Rok pátý – 13. týden: Jaro je tady .. na chvíli

13. týden

Začátek letošní sezony zdá se být poněkud komplikovaný. Už jsem si zvykl z posledních let začínat sezonu někdy v březnu. Minulý rok jsme první výsevy na zahradě dělali začátkem března. Sice ty rané výsevy nevyšli tak, jak jsem plánoval, ale aspoň se něco dělo. Letos máme nástup jara pozvolnější a teplých dnů moc není. K tomu se navíc přidalo omezení cestování mezi okresy, které našim plánům na pěstování taky nepomáhá. Vzhledem k tomu, že nástup jara je pozvolnější, to není až tak kruté. Bylo ale pár hezkých dnů, kdy by se něco udělat dalo. Kdybychom tam bydleli … To zatím není, tak se musíme zařídit podle toho co je.

Výsevy by ještě mohli počkat. Co ale už moc nepočká, byli topinambury a šalotka. Topinambury jsem chtěl pěstovat v podstatě ještě dříve, než jsme měli zahradu. Nedařilo se mi ale sehnat sadbu. Vždy, když jsem si na topinambury vzpomněl, je už měli vyprodané. Tento rok jsem si vzpomněl včas a sadbu objednal. Dodávka se ale opozdila kvůli počasí (zmrzlá půda, topinambury nešli vykopat). Když už topinambury konečně dorazili, tak začalo platit omezení cestování mezi okresy. Umístil jsem je aspoň provizorně do lednice, ať nevysychají a doufal, že co nejdříve je budu moci vysadit. Den „D“ nastal koncem března, kdy bylo hezky a já jsem už nevydržel čekat. V práci jsem si vzal dovolenou a vyrazil jakoby na pracovní cestu směr zahrada. Chtěl jsem udělat co nejvíc, tak jsem sebou vzal i asi třetinu igelitky semínek. Hlavní cíl ale byl vysadit topinambury a šalotku. U pár hlíz topinamburů se začala objevovat plíseň a šalotka začala pro změnu vysychat. Od manželky jsem navíc dostal instrukce ohledně kytek na chalupě, které už taky vyžadovaly nějakou péči.

Jako první po příjezdu na chalupu jsem vysadil chryzantému, která doteď zimovala na parapetu v chalupě. Už začala obrážet novými listy. Vyklopil jsem ji z květináče, rozdělil na dvě části a vysadil do květinového záhonu vedle vstupní branky. Tak zatím rostou hlavně jarní cibuloviny, ale středem záhonu bylo ještě místo.

Další instrukce od manželky se týkala jiřin. Hlízy jsme sklidili na podzim a umístili jenom volně do květináčů v chalupě u brambor. Podmínky na skladování ovoce a zeleniny jsou tam skvělé, jak jsme si doteď ověřili. I tak už ale hlízy začaly pomalu usychat, takže je bylo potřeba co nejdříve vysadit. Po sklizni bylo u každé rostliny hodně hlíz, které by šli vysadit samostatně. Instrukce ale zněla vysadit je spolu, tak jsem to tak udělal. Minulý rok vysadila manželka jiřiny mezi jabloně. Tento rok jsem je vysadil do velkého květinového záhonu. Středem jsem vykopal díry a naházel tam hlízy. Uvidíme, co z toho později bude a kolik hlíz bude při další sklizni. Je ale fakt, že moc jiných míst, kde vysadit jiřiny, nemáme. Kdybych je rozdělil po jedné hlíze, tak bychom je i tak neměli kde vysadit a většina hlíz by se asi vyhodila. Takhle jsou v půdě a v průběhu roku si pro ně můžeme připravit další plochy.

Velký květinový záhon už vypadá celkem dobře. Většina cibulovin vysazená v minulém roce je už venku. Jenom u tulipánů část cibulek vůbec nenaklíčila, resp. zatím nic nevylezlo z půdy. Nevíme najisto, co za tím vězí. Jestli je sežrali nějaký hlodavci, nebo byly špatné cibule. Protože se jedná o jednu kompletní řadu, tak se spíš přikláním ke špatným cibulím. Nějaké díry na záhonu nejsou vidět. Zachráněné narcisy se už chystají do květu. Jenom doufám, že si je stihneme v květu i užít.


Po kytkách už přišel čas na to hlavní, a to topinambury. Problémem ale bylo, že jsem s nimi při plánování záhonů pro rok 2021 nepočítal. Jejich koupě byla impulzivní, když jsem si na ně vzpomněl při objednávce sadby brambor. Přemýšlel jsem, kde je dát. První volbou byl záhon vytvořeny minulý rok vedle plotu, kde jsem se pokoušel pěstovat popínavé fazole a lichořeřišnici. Odhrábl jsem vrstvu listí a pokoušel se vykopat díry pro hlízy. Neustále jsem narážel na kameny. Nechápu, kde se tam ty kameny berou. Při vytváření záhonu minulý rok jsem ho celý prokopal a vyvezl několik koleček kamenů. Po chvilkové snaze jsem to raději vzal a začal hledat nové místo. Zkoušel jsem jiné místo u plotu, ale když jsem tak nedokázal zabodnout rýč víc jak centimetr, tak jsem raději šel dál. Nakonec jsem skončil u části pozemku zakrytého silážní plachtou, kde jsme se rozhodli si připravit novou pěstební plochu. Představu, co tam chci pěstovat, zatím mám jenom přibližnou. Minimálně bych tam chtěl mít tuto sezonu papriky. Dále se uvidí podle toho, jak budeme stíhat zbytek zahrady a chalupy.

Plocha je přikrytá silážní plachtou skoro rok. Za to dobu by už mohla být připravená, i když tam původně rostly kopřivy, bršlice a pýr. Odkryl jsem plachtu ze strany od jabloně a zjistil, že to vůbec nevypadá špatně. Kromě pár vytrvalých kořenů kopřiv byla plocha hezky čistá. Pro úplné vyčištění by to chtělo nechat zakryté ještě aspoň jeden rok, ale potřeboval jsem záhon a tohle vypadalo jako nejlepší možnost pro výsadbu topinambur.

Odkryl jsem plochu asi tak na šířku jednoho záhonu. Na chalupě se snažíme dělat záhony široké jenom 70 cm. Lépe se obdělávají než ty metrové a nějak nám přijde, že se na chalupu více hodí. Topinambury by se měly vysadit asi 10 cm hluboko, tak jsem vzal rýč a vykopal asi každých 50 cm jednu díru. Půda byla hezká, kyprá. Do děr jsem nalil dostatek vody. To asi ani nebylo potřeba, ale všechny nádoby pod přesahem střechy chalupy byly plné vody, tak proč ne. Hlízy topinambur jsem vložil do děr, mírně zatlačil a zahrnul zeminou. Snažil jsem se je dával klíčky směrem navrch. Ne u všech hlíz ale bylo nějaké klíčky vidět. Kupoval jsem dvě odrůdy. Názvy nevím, protože i prodejce je prodával jako topinambur s fialovou slupkou a topinambur s bílou slupkou. Ty fialové jsou menší a více pravidelného tvaru (víceméně kulaté). Taky u nich nebylo vidět klíčky. Topinambury s bílou slupkou byli větší, ale nepravidelného tvaru (hodně výstupků) a většina hlíz už začala klíčit.

Topinambury na chalupě byli vysazené a teď už je na nich, jak to budou zvládat. O topinamburu se ale říká, že je to silně invazivní rostlina, tak by si měla poradit v pohodě i v případě, že tam začnou zase obrážet kopřivy a bršlice. To se samozřejmě budu snažit redukovat, ale kdybych nestíhal, tak by si topinambury měli poradit. V poslední době se taky v souvislosti s koronavirem o topinamburech píše jako o super plodině pro přežití v těžkých dobách. Proto jsem je chtěl i na chalupě, kde si vytváříme zázemí pro pozdější bydlení.

Když už jsem byl na chalupě a v igelitce měl hodně semínek, rozhodl jsem se pro výsev brukvovité zeleniny do pařeniště. I tento rok si chceme předpěstovat sazeničky a už je asi nejvyšší doba. Kromě výsevu do pařeniště jsem si už jenom prošel pozemek, co je nového. Většina keřů kolem plotu je už hezky narašená. Vedle kaliny vysazené v rohu plotu mně potěšilo pár rostlinek medvědího česneku, které jsem tam vysadil minulý rok. Tento rok je ještě necháme rozrůstat, ale příští rok bychom už něco mohli i sklízet. V tomto období, kdy moc čerstvé zeleniny není, je to vítané obohacení stravy.

Hodně potěšil i česnek „klasický“. Vypadá, že se mu na velkých rajčatových záhonech dobře daří. Určitě k tomu přispívá i na srážky bohaté jaro. Na záhony jsem vyséval na podzim i hořčici jako zelené hnojení. Moc nevyrostla, ale aspoň nějakou masu udělala. Teď po zimě už je většinou pryč a záhony jsou celkem čisté. Jenom na pár místech je bude potřeba ještě dočistil, protože přece jenom plocha je zatím obdělávaná jenom jedem rok a nebyla úplně dobře vyčištěná.


Z chalupy jsem pospíchal na zahradu, kde jsem měl více práce, jako na chalupě. Zase hlavně topinambury a navíc šalotku. Stejný problém s hledáním záhonu pro topinambury nastal i na zahradě. První volba byla plocha květinového záhonu, kterou manželka přikryla senem a pak jsme to celé ještě koncem léta přikryli silážní plachtou. Po odkrytí plachty jsem jenom konstatoval, že hlodavci byli asi rádi, že jsme jim vytvořili tak hezký pelíšek na zimu. Děr bylo v seně celkem dost.

Říkal jsem si ale, že sundám seno a uvidím, jak vypadá záhon pod tím. Doufal jsem v relativně čisto plochu, ale to jsem doufal marně. Pod senem byli drny s pýrem, pro který je půlroční zakrytí jenom malá nepříjemnost. Pokoušel jsem se záhon překopat nejdřív motykou a pak rýčem. Po chvilkovém trápení jsem si ale řekl, že tohle fakt dělat nechci a začal jsem hledat nové místo. Přemýšlel jsem o nějakém hotovém záhonu, ale na všech už bylo něco naplánováno a nechtěl jsem dělat velké změny narychlo. Nakonec to skončilo úplně stejně, jako na chalupě. Použil jsem část připravované pěstitelské plochy. Část z ní byla zakrytá už více než dva roky a v letošní sezoně tam máme v plánu udělat kompostovací záhony pro brambory. Nevím, proč mně to nenapadlo jako první možnost. Asi kvůli tomu, že jsem tam už měl něco naplánované. Tak jsem jenom posunul v plánu záhony s bramborami o jednu pozici doprava. I tak tam máme zatím pár záhonů volných.

Odkryl jsem plachtu směrem od bylinkové spirály asi na šířku 1 m. Na zahradě stále zůstáváme u záhonů o šířce 1 m. I tady vypadala půda hodně dobře. Plocha byla čistá, až na pár malých průniků pýru ze zatravněného okraje. Půda byla hezky kyprá k mému překvapení i dost vlhká.

Stejně jako na chalupě jsem pro hlízy topinamburu vykopal díry. Protože je záhon širší, tak to byli dva řádky, namísto jednoho. Do jednoho řádku červené a do druhého bílé topinambury. Vodu do děr jsem už ale nelil, protože na zahradě zatím vodu nemáme (potřebujeme ji natahat z vrtu). Topinambury by to ale měli v pohodě zvládat.

Když jsem objednával sadbu, tak minimální množství pro jednu odrůdu bylo 2 kg. Doma jsem tak měl 4 kg hlíz a přemýšlel, co s nimi udělám. To jsem ale ještě neměl představu, kde je vůbec vysadím. Nakonec to skončilo tak, že máme jeden velký záhon topinambur na chalupě a další ještě větší na zahradě. Ze sadby zůstalo jenom pár hlíz, které jsem vzal domů, abych topinambur ochutnal. Ještě jsem ho nejedl. Doufám, že nebudu zklamaný, když už jsem ho vysadil tolik.

Další na řadě s výsadbou byla šalotka. Plánoval jsem ji vysadit hned po roztání půdy, ale kvůli počasí i omezení cestování to moc nešlo. Cibulky vypadaly, že by vysadit už celkem potřebovaly. Odkryl jsem plachtu ze záhonu a naštěstí byla plocha záhonu celkem čistá. Dočistil jsem ty zbytky, udělal řádky a šalotku vysadil. Sadba vyšla tak akorát, i když ty poslední cibulky už byly mírně vyschlé. Uvidíme, jak to bude klíčit.

Když jsem stahoval silážní plachtu ze záhonů pro šalotku, tak jsem si vzpomněl, že manželka chtěla zkontrolovat jak jsou na tom pivoňky. Ty jsme vysadili po krajích záhonů a jak je plachta o něco delší než záhony, tak se pivoňky taky dostali pod zakrytí. Při kontrole jsem zjistil, že pivoňky jsou už venku a hodilo by se jim světlo. Takže jsem plachtu odkryl po okraji záhonů až do úrovně posledního keříku pivoněk. Samotné záhony ale zůstanou zakryté do doby, než na ně přijde řada.

Přemýšlel jsem co dál. Měl jsem nutkání něco vysévat, ale když jsem procházel už hotové záhony, tak vypadali, že by taky chtěli nějakou péči. Ono se to nezdá. Na začátku kolem nich chodím a říkám si, že je to ještě v pohodě, takže je nechám tak. Pak jdu zase a už to tak moc v pohodě není, ale je hodně jiné práce, takže dělám něco jiného. Když jdu kolem potřetí, tak se na záhon raději už nedívám, protože vím, že to je špatné a stále je hodně práce někde jinde. Končí to zapleveleným záhonem s nižší úrodou, než by mohla být a záhonem, který je potřeba pracně čistit.

Tomu chci do budoucna zabránit, proto jsem raději vzal motyčku a pustil se údržby záhonů s česnekem. Nebylo to ještě žádná hrůza, ale jak jsem psal výše. Obvykle je to dlouho v pohodě a pak najednou to už v pohodě není. Česnek vypadá hodně dobře. Minulý rok jsem si vyzkoušeli, že nějaká ta péče se vyplatí a výsledkem byl nejhezčí česnek od začátku našeho pěstování. Byl ale i na srážky bohaty rok, co mělo určitě taky vliv. Tento rok jsem se rozhodl už nic nezanedbal a pod heslem méně je někdy více, jsem se rozhodl pořádně se postarat o ty záhony co už máme, než abych vytvářel další a další. Po vyčištění česnek vypadá ještě lépe a takto se ho budeme snažit a nadále udržovat.


Další na řadě byl záhon s ozimou cibulí. Ten jsme na podzim po výsadbě cibule zakryli netkanou textilii a už před zazimováním zahrady jsem viděl, že tam začíná prorůstal i něco jiného, než cibule. Cibule je na zaplevelení dost citlivá, tak ji chci taky udržovat v co nejlepším stavu. Po sundání textilie to nevypadalo moc dobře. Některé části byli lepší, některé o dost horší. Cibulek moc vidět nebylo, i kvůli tomu, že je ještě dost malá. Sice první zběžný pohled mně potěšil, protože jsem tam viděl nějaké větší rostliny. Hned jsem ale zjistil, že to není cibule, ale minulý rok ztracený česnek. Minulý rok před sklizní zmizel, aby se objevil až teď. Navíc mi komplikoval i pletí cibule, protože se míchal do řádků. Zatím ho ale nechci úplně zlikvidovat, protože cibule zatím na záhonu moc není a nechci tam nechávat prázdná místa. Když budeme mít později nějaké sazenice, tak česnek sklidíme na zeleno a vysadíme tam něco jiného. Co a kolik budeme dosazovat zjistíme až za nějaký čas. Cibule je zatím malá a moc ji na záhonu vidět není. Když trochu vyroste, tak to bude něco jiného. I tak ale asi můžu s určitostí říct, že celý záhon jí nebude. Nevím, co je příčinou zatím ne moc dobrého výsledku. Jestli za to může plevel, nebo něco jiného. Ozimou cibuli jsme zkusili pokusně vysadit i chalupě do jednoho řádku na malý záhon. Tam vypadá, že vyklíčila všechna.


Po vyčištění záhonů mi zbyl čas už jenom na obhlídku zahrady. Stejně jako na chalupě má už většina stromů a keřů nasazené pupeny. U keřů zimolezů to ale vypadá, že mají hodně uschlých větví. Mám podezření na aktivitu hlodavců, protože před dvěma lety už i celkem hezký plodili a minulý rok nic. To samé platí i pro rybíz a angrešty. I v na srážky bohatém roce 2020 neměli téměř řádné přírůstky. Máme v plánu je přemístit na chalupu, ale ještě jsme se k tomu nedostali. Největší radost při prohlídce zahrady mi udělali krokusy kvetoucí na bylinkové spirále. Je to zatím to jediné, co na zahradě kvete. Vedle krokusů začíná obrážet oregano a zbytek bylinek se k tomu chystá taky.

Domácím výsevům se celkem daří. Aspoň těm jsem se mohl za předchozí období trochu věnovat. Klíčení ale nebylo 100 %. Paprika si dala načas. Po týdnu začala klíčit první semínka, do dvou týdnů byla venku většina. Jedna odrůda ale nevyklíčila vůbec (Granova). Paprik ale bychom měli mít pro naši potřebu dost a další už vysévat nechci. Už jsem je i přesadil ze sadbovače do většího. Přemýšlel jsem o květináčcích, ale zvolil jsem raději truhlíky. Už jsme v nich pěstovali sazenice paprik i rajčat a celkem se nám osvědčili. Před časem jsem viděl video s českým šlechtitelem paprik p. Meislem a ten doporučoval vysadit papriky do truhlíku. Říká tomu trhaná sadba. Tak jsem se rozhodl to tento rok zase zkusit. Ten truhlík v podstatě zabere asi i méně prostoru, než 10 sazenic, které jsem do něco vysadil. U odrůdy „Žluto-zelená zeleninová“ to bylo 10 sazenic, protože jsem měl méně semínek a ne všechna vyklíčila. U odrůdy „Rubinova“ to bylo deset dvojic. Měl jsem dost sazenic a dost lidi to preferuje. My jsme to už zkoušeli taky a nevím jednoznačně posoudit, co je lepší. Taky jsem nedělal na to nějaký přesný test. Spíše jsem je vysadil ve dvojicích kvůli tomu, že jsem nechtěl vyhazovat sazenice a místo máme jenom na dva truhlíky s paprikami. Zbylo asi jenom 4-5 slabších sazenic, které skončili v kompostu.


Semínka vytrvalého póru, vytrvalé cibule a slézu jsem vyséval do plastových vaniček. Vaničky ale nemají odtokové otvory a já jsem sazenice moc zalil. Kromě bílého povlaku na povrchu substrátu se navíc substrát nejdřív zamokřil a pak hodně ztvrdl. Proto jsem chtěl sazeničky co nejdřív přesadit jinam. To jsem měl v plánu i tak později. Přesadil jsem je do sadbovačů s oddělenými buňkami, kde se jim snad bude dařit lépe.


Slezu se daří lépe určitě. U cibule a pórku už si nejsem tak jistý. Asi jsem při přesazování moc poškodil kořenový systém a možná jsem měl i zkrátit nať. Sice nějak rostou, ale dost pomalu. Pórek (ne vytrvalý), co jsem nechal v původních sadbovačích s oddělenými buňkami roste o dost lépe. Tak mám ponaučení a příště to udělám jinak. Navíc jsem rovnou do oddělených sadbovačů vysel ještě kadeřávek, rebarboru a konopí. Rebarbora vyklíčila dobře, konopí pro změnu vůbec. Minulý rok jsem ho vyséval přímo na záhon, tento rok zkusil předpěstovat a výsledek je stejný. Takže jsou špatná semínka. Kolegyně z práce se pokoušela o předpěstování už minulý rok a dopadla stejně jako já letos. U kadeřávku hodně dobře vyklíčila a i roste odrůda „Nero di Toscana“. U odrůdy „Halbhoner“ to zdaleka není tak dobré. Tato odrůda nerostla nějak moc dobře ani minulý rok, tak nevím, jestli ji z dalšího pěstování nevynechám. Celkově mi ale přijde, že se kadeřávky při předpěstování v bytě moc vytahují. Asi je zkusím předpěstovat v pařeništi, tak jako další brukvovité.

Konečně jsem se dočkal i výsevu rajčat. Stejně jako po minulé roky jsem je vyséval do sadbovačů z Lidlu s oddělenými buňkami. Potřeboval jsem po 4 rostliny od každé odrůdy, tak jsem vysel 6 semínek. Nějaké buňky v sadbovačích mi ještě zbyly, tak jsem tam vysel bazalku (stejně jako minulý rok). Sadbovače jsem umístil na parapet a pustil topení.

První rajčata začala klíčit asi už třetí den. Do týdne byla venku většina sazeniček. Klíčení není 100 %, ale stejně jako paprik bychom i sazenic rajčat měli mít dost (celkové množství). Letos mám v plánu vysadit rajčata po dvě rostliny do jedné výsadbové jamky a vést je každou na jeden výhon. K tomu jsem potřeboval sazenice v párech. To se ne u všech odrůd podařilo, protože nebylo 100 % klíčení. Rozhodl jsem se ale už nedělat další výsevy a trochu improvizovat. Tam, kde nebude dost rostlin pro vysazení v páru, vysadím jednom jednu rostlinu a povedu je na dva výhony. Od každé odrůdy jsem chtěl aspoň čtyři sazenice, protože dvě mi přijdou málo. Asi se to u každé odrůdy nepovede. Chybějící rostliny ale asi nahradím těmi odrůdami, které vyklíčily lépe. Obecně se nedá říct, že bych byl z klíčení zklamaný. Bylo by hezké, kdyby bylo 100 % klíčení, ale musím být realista. I proto vysévám víc, než potřebuji. Od každé odrůdy budu mít více jak dvě rostliny. V podstatě jediným zklamáním pro mě jsou semínka odrůdy „Gardener’s delight“ od permaseminka.cz, kde z šesti semínek mám dvě sazenice. Tedy nějakých 33% úspěšnost klíčení. Nevím v čem je problém, protože jiné odrůdy od stejného prodejce klíčily dobře. Stále mám ale dvě rostliny, se kterými se dá pracovat a navíc mám další dvě rostliny stejné odrůdy (snad), i když od jiného prodejce.

Teď už jenom čekám na uvolnění omezení cestování a dobré počasí. Pak s manželkou vyrazíme na zahradu a začnou velké výsevy. Uvidíme, jak to budeme stíhat, protože už jsme trochu pozadu s plánem. Když tak budeme jako obvykle improvizovat a trochu redukovat. Přesně podle hesla, že méně je někdy více.

6 thoughts on “Rok pátý – 13. týden: Jaro je tady .. na chvíli

  • 15.04.2021, 22:29 ()
    Permalink

    Parádní čtení, pro nováčka jako jsem já 🙂 Díky!

    Reagovat
    • 16.04.2021, 20:08 ()
      Permalink

      Taky děkuji za reakci. Jsem rád, že se články líbí. Ať Vám to roste.

  • 20.04.2021, 11:20 ()
    Permalink

    Dobrý den,

    nechtěl bych letos zanedbat výsev zeleniny, kterou budeme sklízet až v zime. Tedy když už nic moc jiného sklízet nelze. Jedná se mi hlavně o kadeřávek, špenát, růžičkovou kapustu či zimní salát. Kdy prosím vyséváte tyto druhy zeleniny a máte v plánu ještě nějakou takovou „zimní“ zeleninu?

    Děkuji a držím palce. Je za Vámi vidět kus práce!

    S pozdravem Petr

    Reagovat
    • 20.04.2021, 21:43 ()
      Permalink

      Dobrý den,

      přezimující zelenina je moje oblíbená a mám zájem ji pěstovat i ve větším. Kadeřávek a růžičkovou kapustu vysévám většinou v březnu, ale tento rok to bylo trochu později, než minulé roky. Růžičkovou kapustu vysévám do pařeniště, kde se celkem v pohodě daří předpěstovat sazeničky. Kadeřávek zkouším předpěstovat už druhý rok v bytě, ale není to ono. Sazeničky se dost vytahují. V bytě to zkouším hlavně z důvodu, že na pytlíku se semínky je napsáno, že klíčí při 20 stupních, co venku brzy z jara není. Po mých zkušenostech s předpěstováním sazeniček v bytě to ale příště chci zkusit v pařeništi. Pokud ale chceme kadeřávek a růžičkovou kapustu hlavně pro úrodu další rok na jaře, tak lze udělat i přímé výsevy někdy koncem dubna až v květnu. Na podzim by měla být jedna sklizeň a na jaře dalšího roku druhá. Doteď jsme v pohodě zimovali kadeřávek a růžičkovou kapustu. U růžičkové kapusty jsme dokonce na jaře minulého roku měli zatím největší úrodu kapustiček. Poslední zimu jsme to nedělali, protože jsme chtěli přes zimu zakrýt záhony. Mám ale do budoucna v plánu je zase nechávat zimovat.

      Co se týká špenátu, tak ten jsem vyséval dva týdny zpátky (článek by měl být tento týden). Špěnát prý klíčí při teplotě od 5 stupňů, takže by měl jít vysévat brzo. Vyséval jsem ho společně s bobem. Pro přezimování vysévám špenát někdy koncem sprna až v září. Do zimy je jedna sklizeň a na jaře druhá. Pak ale začíná jít do květu, takže už jenom zlikvidovat. Zkušenosti s přezimováním špenátu máme dobré, ale zase kvůli zakrytí záhonů jsme to tentokrát nedělali. Se zimním salátem nemám zkušenosti. Co jsem viděl nejaká videa, tak je to spíš záležitost zimního pěstování ve skleníku než venku na záhonu. Mám v plánu se tomu věnovat někdy v budoucnu.

      Jinak tento rok zkoušíme zimní cibuli. Zatím to není úplně to, co bych očekával, ale rozhodně to ještě nevzdávám. Kromě sazečky bych chtěl zkusit i výsevy ze semínek. Asi budu vysévat někdy koncem září. Zkoušeli jsme i šalotku, ale něco bylo špatně a další rok šla hned do květu. Co chci taky zkusit, je vysít bob + špenát na podzim. Bob je prý taky mrazuvzdorný a lze ho přezimovat. Přezimovat lze také mrkev (asi jenom ze zakrytím) a pastinák. Na zahradě to ale asi kvůli hlodavcům zkoušet ani nebudu. Možná na chalupě pastinák spolu s kadeřávkem a růžičkovou kapustou. V plánu mám i záhon s trvalým pórkem a jako podsev (živý mulč) portulák zimní (claytonia). To je taky zelenina na období, když moc jiného není. Tento rok to plánuji zkusit poprvé, tak uvidíme.

      Taky držím palce, ať Vám to roste.

      S pozdravem Honza

    • 21.04.2021, 08:46 ()
      Permalink

      Dobrý den,

      předem děkuji za velmi obsáhlou a přínosnou zkušenost. Po pravdě zimní období je nejhorší. Cenu zeleniny v obchodě neřeším. Jde mi hlavně o chuť a pocit, že samozásobit se lze v omezené míře také v zimě. Je to tedy pro mě priorita, protože v tomto ohledu jsem se zatím neodhodlal a i Váš článek s krásnou zimní úrodou mě popostrčil dál.

      Máte již nějaké osvědčené favority pro kadeřávek, růžičkovou kapustu a špenát? Mám otázku také na úpravu záhonů kolem zeleniny. Roky mi bylo vtloukáno okopávat, okopávat a tedy provzdušňovat a odstraňovat plevel. Technika to špatná není (soudě dle úrody), ale zajímá mě, zda nemáte zkušenost s permakulturou. Tedy zeleninu sázet do mulče s minimálním zásahem.

      Ještě jednou děkuji. Rád Vás budu sledovat i nadále.

      Petr

    • 21.04.2021, 22:16 ()
      Permalink

      Dobrý den,

      popravdě, zimní období je v pohodě. Pokud pěstujete a zpracovávate hodně, co pokud to myslíte vážně, budete dělat i tak. Přes zimu máte brambory, dýně, fazoli, kukuřici, mraženou a konzervovanou zeleninu. Problém bývají spíše až jarní měsíce, když už zimní zásoby nejsou a nová úroda ještě není. My ještě stále máme brambory, i když už začínají i na chladné chalupě klíčit. Stále máme několik dýní, celkem dost fazole, kysané zelí, kysané ředkve, plný mrazák zeleniny (fazolky, řepa, kapustičky, mangold, dýně, …) a dost sušeného ovoce. To, co zatím nemáme, je čerstvá zelenina a vlastní čerstvé ovoce. To ale není až takový problém, když si na to zvyknete. Prostě jíte to, co máte. Tento rok zapracuji na tom, aby byla čerstvá zelenina po co největší řást roku. To dokáže zajistit přezimující zelenina a trvalky. Udělal sem dva záhony s topinambury. Ty lze nechat v půdě a vykopat, pokud není zmrzlá půda. Tento rok založím záhon s trvalým pórkem. Později mám v plánu udělat záhon s chřestem. Když budeme na chalupě bydlet, tak chci mít skleníky a pěstovat i přes zimu. Později pořídíme slepice, možná králiky. Možností je spousta a v hodně věcech lze být soběstačný.

      Co se týká odrůd, tak u špenátu zůstáváme u odrůdy Matador. Testovali jsme i další dvě, ale tato se nám osvědčila nejvíc. Má dobré výnosy, nevšimli jsme si nějakých nemocí a v pohodě přezimovala. U kadeřávku a růžičkové kapusty zatím nevím. První roky jsme měli sazenice z farmářskeho trhu. Odrůdy neznáme. Celkem jsme s nimi byli spokojeni. Rekordní odrůda kapustiček byla právě z kupovaných sazenic. Teď druhý rok zkouším předpěstovat vlastní sazenice. Už minulý rok jsme pěstovali z vlastní předpěstované sadby, ale moc jsem experimentoval a rostliny neměly dobré podmínky. Takže je nemůžu hodnotit. Uvidíme, co tento rok. Nevím, kolik článku jste četl, ale podrobně se o odrůdách rozepisuji v souhrných článích. To, co jsem pěstoval je vyhodnoceno v článcích Zelenina 20XX. Co za odrůdy budu pěstovat nastávající sezonu je zase v článcích Semínka 20XX. Za XX si dosaďte číslo roku. Co se ale týká odrůd, tak to si budete muset do velké míry vyzkoušet i sám. Ja si vybírám odrůdy pro moje podmínky (zahrada, chalupa). V jiných podmínkách to může být úplně jiné. Taky záleží, co od které zeleniny očekávate. Různé odrůdy se šlechtí kvůli různým vlastnostem (výnos, chuť, odolnost vůči nemocem, dlouhé skladování,…).

      Úpravou záhonu kolem zeleniny nevím jestli myslíte samotný povrch záhonů, nebo cestičky kolem záhonů. Pro cestičky chci buď trávu (ne pýr), kterou budeme pravidelně sekat a dávat ji na záhony jako mulč / hnojení. Druhou alternativou je nízký plazivý jetel. Taky sekat a mulčovat.

      Co se týká samotného povrchu záhonů, tak se snažíme pěstovat bezorebně, s co nejmenším narušováním půdy. To, že ještě stále kopeme motykou (ale už neryjeme) je hlavně moje chyba. Začal jsem moc ve velkém a nestíhali jsme udržovat záhony. Ty Vám prostě bez péče zarostou. Jsme ve přírodě, ne laboratoři. Sám jsem začínal pěstovat pomocí permakulturních postupů. První rok jsme si nechali navozit na pozemek spoustu sena, slámy a hnoje a vytvořili z toho kompostovací záhony. Bylo toho fakt hodně. Vyklizená jedna stará stodola a asi 12 valníků koňského hnoje. Z toho jsem udělal asi 10 kompostovacích záhonů. Na každý z nich jsem navozil na podzim asi 30 koleček materiálu. Záhon měl na podzim asi 60 cm, do jara z toho byla půlka. Po dvouch letech jsme už neměli skoro nic. Neumím si představit, kde bych získal materiál na těch více jak 40 záhonů, co máme teď. Zahradu máme necelých 4000 m2. Vetší část z toho tvoří louka, kterou jednou do roka sečeme. Seno z celé louky nám stačí tak na 4 záhony pro pěstování brambor v mulči. Navíc, jsou tady i jiné problémy. Se senem a hnojem jsme si zavlekli na záhony plevel, hlavně pýr. Dalším problémem jsou hlodavci, pro které je hluboký mulč ideální místo. Kde na zahradě udelám nějakou hromádku sena, hned jsou pod tím díry. Momentálně je ale pro mně nejhlavnějším důvodem proč pěstuji ve volné půdě to, že chci půdu neustále zlepšovat. Půda se zlepšuje tím, že na ní něco pěstujete šetrným způsobem. Půdní biologové, kterých videa sleduji, říkají, že nejlepším hnojivem pro půdu je fotosyntéza. To by ale bylo na samostatný článek. Průběžně to popisuji ve svých článcích a více v těch souhrných. Pokud se podíváte na moje první články, tak jsou hlavně o permakulturních postupech. Stále se snažím pěstovat permakulturně, i když už hluboký mulč používám jenom pro brambory. Mám taky jeden článek o tom, jak chápu permakulturu já.

      Zkuste si projít i více starších článků. Možná tam najdete i více otázek na své odpovědi.

      S pozdravem Honza

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *