Rok devátý – 13.9.2025: Práce dlouho odkládané
13.9.2025
Poslední dva týdny jsem byl pracovně dost vytížený, takže jsem se ke psaní článku vůbec nedostal. Proto píšu další článek až teď a je to zase report za dva týdny.
Práce na novém baráku pomalu, ale jistě pokračují. Ve čtvrtek jsem jel na chalupu, protože bylo potřeba udělat přípravu na položení kanalizace. Ideálně se tyto práce dělají před vybetonováním základů, ale zpočátku jsme měli jiné plány, tak to děláme dodatečně. V plánu bylo vykopat rýhu pro položení kanalizačního potrubí (lepší část) a pak vysekat díru do základového pásu (horší část). Udělal jsem to, ale podruhé bych to už fakt dělat nemusel. Zabralo mi to celý den, takže se na nějaké to zahradničení ani nedostalo.
V pátek nám konečně zapršelo, tak jsme se v sobotu cestou na zahradu zastavili u lesa, že se zkusíme podívat po houbách. Udělali jsme si asi hodinovou procházku po lese a našli jsme jednu lišku. Takže snad příště.
Po příjezdu na zahradu jsem se skoro hned pustil do kosení. Chtěl jsem využít toho, že zapršelo. Přece jenom kosit vlhký porost je o dost příjemnější, než když je úplně suchý. Pokračoval jsem v kosení ve spodní částí zahrady za záhony, kde začínáme tvořit nové syntropic řady. Skoro všechno je to plocha, kde se nekosilo už několik let a trochu jsem se toho obával. Ale bylo to lepší, než jsem čekal. Pokosil jsem plochu až k další budoucí hlavní řadě (po další hlavní ovocní strom – třešeň) a vysekal i dost náletů. Všechen organický materiál jsem povozil na řadu, co jsem měl nejblíže. Bylo to nejjednodušší a pro další dvě řady jsou tam bližší plochy na kosení.
Zatím co jsem kosil, tak se manželka pustila do záhonů s jahodami (jednou plodícími). Po poslední sklizni jsme se říkali, že je vyčistíme. Tedy odstraníme staré suché listy, a hlavně odstraníme přebytečné výhony. Nějak jsme to ale pořád odkládali, až teď k tomu dozrál čas. Manželka jahody vyčistila a zbytky jsme naházeli na první syntropic řadu vedle. Dost mi u toho záhonu vadila holá půda mezi jahodami, ale mulčování jsme si nechali na příště.
To, že konečně zapršelo, mělo na zahradu viditelně pozitivní efekt. Kromě toho, že rostliny byly znatelně vitálnější, tak nám pořádně vyklíčilo zelené hnojení. Pravda, ne na všech záhonech, kde jsme to vysévali, ale u záhonů po bramborách je to paráda.
Hezký vývoj je i u záhonu s podzimním výsevem ředkviček, ředkví, kopru a hrášku. Pravda ale je, že pozitivní je jenom u ředkví a ředkviček. Kopr není vidět a u hrášku jsem našel zatím jenom dvě rostlinky. U ředkviček ale možná budeme příští týden i něco sklízet.
Posledních pár let pěstujeme na zahradě pořád víc a víc slunečnic. Kromě toho, že to je prý dobrá rostlina pro budování půdy, tak se nám líbí a manželka si v sezoně pravidelně nařeže kytici slunečnic do vázy. Ze slunečnic mají určitě radost i ptáci, protože obvykle vyzobou všechna semínka ještě předtím, než stihneme něco uchovat pro nás. Proto taky posledních pár let pár slunečnice před ptáky chráníme bariérou ze síťky, nebo nějaké látky. Stejně tak to manželka udělala i tento rok. Jinak nám to, že ptáci vyzobou slunečnice, vůbec nevadí. Spíše naopak. Přitáhne to ptáky do zahrady a možná sezobnou i něco jiného. Přitom jako vedlejší činnost nám pomáhají vysévat slunečnici. Každý rok máme pár dobrovolníků. Příští rok plánujeme vysít slunečnice ještě více a určitě budeme mít i nějaké ze samovýsevu.
Úroda byla tento týdne ještě hodně rajčatová, ale už asi budou pomalu končit, aspoň co se keříkových odrůd týká. Bylo pár cuket a celkem dost malin a ostružin. Pod hrušní jsme posbírali pár hrušek, ale jenom takových hezčích, co nám bylo líto je tam nechat. Jinak už pro sebe máme nasušeno dost a jinak je nevyužijeme. Jsou chutné, ale dlouho skladovat nejdou. Z plodové zeleniny jsme kromě rajčat a cuket sklidili skoro všechnu papriku. Je to experiment ze semínek papriky určené ke konzumu, zakoupené v Lidlu. Rostliny rostou hezky, ale plody moc nedozrávají. Když už začínají červenat, tak se kazí. Proto jsme sklidili skoro všechny plody v zeleném stavu. Asi to bude spíše odrůda pro skleník než volné pole. Aspoň jsme to zkusili a úroda taky nějaká je.
Na chalupu jsme jeli skoro jenom na otočku, hlavně posbírat úrodu. I tam bylo vidět pozitivní účinky deště. Na záhonech nás čekala pořádná houština, tvořená ačokčou, okurkami a fazolí. Sklidili jsme pár okurek, celkem dost ačokče a zelených fazolek a byla i krabička divokých ostružin od plotu se sousedem. Celkem slušné z tak malé plochy.
Pak jsme se šli projít po slepičím výběhu a zkontrolovat lískové oříšky. Část šlo sklidit, co manželka i udělala. Příští týden jich bude asi více. Hodně dobře vypadají hlošiny, které jsou hustě obsypané dozrávajícími plody. Minulý rok je něco sklidilo, nebo opadali. Tento rok uvidíme. Zatím jsou k jídlu dost trpké, ale zanedlouho by to mělo být o hodně lepší. Jenom přemýšlím, jestli je i nějak více využijeme. Do budoucna z nich budou mít určitě radost slepice.
V průběhu dalšího týdne nám zase párkrát zapršelo a zase jsem se to rozhodl využít pro kosení. Proto jsem ve čtvrtek vyrazil na zahradu a pokračoval v kosení několik let kosou nedotčené plochy. Šlo to celkem dobře, až na část u plotu, kde bylo hodně náletů a ani jsem nevěděl, ze které strany tam mám kosit. Nálety jsem použil jako první vytyčovací vrstvu pro další syntropic řadu. Rozhodl jsem se ji udělat, protože jsem potřeboval někde dát ty nálety a už to bylo daleko vozit na některou z dříve vytvořených řad. Proto budu do konce sezony kosit a vytvářet další řady tak dlouho, jak to půjde. I když je nebudeme využívat na pěstování hned v prvních letech, tak aspoň tam budeme přidávat organický materiál. V syntropic agriculture se tomu říká akumulační fáze. Po deštivějším týdnu už konečně zase začala růst tráva a louka vypadá zelenější. Rád bych pak stihnul ještě jedno kosení už mezi vytvořenými řadami. Pak už budeme materiál z kosení jenom nahrabávat na záhony po bocích.
Kosil jsem trávu a mačetou sekal nálety celý den, takže jsem ani neměl čas a síly povozit všechno seno na základ nové řady. Nechal jsem si to na sobotu a že možná ještě něco málo pokosím. Co jsem ale ještě zvládnul, bylo zamulčovat jahody. Sice se lépe nejdřív dělá mulč a až pak výsadba, ale když už máte výsadbu udělanou, tak co se dá dělat. Holou půdu jsem nechat nechtěl. Do budoucna bych jahody rád přesunul do syntropic řad. Zatím máme záhon, tak řešíme záhon. Příští rok uvidíme.
Do soboty ještě zapršelo a my jsme se zase cestou na zahradu zastavili u lesa a šli se podívat po houbách. Cestou tam jsme potkali pár houbařů, kteří se vraceli a tvrdili nám, že je to slabé. A fakt toho v košících moc neměli. Nenechali jsme se odradit a řekli si, že se aspoň chvilku projdeme a uvidíme. Netrvalo dlouho a našli jsme první houbu a pak další. To nám přidalo na motivaci a rozhodli jsme se zajít na naše osvědčená místa. Stálo to za to, protože jsme našli celkem dost hub. Kromě pár suchohřibů a holubinek to byli hlavně klouzci, ale i dost lištiček a bedlí. Kdybychom měli větší košík, tak toho nasbíráme i víc, ale takhle to úplně stačí. Sbírá se dobře, ale pak je horší to čistit. Vypadá to, že houbařská sezona se právě rozjíždí, tak se asi zastavíme i příští týden.
Houbaření bylo fajn, ale zabralo nám dost času. Na zahradu jsme přijeli akorát v čase oběda. Po obědě jsme se pustili do sena, co jsem pokosil ve čtvrtek. Manželka hrabala a já jsem to vozil na novou řadu. Bylo toho celkem dost, takže máme udělanou novou hezkou řadu, celkově už čtvrtou.
Současně s vytvářením nových syntropic řad bych se rád zaměřil na zlepšování půdy na celém pozemku a postupným rušením plastových fólií (silážní plachty). Ty pořád používáme mezi záhony a na vyčištění větších ploch pro pěstování. Zatím co na krátkodobé zakrytí jsou fajn (pokud vám nevadí plast), tak na dlouhodobé zakrytí se to ukázalo jako nevhodné. Povrch půdy to sice vyčistí, ale taky to zlikviduje půdní život pod zakrytou plochou. Co samozřejmě nechceme, protože pak ta půda není pro pěstování rostlin moc vhodná. Pokud se nepoužijí hnojiva, co nechceme. V současnosti máme zakryté hlavně plochy mezi záhony (cestičky), ale už několik let máme zakrytou plochu, kde jsme plánovali několik nových záhonů. Protože jsme je zatím nepotřebovali, tak ta plocha zůstala po celou dobu zakrytá. Když jsem zjistil, že dlouhodobé zakrytí plastem půdě škodí, tak jsem ji chtěl co nejdřív odstranit. Dostali jsme se k tomu ale až teď. Škoda, že jsme to nestihli udělat ještě před těmi dešti, co byli v poslední době. Ale určitě ještě zaprší a snad tam zůstala nějaká vytrvalejší semínka plevelů, která by mohla vyklíčit. Pokud tam do zimy nic nebude, tak tam možná hodím tenčí vrstvu mulče, aby půda nezůstala holá. Jinak nechám regeneraci půdy na přírodě. Nevím, jestli to stihneme letos, ale nejpozději v příštím roce bych rád ty už vytvořené syntropic řady prodloužil až k první (vrchní) řadě záhonů a druhá řada záhonů by tak v podstatě zanikla.
Podle očekávání jsme po sundání plachty objevili půdu vzhledově ne moc dobrou, a kromě toho i jedno, teď nevím, jestli milé, nebo nemilé překvapení. Jednalo se o už nějakou dobu mrtvou užovku. Co bylo příčinou smrti, to nevím. Doufám, že náš nález mrtvé užovky neznamená, že už na zahradě nejsou. I když zvýšená aktivita hlodavců tento rok by tomu mohla odpovídat. Budu ale doufat, že nález užovky znamená pořád jejich výskyt na zahradě. I kdyby ne, tak když se tam objevili jednou, proč by nemohli podruhé. Když na to budou mít vhodné podmínky. Minimálně podmínka dostatku potravy by byla určitě splněna.
Po uklizení sena a sundání plachty jsme už nic velkého nedělali, jenom jsme šli něco sklidit. Rajčat už nebylo tak moc, jako předchozí týdny, ale pořád víc, než jsem čekal po prvním pohledu na záhony. Odrůda „Valouny“ už fakt končí, ale divoká rajčata pořád dobře plodí a budou asi až do prvních mrazů. Bylo pár cuket a zase relativně dost ovoce. Kromě malin a ostružin jsme posbírali trochu hrušek a zašli se podívat na naši jabloň, která vyrostla ze semínka a letos má poprvé jablíčka. Nevíme, co to je za odrůdu, a tedy kdy by ji bylo vhodné sklízet. Ochutnali jsme jedno jablko a bylo už celkem jedlé a i chutné. Proto jsme sklidili všechny jablka až na jedno, které chceme nechat jako testovací, jak dlouho na stromě vydrží. Jablka, co jsme sklidili, jsou ne jenom chutná, ale mají i nádhernou růžovou barvu, kterou jsem snad u jablek ještě neviděl. Jsme za tu jabloň celkem rádi, protože zbytek vysazených roubovaných jabloní je nic moc a spíše na zahradě přežívají, než aby se jim nějak zvlášť dařilo. I proto vytváříme ty syntropic řady.
Kromě výše popsaného po deštích trochu povyrostl mangold, tak manželka sklidila nějaké listy na salát, a ještě prošla lískové keře a sklidila dost oříšků. Na zahradě máme jenom „obyčejné“ lísky, takže oříšky nejsou tak velké jako na chalupě. To nám nevadí, protože keře v živém plotu mají sloužit spíše přírodě než nám, ale když stihneme něco sklidit i my, tak proč ne. Je to chutné jídlo navíc.
Od minulého týdne povyrostly ředkvičky, takže šlo sklidit pár prvních. V podzimním výsevů máme jednu červenou a jednu bílou odrůdu. Zase se nám potvrdilo, že bílé ředkvičky asi pěstovat nebudeme. Ty červené nám chutnají o hodně více. Do salátu (kde i skončily) jsou celkem fajn, ale k přímé konzumaci jsou na můj vkus trochu mdlé chuti a dost pálivé. U větších ředkví je to ale právě naopak. Tam preferujeme bílé ředkve (jako typ daikon) před těmi barevnými. Myšleno ke přímé konzumaci. Jinak pěstujme hlavně černé ředkve, které ale spíše fermentujeme, než jíme syrové.
Na chalupu jsme jeli v podstatě už jenom sklidit to, co tam bude. Stejně jako poslední týdny to bylo pár okurek, ačokča a zelené fazolky. K tomu nějaké to letní jablko, co ještě zůstalo na stromě. Bylo to stejné, jako poslední týden, jenom o něco méně, hlavně u ačokči. Proto jsem to ani nefotil. Čeho bylo rozhodně více, tak lískových oříšků, které manželka sklidila z našich kulturních lísek na chalupě. Už se suší u nás v bytě.
Příští týdny budou asi hodně podobné, jako ty předešlé. Máme naplánované nějaké práce kolem nového baráku a rád bych kosil, hlavně zahradu. Ideálně kdybych stihl do konce sezony pokosit celou. Čas pořád je, ale nebudu předbíhat. Taky asi začala houbařská sezona, takže bychom se rádi ještě podívali do lesa a udělali zásoby. Proto uvidím, kdy napíšu další článek. Možná zase až v intervalu dvou týdnů, jako ty poslední dva.
