Rok devátý – 12.7.2025: Sklizeň česneku

12.7.2025

Tento týden jsem zase začal s práci na chalupě. Přes týden jsem tam jel s cílem dokončit první syntropic řadu s jabloněmi a dokosit plochy kolem základů nového baráku. Jedno souviselo s druhým, protože do řady jsem potřeboval organický materiál z kosení a kosit jsem potřeboval, abychom mohli pak později (asi přes dovolenou) něco kolem nového baráku dělat. Na chalupě se kosí relativně dobře, a navíc jsem to měl malinko zpestřen tím, že jsem při kosení občas narazil na příjemné překvapení v podobě divokých jahůdek. Svítili na mně červeně z porostu, který jsem se chystal kosit. Měl jsem tak při kosení odměnu v podobě sice menších, ale hodně chutných plodů. Nevím, jestli jsou to „klasické“ divoké jahody, nebo to tam někdo vysadil. Asi je to teď už jedno. Rád bych ale do budoucna něco z nich i zachoval. Skvěle by se hodili do syntropic řad jak půdní pokryv.

Začal jsem právě kosením, abych se dostal k hromadě dřeva, kterou jsem chtěl do řady zapracovat. Přitom jsem odstranil zbytky ochranných košů z králičího pletiva, které jsme použili při výsadbě jabloní. Chystal jsem se drátěnku vystříhat, ale nebylo potřeba. Stačilo trochu načít a pak to šlo utrhnout. Drát už v úrovni půdy v podstatě uhnil a začal se rozpadat. Jak se něco v kontaktu s půdou, tak to jde rychle. Po posekání porostu kolem stromků i za budoucím barákem jsem se mohl pustit do rozdělání hromady dřeva.

U kosení jsem posekal všechno, kromě tří denivek, které jsme tam vysadili před pár lety a trochu na ně zapomněli. Denivky jsem chtěl od začátku našeho pěstování. Je to trvalka, má jedlé květy, a i hezky vypadá. Na trhu jsem koupil tři odrůdy různé barvy, ale přijde mi, že všechny kvetou stejně, a to oranžově. Co je asi základní barva pro denivku. Teď nevím, jestli se za těch pár let „zvrhly“ zpět k divoké formě, nebo mi prodejkyně prodala „obyčejnou“ denivku jako jinou zvláštní odrůdu. No nevadí. I základní denivka se mi líbí, jedlá bude taky a do budoucna možná seženeme i něco jiného. Určitě jsem je chtěl zachovat, a proto při tvoření řady s nimi počítám.

Rozebírání hromady dřeva mi nějakou chvíli zabralo. Dost mi to komplikovaly pichlavé větve ostružin, které jsme tam naházeli při čištění pozemku. Nějak jsem nepředpokládal, že je někdy budeme přemísťovat. Na spodu hromady byli zbytky starého plotu, dřevěné části kterého jsem chtěl taky hodit do syntropic řady. Ono se to dřevo už začalo rozkládat a jiné využití pro něj i tak nemáme. Časem by se to rozložilo i na té hromadě, kde jsme ten plot hodili. Práci mi komplikovalo jenom to, že v plotu bylo ještě relativně dost hřebíků a ty jsem tam nechat nechtěl. Začal jsem je vytahovat, ale u druhého pole plotu jsem to vzdal a zbytek nechal na později (asi dovolená). Bylo to časově moc náročné. I tak jsem dost velkou část plotu zapracoval do řady. Celkově bylo dřevnaté hmoty relativně dost a pokoseného bylinného materiálu taky, takže se má co rozkládat a zlepšovat úrodnost půdy. Řadu jsem ukončil kousek od velké vrby u plotu se sousedem, o kterou se musíme co nejdříve postarat. Vrba je hezká, velká, ale už stará, zevnitř zetlelá a začíná se pomalu rozpadat. To není úplně ideální, protože při neřízením pádu může nadělat dost škody. Takže i když je mi vrby líto, musíme ji pokácet. Pozitivem bude nejenom to, že to bude pak bezpečnější, ale získáme přitom další spoustu organického materiálu, který můžeme dále použít na zlepšení půdy.

Chtěl jsem dokončit první syntropic řadu na chalupě, co se mi povedlo a chtěl jsem dosekat horní část pozemku, co se mi taky povedlo. To je super, protože jinak by tohle všechno asi zůstalo na dovolenou a nedostalo by se na jinou práci. Ten extra den v týdnu, co můžu věnovat zahradě a chalupě, je hodně znát.

Přes víkend jsme měli jako hlavní plán sklizeň česneku. Počasí ale vypadalo tak všelijak a celkem jsme váhali, jestli vůbec na zahradu vyrazit a nenechat to na neděli. Pak jsme si řekli, že to zkusíme a nelitujeme toho, protože nám to celkem vyšlo. V průběhu dne sice nějaká ta kapka spadla, ale dalo se v pohodě pracovat.
Po příjezdu na zahradu jsme raději hned začali se sklizní česneku. Nejdřív dva záhony s odrůdou „Anton“. To je naše nejstarší a nejstabilnější odrůda. Zatím nás nezklamala a každým rokem snad vypadá i lépe. Záhony jsem plel jednou na začátku a pak už jsem jenom sestříhával nůžkami plevel, když se mi zdál přerostlý. Ke konci jsem se na to už trochu vybodnul, protože jsem si říkal, že za „chvíli“ budeme sklízet, a taky byla spousta jiné práce. Proto záhony ani moc nevypadali, že tam nějaký česnek je.

Česnek jsme sklízeli tak, že jsem vidlemi nazvedl zeminu v blízkosti česneku a česnek jsme vytáhli. U prvního záhonu jsme vytahali i všechen plevel, protože jsme tam chtěli vysévat ředkve pro podzimní sklizeň. Sice se mi hodně nelíbilo nechávat půdu odkrytou, ale zatím to jinak neumíme řešit. Celkem nás překvapilo, že i když přes týden nějak pršelo, tak půda v záhonu byla hodně suchá. Na druhém záhonu to už bylo znatelně lepší, ale tam jsme plevele netahali, jenom česnek. Asi tam bude i lepší půda. Neustále se přesvědčujeme, jak moc na kvalitě půdy záleží. Stále máme co dělat, abychom ji dostali do stavu, se kterým bych byl spokojený.
Po dvou záhonech s odrůdou „Anton“ jsme se přesunuli k záhonu s česnekem „Naďa“. Tuto odrůdu jsme si dovezli od švagrové ze Slovenska v pár cibulích, rozmnožili si je a letos už vyšlo na celý záhon. Tato odrůda příjemně překvapila i letos. Vzhledově je to zatím největší česnek, co jsme pěstovali. Takže je dobře prodejný, protože většina lidí řeší hlavně velikost. Obchodně to ale tak jednoduché úplně není, protože cibule i stroužky jsou sice velké, ale stroužků je málo. Takže si je potřeba nechat více cibulí jako sadbu pro další rok. Pokud tedy někdo sadbu každý rok nekupuje a nezohledňuje to pak v ceně. Bez ohledu na to je příjemné sklízet tak velké cibule. Jsme rádi, že se této odrůdě u nás daří a příští rok možná ještě jeden záhon přidáme. Poptávka po česneku je zatím stále vysoká. Jinak úroda česneku na zahradě letos moc hezká. Jsme spokojeni.
Právě v záhonu s touto odrůdou jsem nechal v posledním řádku nevylámané květní stvoly, protože chci zkusit namnožit česnek ze semínek. Určit to jde, jenom jsme to zatím nezkoušeli a tohle bude naše premiéra. Jsem celkem zvědavý, jak to vyjde.

Po sklizni česneku jsme na ten první, vyčištěný záhon, vyseli vodnici, ředkve a ředkvičky. Semínka vodnice jsme měli koupené a zase jsem se rozčílil, když jsem sáček se semínky otevřel. Těch semínek tam bylo tak na jeden řádek. Měli jsme dva sáčky, takže dva řádky vodnice. Tohle už je fakt zlodějina za ty peníze.
Semínka ředkve typu daikon jsme taky kupovali, ale tam už bylo semínek trochu více a vyšlo to na čtyři záhony. Pak jsme měli vlastní semínka černé ředkve ještě z roku 2023. Ty nás zachránili, protože jinak bychom měli prázdný záhon. Další rok nevím, jestli budeme mít vlastní semínka. Minulý rok nám semínka nevyšla a letos taky ne. Vysazené ředkve sice obrazili hezky, ale vypadá to, že je sežrali dřepčíci, nebo něco jiného. Letos zkusíme nechat část ředkví přes zimu, zamulčujeme je a uvidíme další rok. Takhle jsme si nasbírali vlastní semínka. Když ředkve sklidíme, uložíme na chalupě a další rok vysadíme, tak je vždy něco zlikviduje.
Po výsevu ředkví nám ještě pár řádků zůstalo, tak jsme tam vyseli ředkvičky odrůd „Saxa2“ a „Viola“. Doufám, že tyto podzimní výsevy vyjdu lépe než ty jarní. Ty byli fakt tragické.

Na zbylé dva záhony jsme vyseli zelené hnojení. Stejným způsobem jako v záhonech po hrášku. Rozházeli jsme osivo po záhonu a pak posekali plevel, aby to zakryl. Přemýšlel jsem, jaké osivo zvolit. Obvykle po česneku vyséváme luskoobilní směs. Tentokrát jsem k ní přimíchat i ozimou řepku, vojtěšku a měsíček. Rád bych měl zelené hnojení co nejpestřejší a aby pořád na záhonu něco rostlo a fungovala fotosyntéza. Proto i ta ozimá řepka a vojtěška ve směsi. Měsíčku zase máme hodně, dobře se mu u nás daří, tak jsme se ho rozhodli využít jako zelené hnojení.

Po výsevu ředkví a zeleného hnojení jsme už na zahradě měli v podstatě hotovo. Před odjezdem na chalupu jsem ještě prošel záhony, abych se kouknul, co je nového. Něco se mi líbilo méně a něco více. Nejhorší je, že jedna negativní věc dokáže přebít několik pozitivních. Dost mně rozladili brambory. I navzdory tomu, že jsem je při objevu mandelinky několikrát procházel, a týden na to vypadali relativně čisté, tak teď je tam mandelinek opravdu dost a část brambor je sežraná. Stříkat samozřejmě nechci a v této fázi je ruční sběr asi zbytečný. Mandelinek je moc a brambory jsou sežrané. Utěšuji se tím, že mandelinky provedly přírodní výběr a nechaly ty lepší brambory. No uvidíme, kolik jich bude ke sklizni. Zatím jsem nepřišel na to, jak jinak mandelinky vyřešit než ručním sběrem. To je samozřejmě možné jenom při omezené rozloze pěstovaných brambor a také větší přítomnosti na zahradě. No uvidíme do budoucna. Brambory se ale zatím asi nestanou něčím, s čím bychom mohli počítat více než jenom pro naši spotřebu.

Další věcí, co mně dost rozladila, je stále větší výskyt různých děr po hlodavcích. Nejvíc nás to do očí uhodilo u záhonu, kde jsme minulý týden sklidili hrášek a vyseli zelené hnojení. Na každém záhonu se objevila díra s celkem velkým vstupem. Nevíme, jestli za ten velký vstup může kočka, která se snažila prohrabat k hlodavcům, nebo samotní hlodavci. Kdyby to byli hlodavci, tak podle velikosti se obávám, že by to mohl být hryzec, kterého jsme už kdysi na zahradě měli a pak už byl zase pryč. I jinde přibylo menších děr od myší. Část záhonu s petrželí je sežraná a u mrkve je vidět někde i celý řádek sežraný. Nevím, čemu vděčíme za zvýšený výskyt hlodavců. Jestli za to může mírnější zima, nebo se snížila populace užovek. Jednu jsme našli na jaře při přípravě záhonu právě pro hrášek. Ale možná jich už není tolik, nebo potřebují více času, aby zvýšenou populaci hlodavců zredukovali. No uvidíme, jak se to vyvine. Rád bych to nechat na přírodě a nezasahoval. Ale když to začne být kritické, tak možná zase začneme dávat do kůlny otrávenou návnadu. Dělali jsme to tak jednu zimu a populace hlodavců se znatelně snížila. To si ale nechávám asi až jak poslední možnost.

Tak a teď něco pozitivnějšího. Většině zeleniny se daří celkem dobře. Většina plodové zeleniny už začíná s tvorbou plodů. Ještě sice nejsou zralé, ale vypadá to slibně. Minule jsem fotil fazole, že kvetou. Dnes už jsem našel i celkem dost mladých lusků. Když manželka vyčistila záhon s řepou, tak vypadala dost tragicky. Teď už to je o dost lepší, i když není úplně rovnoměrná. Do sklizně zatím daleko, tak asi ještě něco dožene.

Zatím co jsem obcházel záhony, tak manželka udělala menší sklizeň. Kromě posledních jahod to byly kedlubny a pár cuket. Ty ještě nejsou úplně ve sklizňové velikosti, ale u pár plodů jako by se začala kazit špička a nechtěli jsme je nechat dále se kazit. Manželka toho využila a hned i vymyslela večeři. Rizoto s mladými cuketami. K tomu sklidila pár mrkví a trochu petržele. Pak už jenom kytička z bylinek pro radost. Jinak jsme samozřejmě měli hodně česneku z hlavní sklizně, který jsme vezli na chalupu k dosušení.

Na chalupu jsme přijeli později odpoledne, a to nás čekali ještě další tři záhony s česnekem ke sklizni. Naštěstí ne tak velké, jako na zahradě. Akorát nám práci trochu komplikoval porost kopřiv, který už mezitím vyrazil mezi česnekem. Taky jsme to nechávali, že už do sklizně s tím není potřeba nic dělat. Lepší by bylo, kdybychom to minulý týdne posekali. Jenom nějak nezbyl čas.

Sklízeli jsme podobným způsobem jako na zahradě. Jenom namísto vidlí jsem používal rýč, kterým jsem česnek podkopnul a pak vytáhnul. Manželka pak cibule očišťovala od půdy a skládala do přepravek. Půdy bylo na cibulích celkem dost, protože na chalupě máme dost jílovitou půdu a ta na kořenech dost držela. Na chalupě pěstujeme tři odrůdy, pro každý záhon jedna. Pěstujeme je už několik let a zatím nám vyhovovali. Tento rok jsem z česneku na chalupě mírně zklamaný. Ale asi jsme moc rozmazlený nadstandardním (na naše poměry) česnekem na zahradě. Možná ale za ne úplně uspokojivý výkon česneku na chalupě můžou i podmínky, co tam máme. Záhony jsou dost ve stínu a možná by bylo dobré počkat nějakou dobu do sklizně. Na zahradě byl česnek už suchý, tady ještě zelený. Ale zase se už některé hlávky začali rozevírat. Kromě toho, že pak česnek není moc dobře prodejný, tak se často i ztratí v záhonu a pak máme další rok neplánovaný česnek navíc. Protože se chystáme na dovolenou a na chalupu se podíváme až za dva týdny, tak byla sklizeň asi nutná, i když možná by ještě týden šlo počkat. I tak se ale po letošní sklizni česneku na chalupě začínám zamýšlet, jestli ten počet odrůd tam nezredukovat. Česnek z chalupy jde skoro všechen k prodeji, takže asi stačí jedna, prodejně nejvíc vhodná odrůda a nemusíme jich mít tři. To ale ještě nejsem tam úplně rozhodnutý, takže uvidíme při plánování další sezony.

Po sklizni jsme všechen česnek (ze zahrady i chalupy) odnosili na půdu, kde jsem se ho snažil trochu více roztáhnout, aby lépe doschl. Byl nejvyšší čas, protože začalo celkem dost pršet. Myslel jsem si, že to bude jenom chvilkové, jako párkrát v průběhu dne, ale pršelo dost vytrvale. Takže jsme to stihli tak akorát. Když česnek trochu přeschne, tak ho pak manželka očistí a možná ho vyvážeme s trámům, kde bude čekat až do prodeje, nebo další výsadby.

Zatím, co jsem já roztahoval česnek po půdě, tak se manželka za deště ještě snažila sklidit višeň. Na té bylo celkem dost zralých plodů a vzhledem k tomu, že se tam zase objevíme až za dva týdny, bylo by vhodné je sklidit. Kromě višní dost zrale vypadal rybíz, ale ten bude muset počkat. Bylo dost hodin a po dešti se nám už fakt nic dalšího sklízet nechtělo. Zaběhl jsem jenom pro trochu rybízu, abych měl na pár dní do vloček.

I když jsme v sobotu váhali, jestli jet na zahradu, tak jsme byli rádi, že jsme to udělali. Česnek byl sklizen a pod střechou, co je hlavní. Zbytek prací bude muset počkat. Teď budeme mít období dovolených a kromě jedné „povinné“ mimo Českou republiku, bychom rádi strávili i pár dní na chalupě. Protože příští týden nebudeme na našich pozemcích nic dělat, tak další článek bude až po menší pauze. Zatím neumím říct, kdy přesně.