Rok šestý – 31. týden: Sklízíme semínka
31. týden
Pro tento týden jsme se rozhodli dodělat práce, na které jinak nezbyl čas. Maličkosti, které ale ve výsledku zabrali celý den. Podle plánu jsme nejdřív jeli na zahradu, kde jsme měli v plánu udělat rychlé sklizně, a pak hned vyrazit na chalupu. Na rozdíl od předchozích týdnů jsme nezačali s cuketami a okurkami, ale s ovocem. Ostružiny už nádherně dozrávají, přidaly se k nim maliny a našlo se i něco málo jahod. Stáleplodící odrůdy dávají další úrodu, i když už to není jako v hlavní sezoně. U ostružin už sklizeň začíná být taková, že přemýšlíme o nějakém zpracování. Jenom škoda, že je nemůžeme sklízet častěji. Některé plody jsou ještě trochu nezralé, ale pokud bychom je nechali ještě týden, tak by možná bylo pozdě.
Po ostružinách došlo na cukety, které jsou kousek vedle. Zase hezká úroda, i když rekordy už asi padat nebudou. Noci začínají být studené, co je vidět i na úrodě okurek. My zásoby na zimu máme, takže u cuket je většina úrody nadprodukce. Tu se mi nedaří prodat (nějak extra se nesnažím), tak je začínáme rozdávat. Okurky zatím stačíme využívat sami, ale taky už máme naloženo dost do další sezony. Tak je aspoň hodně jíme, protože za chvíli asi nebudou. Něco možná prodáme, nebo rozdáme. Mimo cuket a okurek jsme tento týden poprvé sklidili trochu brambor. Staré zásoby nám došli a než je kupovat, tak raději budeme sklízet naší velmi ranou odrůdu „Rosara“, které je k tomu v podstatě i určená. Brambory vypadají dobře, akorát si na nich pochutnávají slimáci.
Jednou z naplánovaných prací pro tento týden byl sběr semínek. Tuto sezonu jsme se rozhodli zkusit nechat semínka i u dvouleté zeleniny. Na zahradě to byla v podstatě jenom zapomenutá mrkev, kterou jsme našli po zimě na záhonech, když jsme je čistili pro další výsevy. Našli jsme mrkve odrůd „Táborská žlutá“ a „Katrin“. Ponechali jsme je na semínka obě. Od každé odrůdy pár rostlin. Část semínek byla zralá, tak jsme je oklepali do krabiček. Další semínka na nás čekala v záhonu, kde jsme vyseli bob a špenát. Ten záhon moc nevyšel kvůli špatnému klíčení u bobu i špenátu. Dělal jsem dodateční výsev, ale nepomohlo to. Velký podíl na tom mají asi i mravenci, kteří zcela okupovali střed záhonu. Pak jsme záhon v podstatě nechali svému osudu, takže dost zarostl plevelem. Špenát a pár rostlin bobu tam ale zůstali, tak jsem se rozhodl nasbírat nějaká semínka. Poslední semínka špenátu jsem vysel minulý týden, tak se čerstvá semínka hodí. U bodu jsem sklidil jenom pár semínek, i to ne moc kvalitních. Pokud budeme chtít ještě pěstovat bob, tak bude potřeba koupit nové osivo. Manželka nasbírala hodně semínek měsíčku. Je to jedna z mála kytek, co nelikvidují slimáci. Taky je chceme zkusit použít jako zelené hnojení. Roste u nás dobře, slimáci ho moc nežerou, tak proč ne. Navíc mít vlastní semínka zeleného hnojení je pro mě velké plus.
Další na řadě byl ozimý salát, který jsme schválně nechali dojít až do semínek. Celkem se nám tento rok osvědčil, tak ho chceme zase zkusit na podzim vysít. Na záhon s řepou se nám samovysel hrášek odrůdy „Kudrnáč“, který jsme pěstovali minulý rok. Nechali jsme ho tam a dařilo se mu dobře. Proto jsme sklidili semínka a dáme mu ještě šanci v příští sezoně. Fazole na dvou záhonech hned vedle nemá úplně nejlepší sezonu. I tak doufáme, že nějaká sklizeň bude. Na jednom záhonu to zatím na zralé lusky nevypadá, ale druhý záhon, kde pěstujeme mix, už vypadá o dost více „zralý“. K mému překvapení jsme tam našli relativně dost suchých lusků. V podstatě se dá říct, že máme čerstvé osivo pro další rok zajištěno. Naše selekce na ranost se asi vyplácí. Ze dvou řádku pokusné odrůdy „Beefy resilient grex“ jsem taky něco sklidil. Rostliny hodně poškodili slimáci, ale přece jenom pár fazolek zůstalo. Má to byt fazole pro sklizeň suchého zrna, ale zatím tak moc nevypadá. Zrna, co jsme sklidili, jsou malá, plochá a v lusku jsou dost daleko od sebe. To je spíše typické pro odrůdy na sklizeň lusků. Možná ji ještě zkusíme další rok a uvidíme. Zatím je to spíše zklamání.
Po sklizni semínek jsem ještě osel záhon po česneku zeleným hnojením. Použil jsem směs ozimé řepky, a právě sklizeného měsíčku. Pak jsme ještě zkontrolovali podzimní výsevy. Minulý týden vyseté ředkve a ředkvičky už začínají klíčit. Hezky vypadá i mrkev vyseta před dvěma týdny. Vypadá to, že výsev namokro se vyplácí.
Těsně před odjezdem na chalupu jsme ještě sklidili mangold, který v tom horku, co bylo, vydrží nejkratší dobu. Porost mangoldu je dost bujný. Vysévali jsme nahusto a plánovali sklízet menší listy. To jsme moc nedělali, takže teď tam máme dost velkých rostlin soupeřících o světlo a prostor. Dobré je na tom to, že tyhle velké listy se dobře zpracovávají blanšírováním, co jsem měl tento víkend v plánu. Nesklidili jsme ale celý záhon, jenom asi půlku. Většinu mrazeného mangoldu používáme do slaného koláče. Ten můžeme udělat i teď, ne jenom v zimě. Např. příští týden, proto jsme část mangoldu ponechali. Kdyby to šlo, tak bych rád, kdybychom celý rok vařili jenom z čerstvých surovin. V našich klimatických podmínkách to ale moc nejde, proto jsme rádi i za možnost část úrody zamrazit a použít v době, kdy nic čerstvého není.
Na chalupu jsme přijeli o něco později, než jsme plánovali. Ono těch drobných prací na zahradě bylo hodně. Proto jsme se hned pustili do sklizní okurek, ačokči a fazolek. U okurek a ačokči to bylo stejné jako minulý týden. Jeden devíti litrový kbelík. Ani jsem to už nefotil. Fazolek bylo asi tak stejně jako předchozí týdny. Pomalu už začíná dozrávat i fazole pro sklizeň suchého zrna. Možná příští týden už budou nějaká nová semínka. Akorát po letošní zkušenosti s křížením vůbec nevím, co z toho příští sezonu bude.
Konečně jsme se dočkali prvních rajčat i na chalupě. Zatím je to spíše vzorek na ochutnání, ale radost mám velkou. Akorát si nejsem úplně jistý, co jsme to sklidili. Žlutá cherry rajčata by měli být odrůda „Dorada“ a i tak vypadají. Takže tady v pohodě. U červených rajčat ale nevím vůbec. Koupil a vysel jsem semínka odrůdy „De Berao“. Ještě do tvorby plodů jsem si myslel, že je to tato odrůda. Plody ale vypadají úplně jinak než obrázky plodů odrůdy „De Berao“, co jsou na internetu. Jakože úplně jinak, není to jenom nějaký malý rozdíl. Nejdřív jsem si myslel, že jsem jenom vyměnil pozici sazenic na záhonu s jinou odrůdou. Zbytek odrůd ale vypadá tak, jak by měl vypadat. Nejpravděpodobnější varianta, co mně napadá, že došlo k záměně semínek u obchodníka. V každém případě máme rajčata, rostou dobře, zrají mezi prvními a na choroby zatím netrpí. Jenom pořádně nevíme, co pěstujeme. Rajčata ještě nebyla úplně zralá a nechtěli jsme si kazit první dojem ochutnáváním nezralých plodů. Proto je necháme uzrát v bytě a v době psaní článku ani nemůžu posoudit chuť.
Semínka jsme sklízeli i na chalupě. Jednalo se hlavně o cukrový hrášek, na který jsem se nějaký čas chystal. Tento rok jsme pěstovali tři odrůdy. Odrůdu „Oregon sugar pod“ z vlastních semínek a pak odrůdy „Oregon giant“ a „Opal creek“ jako nové testovací odrůdy. Rozhodli jsme se ponechat si první dvě pěstované odrůdy. I když po společném pěstování si nejsem jistý, jestli to i příští rok budou dvě odrůdy. Možná si nakonec vyselektujeme vlastní odrůdu. Odrůda „Opal creek“ nás ničím neoslovila, a proto ji pěstovat už nechceme. Bylo mi ale líto spousty ponechaných suchých semínek, tak jsem je sklidili a použil jako zelené hnojení do pařeniště (o tom za chvíli).
Kromě hrášku jsme sklidili i semínka šťovíku a řepy. U řepy si ani nejsem jistý, jestli jsou to semínka. Spíše to vypadá na usušené květy, co se nestačili vyvinout v semínka. Po vytáhnutí z půdy měla totiž rostlina úplně plesnivý kořen. Rostlina sice byla suchá, ale to neznamená, že musí mít zralá semínka. Další rostliny řepy, co tam máme ponechaná na semínka pořád rostou a semínka ještě jenom dozrávají.
Při sklizni hrášku jsem trochu s překvapením zjistil, že i když je porost už skoro suchý, tak je tam ještě dost zeleného hrášku. I když už nebyl v top kvalitě, bylo líto mi ho tam nechat. Hrášku nebylo moc a spíše ho bylo potřeba z lusků vyloupat, ale aspoň na jednu večeři to stačilo. Nečekané, ale příjemné překvapení.
Do pařeniště jsem před nějakým časem vyséval jako zelené hnojení pohanku. Půda v pařeništi mi tento rok přijde po pěstovaní sazenic brukvovité zeleniny nějaká chudá. Proto jsem ji chtěl trochu vylepšit. Pohanka ale moc dobře nevyklíčila. V celém pařeništi bylo kolem 10 rostlin. Rozhodl jsem se dále nečekat a vysít další vlnu zeleného hnojení, jak jsem měl v plánu. Protože v pařeništi pěstujeme hlavně sazenice brukvovité zeleniny, nevysel jsem hořčici, nebo řepku, ale luskoobilbí směs. Do ní jsem zamíchal semínka právě sklizeného hrášku, jak jsme psal výše. Semínka jsem jenom rozhodil po narušeném povrchu půdy, mírně rozhrabal a pořádně zalil. Snad to bude stačit. V případě neúspěchu udělám řádky a budu vysévat znovu.
Před výsevem zeleného hnojení jsme z pařeniště ještě sklidil cibuli, kterou jsem tam vyséval na jaře spolu s ostatními semínky. K její výsadbě jsme se nedostali, protože mi rostliny přišly moc malé. Rozhodli jsme si cibulky ponechat jako sazečku do příštího roku. Snad nám do té doby vydrží.
Čas utíkal hodně rychle i na chalupě. Ani jsme se nedostali ke všemu, co jsme chtěli udělat. Před odjezdem do Prahy jsme už jenom posbíraly jablka pod letní jabloní. Začínají už celkem padat a je mi líto je tam nechat. Minulý rok jsme takhle do doby hlavní sklizně nasbírali několik kbelíků jablek. I když jsou trochu natlučené, nebo mírně poškozené, tak se dají zpracovat do koláčů, nebo na sušení. Tentokrát jsme taky nasbírali kbelík jablek. Je z nich výborný koláč, a ještě nám zůstalo k přímému konzumu.
Tak jsme dodělali část prací, na které jinak nezbyl čas a příští týden pokračujeme. Asi hlavně sklizně, ale možná budeme pokračovat i v sekání louky na zahradě. Taky bych rád osel zeleným hnojením každý záhon, kde nic nepěstujeme. Možná že ne najednou, ale pomalu, jak budeme stíhat.
