihlo se, ale udělali jsme i tak hodně. Už by to chtělo jenom ten déšť. Na závěr jednom jedna fotka pro potěšení. Nádherné kvetoucí dřišťál, ze kterého máme radost ne jenom my, ale i spousta včel, kterou jsem tam viděl poletovat.