Rok pátý – 15. týden: Velké výsevy

15. týden

Počasí stále nepřipomíná jaro, jak jsme si zvykli za pár posledních let. Proto se snažím využívat každý lepší den pro práci na zahradě. Stále ale máme omezení cestování mezi okresy, tak jsem využil hezké počasí v pátek, vzal dovolenou a vydal se na další „služební“ cestu na zahradu. Cílem bylo konečně začít pořádné výsevy. Už jsem ale věděl, že se mi nepodaří dodržet osevní plán pro sezonu 2021. Záhonu je moc a čas nemilosrdně utíká. V plánu jsem měl udělat čtyři záhony pro zeleninu, která se u nás vysévá nejdříve. Už po rozmrznutí půdy by mělo jít vysévat špenát, bob a o něco později ředkvičky. Takže máme dost časový skluz. K tomu jsem ještě přidal i cibuli ze sazečky. Tu jsme koupili ještě před uzavřením okresů a doteď byla v bytě ve skříní. Pár cibulek už začalo klíčit, co je v pohodě. Dost jich bylo seschlých, co už moc v pohodě není. Proto byl nejvyšší čas je dát do půdy.

Chtěl jsem začít se záhony pro bob a špenát a pokračovat záhonem pro cibuli. Stáhl jsem silážní plachtu ze tří záhonů. První záhon byl parádní. Povrch skoro čistý, jenom jsem odstranil pár zbytků toho, co tam bylo rok předtím a uhrabal záhon. Žádné rytí, nebo nějaká jiná příprava záhonu. Tohle bych řekl že je skoro ideální stav.

Po povrchu záhonu jsem jenom malou motyčkou udělal řádky. Řádky jsem dělal hned jeden vedle druhého, v rozestupech asi 15-20 cm. Střídavě budu ob řádek vysévat špenát a boby. Předpoklad je ten, že než boby trochu povyrostou a budou potřebovat více prostoru, tak do té doby už špenát sklidíme. U špenátu nepočítám s více jako jednou sklizní. Po minulé roky jsme taky nesklízeli z jarního výsevu více jako jednou. Poslední asi dva roky byl duben už hodně teplý suchý a špenát šel rychle do květu. Tento rok vyséváme později, ale zase je chladnější jaro, tak uvidíme. V každém případě bude potřeba špenát ze záhonu odstranit nejpozději, když začne jít do květu. Minulý rok jsme ho na záhonu nechali a udělal více škody než užitku. Sklizeň jsme z něco už neměli a zbytečně konkuroval bobu. Zvlášť když je špenát plodina trochu náročnější na živiny a nejvíc jich z půdy bere právě když tvoří semena. Navíc když mezi boby zůstane špenát, tak se meziřádky blbě udržují bez plevele. Minulý rok jsme to neřešili a tento rok jsme museli nějaký čas věnovat čištění záhonů.

Osivo bobu jsme měli vlastní z poslední sklizně, odrůdu „Hangdown“. Proto jsem ho vysel na oba záhony stejně. Když jsme si nechávali semínka, tak jsem si spočítal potřebu osiva a přidal nějakou rezervu. Protože jsem ale vyséval odhadem z ruky, byl jsem za tu rezervu rád. Osivo vyšlo přesně na jedno zrno. To jsem dával do některých řádků pět semínek, někde šest a možná i sedm. Kdybych to takhle chtěl schválně, tak mi to tak hezky nevyjde. U špenátu jsme taky měli vlastní semínka z poslední sklizně, ale navíc jsem pro „jistotu“ koupil i semínka špenátu v Lidlu. Odrůda je u všech semínek stejná, „Matador“. Máme s ní dobré zkušenosti. Po pár ne moc úspěšných pokusech s jinými odrůdami v minulých letech u ní zatím zůstáváme. Vlastní semínka jsem vysel na jeden záhon a ty kupovaná na druhý záhon. Uvidíme, jestli a jaký bude rozdíl.

Druhý záhon pro bob se špenátem už nebyl tak hezký čistý jako první a jeho vyčištění zabralo nějaký čas. Nebylo to nic hrozného, ale rád bych se tomu do budoucna vyhnul úplně. Byl to ale jenom slabý odvar toho, co mně čekalo na dalším záhonu určeném pro cibuli. Minulý rok jsme na něm měli kadeřávek a růžičkovou kapustu. Byl to můj experiment s brukvemi, kde jsem zkusil pěstovat sazenice brukvovité zeleniny přímo v pleveli. Pro tento experiment jsem se minulý rok rozhodl hlavně z důvodu nedostatku času na vyčištění záhonů pro výsadbu sazenic. V průběhu roku jsme se samozřejmě o záhon moc nestarali, na podzim ho jenom přikryli a doufali v nejlepší. Moc nám to nevyšlo. Pár měsíců v zimě není dostatečná doba na vyčištění rok neudržovaného záhonu.

Když máme něco takového, tak přemýšlíte, co s tím. Jako první to chtělo zjistit, kde záhon přesně je. Vyhrabal jsem, co šlo a úspěšně našel kolíky, kterými jsme kdysi vytyčili rohy záhonu. Na kolíky jsem natáhl provázek, abych věděl, kde jsou kraje záhonů a celý záhon podél provázku obešel rýčem. Tím jsem udělal obrys záhonu a současně přesekl drny zasahující do záhonu. Na obrázku dole je záhon po vytyčení, ještě pro uděláním okraje a vyčištění. Vyhrabaný a vytyčený už vypadá trochu méně brutálně než na předchozím obrázku. Stále to ale není nic příjemného na pohled, a hlavně na následné čištění.

Záhon jsem čistil těžkou motykou, rozbíjel drny, tahal pýr, a přitom si nadával do blbců. Holt, ne každý můj experiment dopadne dobře. Myslím si ale, že už jsme se poučil. Čistit dvě hodiny záhon je ne jenom ztráta času, ale i zbytečně velká námaha pro záda. Další záhon v pořadí je druhý experimentální záhon a ten další v pořadí je dokonce jenom zarostlý a neudržovaný záhon, kde jsme ani nic nepěstovali. Neodvažoval jsem se je ani odkrýt a radši jsem přehodnotil svůj osevní plán. Chi nechat ty dva záhony přikryté až do další sezony, ať se pořádně vyčistí. Nemám chuť a ani čas trávit hodiny čištěním záhonů. Teď, ani do budoucna. Radši ty záhony necháme zakryté déle a budeme mít o něco méně zeleniny.

Kdyby nebylo potřeba sazečku už vysadit, tak bych možná ten záhon ani nedočistil. Ale dočistil jsem, takže výsadbě cibule už nic nebránilo. Nadělal jsem motyčkou řádky a cibulky do nich natlačil. Sazečka už fakt nebyla v už moc dobrém stavu, tak uvidíme, jaká bude úspěšnost pěstování.

Čtvrtý, a ten den poslední záhon, jsem se rozhodl udělat pro ředkvičku. Zatím co u bobu, špenátu a cibule jsem se ještě držel osevního plánu, u ředkviček jsem už začal improvizovat. Záhony s ředkvičkou jsem si naplánoval pro rok 2021 dva, ale radši zatím udělám jenom jeden. Důvodu je několik. Jednak je to nedostatek času pro přípravu záhonů. Vzhledem k problematickému startu letošní sezony musíme jet podle priorit. Dva záhony s ředkvičkami prioritou nejsou. Jeden pro nás stačí a ten další možná uděláme, možná ne. Další důvod je plán pro následnou plodinu na záhonu. Po ředkvičkách chci vysadit na záhony zelí, brokolici, kadeřávek a růžičkovou kapustu. Do té doby je potřeba ředkvičky sklidit. Už takto to bude těsně jenom na jednu sklizeň. Minulý rok jsem vyséval ředkvičky víc jak o měsíc dřív. Sice jim to trvalo trochu déle, ale stejně už jsme je asi v půlce dubna sklízeli. Další výsevy už nedopadli tak dobře a ředkvička šla do květu. Teď máme ale chladnější jaro, tak doufám, že aspoň jedna sklizeň bude v pohodě. Přebytek ředkviček ze dvou záhonů jsem plánoval prodávat. Sklizeň z jednoho záhonu asi využijeme pro sebe a nejbližší okolí.

Záhony pro ředkvičky jsem vybral hned vedle česneku, jako první po odkrytí silážní plachty z druhé strany záhonů. Zatím jsem odkryl jenom jeden. Minulý rok byla na záhonu petržel a pastinák. Evidentně jsme na záhonu nechali nějaké zbytky petržele, protože aktivita hlodavců po odkrytí plachty byla více než zřetelná.

Vypadá to dost strašidelně, ale takto v podstatě vypadá každá trochu vhodnější (pro hlodavce) zakrytá plocha. Jinak jak je vidět, tak je u záhonu uděláno ohraničení ze střešních tašek. Už nevím, kdo mně přesvědčoval, že to i tak proti pýru nepomůže. Jsme ale rádi, že část záhonu máme takto udělanou. Množství práce potřebné na vyčištění záhonu je neporovnatelně menší. Sice se občas objeví i nějaký ten pýr, ale je ho minimum, a hlavně není potřeba čistit kraje záhonů. Na druhé straně dá to něco práce ohraničení záhonů udělat a po dvou letech v půdě se už některé střešní tašky začínají rozpadat. Taky už mají asi pár desetiletí na chalupě za sebou.

Po čištění záhonu pro cibuli byl tento záhon skoro oddychovka. Hráběmi jsem stáhl zbytky rostlin ze záhonu a povrch mírně zkypřil motykou. Musel jsem nějak srovnat ty tunely po hlodavcích. Řádky pro výsev jsem tentokrát dělal násadou od motyčky. Pro semínka ředkvičky není potřeba nic velkého, hlubokého. Protože se ze dvou záhonů pro ředkvičky stal jeden, vysel jsem z každé odrůdy nějaký ten řádek. Přesný počet už si nepamatuji, protože jsem si zapomněl vzít na zahradu poznámkový blok. Vysel jsem odrůdy „Viola“,“Saxa 2“, „Slovana“, „Riesenbutter“ a „Ostergruss Rosa“ (včetně její BIO verze). K ředkvičkám jsem vysel i pár řádků rokety odrůdy „Wild rocket“. Celkem zklamáním, co se týká počtu semen, byla balení semínek ředkviček nakoupená na semenaonline.cz. Sice na pytlíku mají napsáno 60, nebo 80 semínek, ale pro výsevy to není moc. To pak máte tak na tři metry výsevy, pro moje záhony jsou to tři řádky. U odrůd s málo semínky jsem vysel jenom dva řádky a pár semínek ještě nechal na podzimní výsevy. Naproti tomu pytlíky ředkviček z Lidlu jsou pro mě v pohodě na výsev do šesti řádků a stojí kolem 6 Kč za pytlík. Možná že i u ředkviček zapracuji na vlastních semínkách. Z minulého roku máme vlastní semínka odrůd „Saxa 2“ a „Viola“. Vysel jsem ale jenom pár řádku odrůdy „Saxa 2“, protože semínek této odrůdy máme hodně. U odrůdy „Viola“ máme semínek jenom pár, tak je nechám na podzimní výsevy. Taky si potřebuji výsevy pořádně zapsat.

Po výsevu jsem záhon ještě přikryl netkanou textilii. Měla by pomoct s klíčením a pak i s ochranou proti škůdcům. U ředkviček máme s přikrytím záhonů dobře zkušenosti.

Záhonem s ředkvičkami jsem pro ten den na zahradě skončil. Udělal jsem to, co jsem plánoval, takže jsem byl spokojený. V neděli mělo skončit omezení cestování mezi okresy, tak jsme si už plánovali další víkend a další výsevy. Předpověď počasí nevypadala úplně špatně. To se ale v průběhu týdne změnilo a sobota už nevypadala tak lákavě. Teploty něco málo nad nulou a přeháňky k tomu, nejsou úplně super počasí pro pobyt venku. I tak jsme ale v sobotu vyrazili směr zahrada. Nejdřív jsme ale zajeli na chalupu, kde jsme chtěli připravit bramborovou sadbu. Termín výsadby je za chvíli tady. Musím říct, že chalupa se pro skladování ovoce a zeleniny fakt osvědčila. Když jsme probírali brambory na sadbu, tak jsme nenašli ani jednu nahnilou, nebo plesnivou hlízu. Brambory mají stále hezky pevnou slupku a jenom teď začínají pomalu klíčit. To se nám v podstatě už i hodí, protože jsme je plánovali nechat naklíčit.

Od každé odrůdy jsme vybrali 40 kusů brambor a k tomu pár do zálohy. Ještě asi tak 10 kg mám zůstalo na jídlo. To není špatné a doufám, že po letošní sezoně to bude ještě lepší. Kromě našich minulý rok pěstovaných odrůd „Rosara“ a „Esmee“ jsem koupil ještě sadbu další odrůdy. Vybral jsem pro změnu žlutou odrůdu „Adéla“, která vypadá papírově dobře a měla by být vhodná i pro pěstování v mulči. Sadbu jsme objednali už asi před měsícem a doteď ležela v neotevřené krabici na chalupě. To byla asi chyba. Po otevření jsme zjistili, že brambory jsou už celkem dost naklíčené. Normálně by nám to nevadilo, hlavně ne těsně před výsadbou. Sadba ale byla v síťovaném pytli a při manipulaci se vylamovali klíčky. Co možná nejšetrněji jsme je vyndali u pytle do přepravky. I tak se dost klíčků ulomilo. Hlízy jsou taky už mírně svrasklé. Pokud ještě budeme objednávat nějakou sadbu brambor, tak ji bude asi dobré hned po obdržení přendat ze síťovaného pytle do přepravky.

Při návštěvě chalupy jsme samozřejmě nemohli vynechat prohlídku toho, co, kde a jak roste. Ve velkém květinovém záhonů od poslední fotky, co jsem dával, nastala malá změna. K naší radosti nám vykvetlo pár narcisů.

Zkontroloval jsem pařeniště, kde je toho už k vidění více. Vypadá to, že vyklíčila už většina brukvovité zeleniny (kedlubny, růžičková kapusta, zelí, …). Zatím není ani známka po pórku a není vidět ani červený kadeřávek. Jeho semínka jsme získali asi ještě někdy v roce 2018. Od té doby jsem ho zkusil pár krát vysít, ale bez úspěchu. Tento rok jsem si řekl, že to ještě naposledy zkusím v pařeništi a pak semínka vyhodím. Kromě malých sazeniček brukví bylo v pařeništi i hodně malých rostlinek jasanu, semínka kterého nalétali do pařeniště z velkého stromu kousek vedle. Asi bude vhodné příští rok pařeniště přikrýt. Sice není vůbec problém malé jasany z pařeniště vyplít, ale je to zbytečná práce navíc.

Na chalupě jsme na podzim vysadili celkem dost česneku do velkých záhonů. Po zkušební poslední sezoně se nám vyprofilovalo pár favorizovaných odrůd. Právě nově zakoupenou sadbu těchto odrůd jsme vysadili do velkých záhonů. Neznámá odrůda ruského nepaličáku, kterou jsme pěstovali v roce 2020, nedopadla úplně nejlépe. Manželka se ale rozhodla ji dát ještě šanci. Těch pár stroužků, co nám zbylo, vysadila do jednoho malého záhonu v jednom řádků. Česnek vyklíčil a nevypadá špatně. Na záhonu je ještě dost místa, proto jsem se rozhodl to využít a vysel jsem tam salát. Tento rok už máme jenom semínka odrůdy „Australiche gelle“. Mně tato odrůda chutná, a i tak zatím salát pěstujeme jenom pro sebe. Mezi lidmi, kterým dáváme (prodáváme) zeleninu, moc velký zájem o salát není. Dva řádky na malém záhonu by pro naši spotřebu měli stačit.


Na chalupě jsme ještě naložili do auta elektrocentrálu a vyrazili směr zahrada. Kromě jiného jsme chtěli natahat do sudu vodu. Po zimě už v sudu nic nezůstalo a nějakou vodu přece jenom potřebujeme. Chystali jsme se na výsevy mrkve a petržele, které jsme chtěli vysévat na mokro. A to i za situace, kde byly v průběhu dne přeháňky a zatím vypadá jaro bohaté na srážky. Vodu na zahradě jsme chtěli natahat i z jiného důvodu. Když delší čas nečerpáme z vrtu, tak pak voda dost zapáchá. Proto bychom rádi čerpali vodu průběžně a možná budeme více zalévat. Ono ale i když nezaléváte, tak je na zahradě potřeba dost vody.

Prvním záhonem sobotního dne měl být záhon pro mrkev. Neudělali jsme ho podle mého osevního plánu, ale namísto druhého ředkvičkového záhonu. Ten nevím, jestli budeme ještě na jaře vysévat a nechtěli jsme ho nechat prázdný a přeskočit na další záhon. Kdybychom ho nechali nevyčištěný, tak toho později budeme litovat. Vyčistit ho a neosít je taky zbytečné. Takto budeme jenom postupně stahovat plachtu ze záhonů a dělat jeden záhon za druhým. Sice to dost nabourá můj osevní plán pro tuto sezonu, ale s tím jsem se už smířil. U mrkve jsme taky naplánovali dva záhony a zatím jsme se rozhodli udělat jenom jeden. Mrkev pro zimní skladování lze vysévat i začátkem léta, takže bychom druhý záhon mohli stíhat později. Minulý rok nám to s pozdními výsevy mrkve celkem vyšlo.

Záhon pro mrkev nebyl úplně brutální, ale nějakou práci dal. Jednalo se o záhon bez ohraničení, takže jsme zvolili stejný postup jako jsem to před týdnem udělal u cibule. Hráběmi stáhnout ze záhonu co jde, vyznačit okraje provázkem, rýčem projít kolem záhonu a motykou vyčistit. Tentokrát jsme byli na záhon dva a nebyl tak brutální, takže to šlo celkem dobře. Pro porovnání dole na fotce je vyčištěný záhon pro mrkev a vedle toho záhon pro petržel teprve připravený k vyčištění.

V úseku s těmito záhony je hodně pýru, který jsme si přinesli na záhony s hnojem. Na ohraničených záhonech to ještě celkem jde, ale u těch pár neohraničených je to neustálý boj s pýrem. Jsou jim prorostlé celé cestičky mezi záhony, ze kterých se zase stahuje do záhonu. Minulý rok mně to tak naštvalo u jedné cestičky, že jsem ji už v létě přikryl kusem silážní plachty. Ta je vidět napravo od záhonu pro mrkev. Plánuji ji tam nechat tak dlouho, až pýr pod tím uhyne. Bude ale ještě potřeba vyčistit okraje mezi plachtou a záhonem. Možná takto časem přikryji všechny problematické cesty mezi záhony. Jinak se pýru asi nezbavíme. Tohle je jeden z mých větších úkolů, ku kterému se mi nedaří stále dostat. Konečnou variantou by měli být cestičky bez pýru oseté jetelem. Snad jednou …

Ale zpátky k mrkvi. Stejně jako u ředkvičkového záhonu, jsem řádky pro mrkev dělal násadou od motyčky. Půda byla tak kyprá, že to v pohodě stačilo. Co se týká odrůd, tak se mi neplánovaně podařilo vzít ranější odrůdy „Karotina“, „Katrin“ a k tomu odrůdu „Táborská žlutá“. Pozdější odrůdy pro skladování zůstaly doma. Vyséval jsem namokro do zalitých řádků. Záhon jsme tentokrát nezakryli, i když pro mrkev by se to hodilo. Jak se nám ale myši pustily na netkané textilie uložené v kůlně, tak jsem ji radši odvezli na chalupu a zapomněli vzít. Průběh jara je ale zatím takový, že by povrch záhonu nemusel moc vysychat. Možná záhon přikryjeme další týden, pokud si na to vzpomeneme.

Další záhon v pořadí byla kombinace petržele, pastináku a kopru. Tedy úplně stejná kombinace jako minulý rok. U mrkve a pastináku jsem dosel zbytky semínek z minulého roku. U pastináku to byla semínka osvědčené odrůdy „Kamo“. U petržele jsme vysévali odrůdy „Konika“ a „Alba“. Měl jsem ještě tři neotevřené pytlíky odrůdy „Konika“, ale od jiného prodejce. Protože nám ale semínka petržele z tohoto zdroje vůbec minulý rok neklíčila, radši jsme je vyhodili.

Pro hrášek jsme naplánovali dva záhony, a to jsme chtěli i dodržet. Část semínek jsme měli vlastních a koupil jsem i dvě nové odrůdy. Semínka jsme před odjezdem z Prahy namočili. Mělo by to pomoct s klíčením. Než jsme se k výsevu hrášku dostali, semínka nasála většinu vody, kterou jsme do skleniček nalili.

Záhony pro hrášek byli skoro dva extrémy. Jeden ohraničený záhon skoro čistý a druhý neohraničený skoro stejně brutální jako ten cibulový. Já jsem si dobrovolně zvolil ten brutálnější, zatímco manželka čistila ten lepší. Než jsem já došel u čištění do půlky, manželka měla hotovo a začala vysévat. Na první záhon jsme vyseli naše semínka odrůdy „Oscar“, kterých jsme měli nejvíce. Po dočištění druhého záhonu jsme tam vyseli zbytek hrášku. Vlastní semínka odrůdy „Twinset“ a kupovaná semínka odrůd „Progress“ a „Kleine Rheinländerin“. Vysévali jsme pomocí trubky po jednom semínku. Nakonec nám ještě dost osiva zbylo. Co ale s ním, když bylo namáčené. Uskladnit už nešlo a vařit jsme to nechtěli. Tak zbytek hrášku skončil na kompostu. Příště musím potřebné osivo spočítat lépe.

Po dvou dnech velkých výsevů jsme měli hotových osm nových záhonů. Hodně práce a zatím toho na zahradě moc vidět není. Většina je ještě pod zemí. Snad brzy začne aspoň něco klíčit a bude to veselejší pohled.


Neplánovaně (pro mě) jsme měli i první minisklizeň. Na večeři jsme naplánovali těstoviny se zeleninou, tak manželka strhla pár lístků medvědího česneku na ochucení. Snad se česnek do dalších let více rozroste a sklizeň už nebude pouze symbolická.

V bytě to už na parapetu začíná být pěkně natěsno. V podstatě oba parapety jsou už plné a teď musím pořádně naplánovat, co dál. Příští týden mám v plánu vysadit na zahradu i chalupu sazenice pórku a vytrvalé cibule. Nejsou sice úplně nejsilnější, ale lepší to už asi moc nebude. Navíc potřebujeme místo na rajčata. U pórku jsem udělal chybu, že jsem sazenice při přesazování do většího trochu nezakrátil. Měli ještě slabý kořenový systém a dlouhá nať asi dost zpomalila růst sazeničky. Ty sazenice, co jsme nechali v sadbovači a nepřesazovali, jsou o dost silnější. Kadeřávek taky vypadá, že by ho bylo dobré vysadit venku, ale zatím si nejsem jistý. Možná ho stejně jako minulý rok přeneseme na pár týdnů do pařeniště (když tam bude místo). Další volné místo na parapetu by hodně pomohlo. To rebarbora zatím ještě zůstane v bytě. Akorát ji asi rozsadím po jedné sazenici do větších nádob. Další pro mě problematickou rostlinou je sléz kučeravý. Pár pokusných sazenic je už dost velkých. Nejsem si ale jistý, jestli je už můžu dát venku. Podle Wikipedie dokáže odolávat mírným mrazům. Otázkou ale je, jestli nebude ještě nějaký silnější mráz. Tento rok je jaro obecně dost chladně. Kdyby ale sazenice zmizely z bytu, dost by to pomohlo.


Co ještě určitě zůstane v bytě, jsou papriky. Po minulé dva roky jsme je kvůli nedostatku místa převezli na chalupu. Tam ale dost trpěli a spíše jenom prožívali. Tento rok je plánuji nechat až do výsadby v bytě. Už se celkem chytly i po přesazení do truhlíků a sazenice začínají vypadat hezky.


Hlavními sazenicemi v bytě začínají být rajčata. Ještě něco málo doklíčilo a sazeničky vypadají už dost připraveně na přesazování do většího. Klidně bych to udělal i tento týden, ale zatím nemáme na parapetech místo. Takže přesazovat budu příští týden, i když to už bude skoro pět minut po dvanácté. To bude kromě sobotních výsevů náš hlavní úkol pro další týden.


One thought on “Rok pátý – 15. týden: Velké výsevy

Napsat komentář: Barbora Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *