Rok čtvrtý – 35. týden: Záhony pro jahody

35. týden

Počasí si s námi v poslední době celkem zahrává a déšť vychází jako naschvál na sobotu. Kvůli tomu jsme neshrabali minulý týden zbytek sena. Tento týden byla předpověď na sobotu taky deštivá, ale přece jsme se po příjezdu na zahradu do sena pustili. Už je nejvyšší čas, protože seno už začíná prorůstat novou trávou a vyhrabávat staré seno z nové trávy už není moc zábava. Seno jsme shrabali na menší kupy. Jednu velkou hromadu jsme nedělali, protože seno ještě nebylo slehlé a blbě se z toho dělá jedna velké hromada. Seno pohromadě moc nedrží a silnější vítr ho rozfouká. Necháme ho týden až dva na menších hromadách slehnout a pak ho přeházím na jednu velkou. Na některých místech, zvlášť kde je více sucho a menší tráva, jsem celkem přemýšlel, že bychom seno nehrabali vůbec. Zvlášť na plochách posekaných křovinořezem už bylo seno polorozložené. Asi to po příštím kosení zkusíme tak nechat a posekaná tráva poslouží jako mulč a mohla by se tím i zvýšit úrodnost půdy.

Když už jsme se při hrabání sena pohybovali kolem východního plotu, tak jsem se byl podívat i na keře v živém plotu, kde jsem minule viděl nějaké ještě nezralé bobule. Původně jsem si myslel, že je to muchovník. Po sklizni a ochutnání jsem ale zjistil, že to je arónie (černý jeřáb). Bobule arónie sice nejsou v syrovém stavu tak chutné jako u muchovníku, ale pro přimíchání do vloček je to v pohodě. Navíc je arónie považovaná za hodnotnou potravinu, takže mi ani nevadí, že to není muchovník. Klidně bych těch bobulí bral i více. Keříky jsou ale zatím malé a roubovanou arónii nám sežrali hlodavci. Další roubovaný keřík vysadím asi na chalupě a do živého plotu na zahradě doplním pár „obyčejných divokých“.

Protože jsme chtěli na chalupě udělat záhony na jahody a byla předpověď na déšť, nic víc jsme na zahradě už nedělali. Tedy manželka ještě něco sklidila a já jsem udělal kontrolu záhonů a něco nafotil. Proto to tento týden bude asi více o obrázcích a méně o psaném textu (možná).

Podzimní výsevy z minulého týdne už vyklíčili. Zatím hlavně ředkvičky a zelené hnojení. Špenát, roketu a saláty ještě vidět není.


Mrkev máme každým rokem lepší a lepší. Na záhonu s mrkví už skoro ani není vidět, že jsem ji vyséval s většími rozestupy a ředkvičkou v meziřádcích. A to ji ještě průběžně sklízíme, stejně tak i hlodavci. Část mrkví je okousaná, ale řekl bych, že je to ještě v toleranci. Samozřejmě bych byl raději, kdyby nebylo požrané nic. Příroda je ale příroda a s části úrody je potřeba počítat jako s předpokládanou ztrátou. I proto se obvykle vysadí / vyseje o něco víc, než bychom jinak měli v plánu.


Petržel z druhého výsevu se po chvilkovém zpomalení (vypadalo to jako padlí) zase rozjela a hezky zazelenala. Snad se stihnou vytvořit i nějaké slušnější kořeny.

Lusky fazole začínají na rostlinách hezky usychat. Není to úplně rovnoměrné, protože jsme vysévali celkem mix semínek a nebudou to stejné odrůdy. Možná ale uděláme selekci na ranost, když se mi bude chtít rostlinami probírat. Nebo sklidíme všechno, co stihne uzrát a zase vysejeme mix. Ten by už měl být mírně vyselektován na naše podmínky a dalším rokem uděláme to samé. Jenom by to chtělo pár teplejších dnů bez srážek, ať fazole před úplným dozráním nezačne hnít.

Po sklizni česneku se ponechaná šrucha nějak rozdivočela a začal růst dost bujně. Když se zadaří, tak možná sklidím i nějaká semínka. Později bych ji rád pěstoval někde, kde by se množila samovýsevem.

Nedávno vysetým ředkvím se daří a rostou jako z vody. Už je vidět i první vodnici a tuříny, ale tam zatím buď nevyklíčilo všechno, nebo je slabší klíčení obecně.

Záhon s paprikami a lilkem už zase začíná zarůstat zeleným hnojením. Ještě že už se aspoň paprika rozrostla trochu víc a snad se snaží z plných sil dohnat i ztráty. Většina rostlin má pár malých plodů, ale najde se i pár větších. Možná že nakonec i nějakou papriku ochutnáme.

S lilkem to vypadá o dost hůř, protože kromě zeleného hnojení se do něho pustili i mandelinky. Když už nejsou brambory, tak asi stačí i lilek. Rodina je to nakonec stejná. Skoro na každé rostlině lilku bylo pár dospělých brouků mandelinky bramborové a sežraná většina listů. Mandelinky na lilku vidím poprvé, a hlavně vidím snad poprvé, aby rostliny žrali dospělí brouci. Doteď jsem viděl jenom jejich larvy, jak žerou listy brambor. Dospělí brouci se ale taky musí něčím živit, takže co se divím že? Lilek na zahradě jsem už po nájezdu mandelinky odepsal. Trochu nám to vynahrazují dvě pokusné rostliny na chalupě, kterým se po slabším startu daří dobře a hezky plodí.

Zelí na pokusném záhonu začíná pomalu formovat hlávky. Jetel, do kterého bylo zeli vysazeno, se jako by stáhl trochu pryč. Stále ale pokrývá povrch záhonu jako živý mulč, co je dobře. Podmínky na záhonu asi nebudou úplně nejhorší, když tam rostou i houby. Na obrázku je jedna, která dělá společnost pár rostlinám zelí.

Kadeřávek a růžičková kapusta na vedlejším záhonu to měli o něco horší než zelí. Živý mulč netvořil nízký plazivý jetel, ale mix různých jiných rostlin. Ty jsem asi dvakrát mírně utlačil, aby měli brukve vysazené do záhonu více prostou a světla. Už se začínají hezky rozrůstat a kadeřávek by šlo i sklízet. Experiment zatím nevypadá úplně marný, ale na opakování to už asi nevidím.

Kedluben máme tento rok hodně, zvlášť když je neprodáváme. Když ale těch sazenic bylo tak moc a bylo líto nám je vyhodit. Tak jsme je nacpali kde to šlo. Teď máme doma hromadu kedluben a vymýšlíme nové recepty, abychom je nějak spotřebovali. Zatím ale sklízíme jenom fialovou odrůdu „Delikates“. Bílá odrůda „Superschmeltz“ měla pomalejší start i růst a až teď se začínají formovat bulvy. Má to být obří kedluben, tak jsem zvědavý, jak moc naroste. Zatím největší bulva má odhadem kolem jednoho kila. Otázkou je, co pak se sklizní uděláme. Jednou z možností je fermentace, jako jsme to udělali u ředkví minulý rok. Příští rok už to bude chtít buď kedlubny prodávat, nebo se mírnit s výsadbou.

Dýně rostou stále dobře. Asi nejlépe odrůda „Hokkaido“, u které je už pár plodů do oranžova. Manželka jednu i sklidila, ale zatím nám ještě uzrává doma. I jiné odrůdy vypadají dobře a těším se na hlavní sklizeň. Naše dýně na kukuřiční kaši si i dalším rokem drží keřovou formu. Plody vypadají stejně jako minulý rok a je jich i skoro stejný počet. Zatím jsem objevil dva obří zelené plody.

Na chalupu jsme vyrazili ještě před obědem. Hlavním plánem na sobotu bylo udělat nové záhony pro jahody na chalupě. Stále to vypadalo, že je déšť „za rohem“, tak jsme nechtěli ztrácet čas. Protože byl ale akorát čas oběda, tak jsme se ještě před přípravou záhonů najedli. Od pohledu už na záhonech s rajčaty dozráli první plody u odrůdy „Toro F1“. Vzali jsme misku a pár rajčat sklidili. Jednalo se hlavně o plody zmiňované odrůdy „Toro F1“, ale na zkoušku jsem strhnul i jeden plod odrůdy „Green tiger“ a pár plodů od odrůdy „Sungold F1“.

Jak je vidět na obrázku, tak pár plodů je prasklých. Ty jsou z vylámané rostliny. Z té nevylámané prasklé nejsou, ale zase dozrávají o něco pomaleji. Chuťově není tato odrůda žádná špička, ale neurazí. Je to rajče, jaké si pamatuji ze svého mládí, kdy jsme pěstovali asi něco podobného. Jenom škoda, že je to hybrid. I tak ale tato odrůda asi postoupí do dalšího roku a budeme ji pěstovat tak dlouho, než najdeme odpovídající náhradu. Myslím tím odpovídající náhradu za klasické kulaté červené rajče vyhovující chuti, které dobře roste i plodí. Na zkoušku jsem k obědu sklidil jeden plod odrůdy „Green tiger“, který vypadal nejzralejší. Chuťově mně moc neoslovil. Asi nejsou zelený rajčata pro mě.

Po obědě jsem se už pustili do záhonů pro jahody. Začátkem roku jsme silážní plachtou přikryli kus půdy mezi ovocnými stromy, aby se trochu vyčistil. Původně jsme plánovali záhonek na jahody jenom jeden, ale teď už chceme minimálně dva, možná tři. Naštěstí vedle plochy pod fólií byla další, kde jsem naházel kameny při přípravě pěstitelské plochy u plotu. Doteď nebyla priorita je uklízet a jak se to hodí. Plocha pod kameny byla celkem čistá.

Do této plochy jsme se pustili nejdřív. I když půda vypadala na pohled hezky, tak to zase byla výroba záhonů spíše krompáčem než rýčem. Hlavně blíže u plotu bylo dost velkých kamenů. Nejdřív bylo nutné je vybrat, spolu s kořeny stromů, a pak celou plochu ještě překopat rýčem. Když jsme to měli zryté, tak jsme kolem udělali obrubu ze starých cihel, které jsem ponechal právě pro podobný účel. Opticky to záhon oddělí od okolí a mělo by to pomoct i s prorůstáním plevelu do záhonu. Po prvním záhonu jsme stejným způsobem udělali i druhý. Na třetí nám v ten den už nezbyl čas, ani chuť.

Ihned po dokončení záhonů začalo pršet. Byl jsem celkem rád, že jsme hned po obědě udělali záhony pro jahody a nešel jsem zkoumat rajčata. Sice bych radši zkoumal rajčata, ale pak bychom nestihli udělat záhony, co bylo asi důležitější. Průzkum záhonů jsem ale vzdát nechtěl a když déšť neustával, tak jsem si nazul holínky, přehodil přes sebe pláštěnku a vydal se mezi záhony s rajčaty. Nevzal jsem si poznámkový blok a provázky jako obvykle, ale jenom misku na sběr plodů. Psát v dešti poznámky do bloku není asi nejlepší nápad a vyvazovat se mi v dešti nechtělo.

Proběhl jsem záhony s rajčaty a snažil se posbírat všechno zralé, nebo co by uzrálo za pár dnů. Nebylo toho nějak moc. Na obrázku zleva horní řada s plody odrůdy „Green tiger“, vetší žlutý plod odrůdy „Zlatava“ a jeden plod odrůdy „Gardener’s delight“. Ve střední řadě zleva pár plodů „Black cherry“ a po jednom plodu od odrůd „Sungold F1“ a „Goldkrone“. To malé červené bylo sklizené taky z rostliny „Black cherry“ a manželka říkala, že chutná jako „Black cherry“. Dolní řada zleva začíná jedním plodem odrůdy „Marmande“ a následují tři plody odrůdy „Orbit“ a jeden plod odrůdy „Šejk“. Je to jedno z tech menších soudkovitých rajčat, ale přesně nevím které. V bytě rajčata hezký dozrávají. Ochutnali jsme už kromě odrůdy „Zlatava“ všechny. Manželce nejvíc chutná „Black cherry“ a následuje „Goldkrone“. U mě je na prvním místě asi „Marmande“. Chuťově klasika jako červené rajče a konzistencí trochu jako steaková rajčata. Tohle já mám rád. Celkem příjemně mně překvapili plody odrůdy „Green tiger“. Při těstu na chalupě nic moc, ale po pár dnech v bytě mi tato odrůda dost chutnala. Nejvíc mi připomíná cherry rajčata. Dost šťávy a mírný burst chuti. Spíše sladké, i když trochu kyselinky tam asi je. Odrůdy „Orbit“ a „Šejk“ určené primárně na kuchyňské zpracování nepřekvapili, ani nezklamali. Klasická rajčatová chuť, i když trochu slabší, protože mají málo šťávy. Stále ale lepší než většina toho, co se prodává v obchodě.

Při procházení záhonů s rajčaty jsem si všiml jedné nemilé věci, a to že plíseň už na některých rajčatech dost postoupila. I odrůdy, které do teď byli v užším výběru, budu asi vyřazovat kvůli slabému odolávání vůči plísní. Některým rajčatům asi moc nepomohlo to, že jsem je vůbec nevylámal a část rostliny se jenom tak válí po půdě na záhonu. Neplatí to ale obecně. Dost napadené byli i odrůdy vylámané, a naopak některé nevylámané byli v pohodě. Např. šíleně roztahané rajče odrůdy „Hillbilly“ (na obrázku níže) vůbec nevykazuje známky toho, že by byla nějaká plíseň. Navíc konečně začala rostlina nasazovat plody. Kde jiní končí, tak evidentně někdo začíná. Po sklizni jsem prošel záhony s rajčaty ještě jednou a tentokrát s provázky. Déšť, nedéšť, některé potřebovali vyvázat. Poznámky udělám příští týden, kdy asi plíseň postoupí ještě o něco více a budu tak moc lépe posoudit odolnost jednotlivých odrůd.

Po rajčatech a stále ještě v dešti, jsem se pustil do sběru jablek. Z letní jabloně toho spadlo dolu hodně a byla škoda to tam nechat. Většině jablek vůbec nic nebylo, a i tak je plánujeme usušit. Někdy ke konci sběru jablek dokonce přestalo i pršet, ale to už bylo tak nějak jedno. Bylo dost hodin a chystali jsme se zpátky do Prahy.

Úroda byla tento týden zase bohatá a pestrá. Cukety stále dobře plodí a pár plodů je už velkých až moc. Nasbírali jsme i relativně hodně jablek a krabičku mirabelek. Už jsou dostatečně zralé a i chutné. I tak ale nejsem na 100 % rozhodnutý, že si strom ponecháme. Zbytek je taková všehochuť, co jsme na zahradě našli a na co jsme měli chuť.

Při odchodu jsem vyléval z nádob co máme pod přesahem střechy dešťovou vodu do sudu. Když už prší, tak proč něco nenachytat. V jedné nádobě jsem objevil žabičku, jak se snaží vylézt z nádoby, ale moc ji to nejde. Mírně jsem nádobu naklonil a ona vylezla na hranu, kde mi celkem dlouho pózovala. Tak jsem ji vyfotil. Podobné krasavice jsem na chalupě viděl už víckrát, hlavně v záhonech s rajčaty. To je moc dobře, protože kromě jiného by to měl být jeden z predátorů slimáků, kterých máme na chalupě fakt dost. Kromě toho mám žáby i tak rád a později jim (a ne jenom jim) vybuduji nějaké jezírko.

Příští týden bych se rád věnoval více rajčatům. Měl jsem v plánu nafotit všechny odrůdy pro souhrnný článek o rajčatech. Fotit jsem chtěl, když budou mít všechny rostliny zralé plody. Tento stav ale asi tento rok nenastane, tak je musím vyfotit dřív, než část z nich úplně zničí plíseň. Kromě toho asi uděláme nějaké výsevy zeleného hnojení a jako obvykle něco sklidíme. Závisí to ale i na tom, jak vyjde počasí. Na další víkend totiž zase předpovídají déšť …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *