Rok desátý – 17.10.2026: Podzimní sklizně
17.10.2026
Dlouho jsem nic nenapsal, protože nebylo moc o čem. Na zahradu i chalupu jsme pořád jezdili a nějaké fotky jsem udělal, tak jsem se rozhodl napsat aspoň o tom, co jsme od poslední doby sklidili a něco málo kolem. Jinak jsem se snažil na zahradě hlavně kosit. To bylo jedno z mála pozitiv tento rok, že se mi konečně po několika letech povedl pokosit celou zahradu. Některé části i víckrát. Navíc jsme v podstatě dodělali všechny syntropic řady v té části zahrady, kde je louka, takže i následná údržba by měla být jednodušší. Při tom sekání jsem si několikrát říkal, jak jsem rád za ten elektrický křovinořez. S klasickou kosou bych to asi ani letos nedal a bylo by to o hodně větší trápení. Ani tak to nebylo nic jednoduchého a podruhé bych to dělat nechtěl. Většina kopečků (mravenišť), které byli po louce rozeseté fakt dost nahusto, je už naštěstí pryč. Taky jsem odstranil dost náletů. Akorát na posledním úseků těch náletů bylo moc a jsou už značně vzrostlé, tak jsem je nechal na později. Možná z nich pak udělám ještě jednu úplně poslední řadu skoro hned u plotu.
Poslední dvě řady (prozatím) jsem dělal už hlavně jenom ze sena a na střed jsem přidával rozebrané kopečky hlíny. Poučil jsem se z jiných řad, kde jsem naspod dával větvě. Co by bylo v pořádku, kdyby to jako v našem případě nebyly větvě z divokých růži a hlohu. Do toho se pak něco sází dost blbě. Letos jsme do jednoho takového záhonu vysadili i brambory a sklizeň nebyla nic příjemného. Příští rok máme v plánu do těch dvou posledních záhonů vysadit brambory. Když už jsou připravené, tak proč to nevyužít. Snad jediným pozitivem toho, že jsme několik let část zahrady nesekali, byla spousta suché trávy, kterou jsme po pokosení vyhrabali. Takže na těch dvou posledních záhonech skončilo dost hmoty. Sice se už doteď dost slehla, ale pořád je toho dost a do výsadby brambor něco ještě doplníme.
Na tom druhém obrázku výše je vidět rozdíl mezí dvěma úseky, které jsou mezi jednotlivými řadami. Jeden úsek je čerstvě posekaný, na tom druhém vyrostla po podzimních deštích nová hezká tráva. Náš hlavní (prozatím) zdroj biomasy pro syntropic řady. Takhle bych to rád udržoval do budoucna a v ideálním případě navyšoval množství biomasy k sekání.
Ale dost už o syntropic pěstování. Mám v plánu napsat jeden článek, kde tomu bude věnováno více prostoru. Chtěl jsem psát hlavně o podzimních sklizních, které proběhly od posledního článku.
Pokud na to půjdu chronologicky, tak asi první jsme sklízeli brambory. O něco dříve než obvykle, ale nebylo moc na co čekat. Při srpnové vlně horka nám brambory uschly. Škoda že dřív, než stihly vytvořit nějakou rozumnou úrodu. Lepší to bylo u velmi rané odrůdy „Rosara“, kterou jsme ale sklízeli k jídlu v průběhu sezony, takže k finální sklizni až tak moc nezůstalo. U těch dalších dvou žlutých odrůd to bylo o dost horší. Místy bylo hlíz i relativně hodně, ale nestihly vyrůst. Takže sklizeň mizerná. Brambor nebudeme mít pro sebe dost a budeme v zimě dokupovat. Do budoucna přemýšlíme, že se zaměříme hlavně na velmi rané brambory, které stačí dorůst do nějaké slušné velikosti, kdyby se opakovaly vlny horka jako tento rok a brambory zase uschly. V našich podmínkách to rozumně zalévat nejde a jinak nevím, jak to řešit.
V září jsme pořád sklízeli rajčata, i když hlavní sklizně už máme za sebou. Rajčata letos vyšla celkem dobře a v podstatě je na zahradě zlikvidoval až mráz někdy v půlce října. Na chalupě ještě pořád rostou a plodí, jenom už moc nedozrávají. Je moc chladno a taky slunce se moc nedostává.
Další sklizní, o které má smysl aspoň něco psát, byla řepa. Záhon vypadal většinu sezony hodně dobře. Ale stejně jako většina záhonu se na něm podepsaly ty vlny horka, co jsme letos měli. Navíc se do řepy pustili i hlodavci. Samozřejmě jim nejvíc chutnala ta největší řepa. Manželka všechnu řepu vytahala a naskládala do kolečka. V kolečku to vypadalo, že to není úplně špatné, ale po otrhání listů a vytřídění poškozených kusů, toho zůstalo tak do pěti litrového kyblíčku. To se nevyplatí ani skladovat, takže jsme všechnu řepu dovezli do Prahy, kde jsme ji uvařili, nakrájeli na naložili do sklenic.
To by bylo, co se týká zahrady, asi všechno většího. Ještě jsme tam měli pár menších radostí při vší té bídě letos. Po deštích zase obžily papriky. V to jsem už fakt nedoufal. Sice plody nebyli moc velké, ale potěšilo to i tak. Na stejném záhoně, hned vedle, znovu obrazila vytrvalá cibule. Ty starší rostliny, i ty, co manželka nanovo vysadila. U těch starších bylo i co sklidit. Na vedlejším záhoně zase nanovo obrazil šťovík, tak i tady manželka něco sklidila. Jinak ještě bylo trochu ostružin, ale ty jsem asi ani nefotil.
Co se týká většiny ostatních záhonů na zahradě, tak jsme je tuto sezony dost nechali žít vlastním životem. Na záhony, kde jsme stihli jarní sklizně, manželka vysela zelené hnojení. Tam to vypadalo, že z toho nic nebude, protože léto bylo jaké bylo. Ale po podzimních deštích, kdy jsme s tím v podstatě už ani nepočítali, tak nějaké zelené hnojení vyklíčilo. Hlavně svazenka a hořčice, nebo řepka. Za to jsme moc rádi, protože záhon nezůstal prázdný, s odkrytou půdou.
Další záhony, kde jsme nevyseli zelené hnojení, jsme nechali zarůstat. Pořád lepší, aby tam rostlo něco než aby tam byla holá půda. Něco jsem průběžné sekal, když byl porost moc velký a byl těsně před tvořením semen. Někde jsme přihodili jako mulč posekanou trávu. Např. na záhon po řepě manželka naházela zpátky otrhané listí a když se to skoro už rozložilo, tak jsem tam přihodil ještě vrstvu čerstvě posekané trávy. Takhle bych rád zamulčoval více záhonů. Uvidíme ale, jak to budeme do konce sezony stíhat.
Jak je vidět na zamulčovaném záhoně výše, tak z jedné strany je tam bohatý porost měsíčku. Všechno je to v podstatě mimo záhon, mezi obrubou záhonu a fólií, kterou je přikrytá cestička mezi záhony. Je pěkně vidět úžasnou schopnost měsíčku se po zahradě množit samovýsevem. Dobře to je vidět i na vedlejších záhonech, kde měsíček v podstatě dominuje. To, co tam bylo vyseté původně (např. fazole) zmizelo a prázdné místo zabral právě hlavně měsíček. Jsme za to celkem rádi, protože to vypadá hezky a půda po měsíčku vypadá dost dobře. Myslím, že budeme měsíček využívat jako zelené hnojení pořád víc. Navíc měsíček dost dlouho kvete, a to i v téhle době, kdy už toho moc není. Takže to může využít hmyz, který ještě vidím poletovat.
Na zahradě to bylo letos, co se týká sklizní, dost slabé. Nevím, jestli to byl zatím nejhorší rok, ale určitě jeden z nejhorších. Malinko jsme si to na podzim vynahradili po cestě na zahradu v lese, kde jsme se párkrát zastavili podívat na houby. Po tom suchém a horkém létě jsem měl trochu pochyby, jak to letos s houbami bude, ale byli jsme příjemně překvapeni. Stejně jako minulý rok se nám povedlo vychytat týdny, kdy houby už začaly růst, ale ještě nebyly moc staré. Tak jsme jeden týden nasbírali hlavně klouzky, ten další babky, pak zase babky a manželka objevila u nás na zahradě dvě nádherné vatovce obrovské. Jeden jsme darovali, protože ono pro nás byl i jeden fakt moc. Při poslední návštěvě lesa jsme ještě vychytali václavky a můžeme říct, že letošní houbařská sezona byla dobrá a hub máme pro sebe dost do dalšího roku. Není to sice z naší zahrady a vyrostlo to bez našeho zásahu, ale pořád je to součástí naší snahy o co největší potravinovou soběstačnost.
Na chalupě jsme letos moc zeleniny neměli. Už jsem psal o sklizni česneku a sklidili jsme tam i něco rajčat. Co nás podrželo, byly sklizně ovoce. O rybízu jsem už psal a teď na podzim to byly jablka. Po jarních mrazech, kdy část ovoce vymrzla (hlavně na zahradě), to dlouho vypadalo, že ani na chalupě to nebude žádná sláva. Na naší hlavní zimní jabloni toho dlouho nebylo moc vidět. V létě a na podzim jsme ještě sklízeli jablka z těch mladších jabloní, kde byli plody dost znehodnoceny hmyzem a ptáky. Když pak začalo více pršet a ochladilo se, tak se to o něco zlepšilo. Jak se začali barvit jablka na zimní jabloni, tak to vypadlo pořád lépe a lépe. Takže jsme se celkem těšili na sklizeň. Ta proběhla až v půlce října a byla slušná. Jediným (ale podstatným) negativem bylo, že pořád bylo relativně dost plodů poškozených hmyzem / ptáky. Je to až na zlost, když spousta moc hezkých jablíček je nějakým způsobem poškozená. Stačí malé naklované místo a už se to jablko na uskladnění moc nehodí.
Proto jsme při sklizni jablka rozdělovali na ty, co vypadala úplně v pořádku a ty, co byla nějakých způsobem znehodnocena. Vyšlo to asi půl na půl. Na fotce níže jsou v té větší přepravce jablka na dlouhodobé uskladnění a ten zbytek jsou jablka nějakým způsobem poškozená. Ty nejvíc poškozená (v kýblech), jsme vzali hned domů a udělali jablečný koláč. Tu menší přepravku jsme nechali na chalupě a budeme se je snažit spotřebovat jako první. Určitě se ještě nějaké zkazí, ale zpracovávat je nechceme (např. na mošt, nebo usušit), tak s tím počítáme. Jinak jsme ale s úrodou jablek tento rok celkem spokojený.
Ještě na závěr pro zajímavost fotky vrb, co jsme nechali na jaře pokácet, nebo ořezat. Na té první fotce je jedna z vrb ořezaná tzv. na hlavu. Na té druhé to, co vyrostlo na pařezu velké pokácené vrby. V obou případech tam od jara narostli nové pruty o délce i přes tři metry. Nějak jsem měl představu, že budeme vrby osekávat jednou ročně na jaře. Teď vidím, že to stačit rozhodně nebude a budeme muset větvě osekávat minimálně ještě jednou v průběhu roku. Jinak dopadneme stejně jako to bylo letos na jaře, že jsme si s tím už nedokázali poradit sami a nechali jsme to někoho posekat.
Jinak mi to ale dělá i radost, protože vidím, že jsou vrby schopné vyprodukovat hodně velké množství biomasy, kterou pak můžeme použít jinde. Když to vidím, tak asi bude i rozumné koupit nějakou tu domácí štěpkovačku a průběžně si ty větvě zpracovávat na štěpku, kterou pak budeme využívat na záhonech. Taky mně napadlo, že by ty větvě šly využít jako krmení pro zvířata. Např. kozy. Hlavně kdybychom těch vrb vedle plotu vysadili ještě více. To mám v podstatě i v plánu. No, časem uvidíme. Zatím to budeme sekat a drtit na štěpku.
Tak jsme u konce dalšího článku. Ještě do konce roku chci napsat další dva. Jeden z výsadby česneku a ukončení sezony a pak jeden s plány do budoucna. Letošní rok nám ukázal, že to, co fungovalo doteď, už dále nemusí. Takže se podle toho musíme zařídit.
