Rok devátý – 16.8.2025: Sklizeň brambor

16.8.2025

Minulý týden mi nějak nezbyl čas na napsání článku a tento týden jsme vlastně jenom pokračovali v tom, co jsme minulý týden začali, tak jsem se rozhodl napsat společný článek za dva týdny. Hlavní tématem byla sklizeň brambor, ale kromě toho jsme dělali i spoustu jiného. Pokusím se to popsat nějak chronologicky.

První týden jsem se rozhodoval, kam ve čtvrtek pojedu. Práce byla na zahradě i chalupě, ale vyhrála to zahrada. Zejména kvůli tomu, že jsme chtěli přes víkend sklidit brambory a mulč ze záhonů pak navozit na druhou syntropic řadu, kterou bylo potřeba teprve vytvořit. K tomu bylo nutné kousek louky pokosit a vyznačit, kudy povede řada. Takže jsem se po příjezdu na zahradu hned pustil do kosení. Bylo horko a tráva suchá, takže kosení nic moc. Navíc jsem kosil úseky, kde je tráva s úzkými stébly slehlými do všech stran. Když trefíte dobrý úhel, tak to celkem jde kosit. Problém je, že na 1 m2 může být tráva slehlá do několika úhlů. Blbé taky je, že z této trávy není moc organiky. Takže sice dá stejně práce to pokosit (spíše ještě více) a moc mulče není. Naproti tomu jsem se s kosením dostal i do míst, kde jsem nekosil už několik let a bylo to tam v pohodě. A dalo to i hodně organiky. Jenom tam bylo hodně náletů, takže odstranit je bylo časově náročnější. Posekal jsem toho víc, než jsem plánoval a v podstatě jsem se dostal až k další řadě, kterou nevím, jestli budeme tento rok ještě dělat (chtěl bych).

Novou řadu jsem zakládal obdobně, jako i ty předešlé. Nejdřív jsem naspod naskládal náletové dřeviny a na to pomalu začal skládat posekanou trávu. I když spíše už seno, protože to bylo všechno hodně suché. Tam, kde to šlo, jsem nálety zachoval, že je využijeme rovnou do řady. Hlavní strom druhé řady je třešeň, vzdálená přibližně 8 m od první řady. Ta není úplně rovná, protože v době výsadby ořešáku jsme ještě ani netušili o nějaké syntropic agriculture, ale druhou řadu jsem chtěl mít už relativně rovnou. Naštěstí to vyšlo tak, že do řady pěkně vyšel i muchovník. Jenom pak pokračování řady už nenavazuje na zeleninové záhony. To ale nevadí, protože i tak je budeme předělávat. Kromě druhé řady jsem dokonce udělal i kousek další. Byl to fakt jenom kousek na konci u plotu, protože mi přišlo, že ty nálety jsou tam hezky v řadě a byla by škoda je nevyužít. Tak jsem kolen nich trochu zamulčoval. Pak jsem si všiml, že ten malý úsek na konci nebude úplně rovně ke zbytku řady, ale asi to tak už nechám. Na tom konci u plotu by to už nemuselo tak vadit. Jenom esteticky.

Novou řadu jsem připravil, takže jsme byli připraveni pro sklizeň brambor v sobotu. To byl hlavní úkol dny. V sobotu jsme si ale nejdřív trochu udělali radost a po cestě na zahradu se zastavili u lesa. Už když jsem ve čtvrtek jel na zahradu, tak jsem tam viděl několik aut a lidí s košíky. Tak jsme si řekli, že to taky zkusíme. Vzali jsme si jenom tři litrový kbelík, pro případ, že něco najdeme. Ze začátku to vypadlo, že to bude víceméně jenom procházka po lese, ale za chvilku jsme začali nacházet první suchohřiby, a nakonec jsme z lesa nesli plný kbelík hub. Většinou hříbky, ale našlo se i pár holubinek, lišek a za závěr tři mladé bedle. Klidně by šlo nasbírat ještě víc, ale už tak jsme po lese chodili asi dvě hodiny a čekala nás práce na zahradě.

Chodit po lese a hledat houby bylo sice super, ale po dvou hodinách se taky začala dostavovat mírná únava a k tomu se začalo i dost oteplovat. Takže do brambor se nám ani moc nechtělo. Ale sklidit jsme je chtěli, protože jsme se obávali hlodavců.

Takže jsme se po příjezdu na zahradu hned pustili do sklizně brambor. Podle očekávání brambor moc nebylo a byly spíše menší. Mandelinky je stihli sežrat dříve, než nějak slušně vyrostly. Naštěstí se nenaplnily naše obavy z hlodavců. Sice tam bylo dost tunelů a občas okousaná brambora, ale nic hrozného. Řekl bych, že takový standard, jako po jiné roky. To kořenová zelenina na tom bude podstatně hůře. Takže můžeme s klidem říci, že za letošní neúspěch u brambor můžou do hlavní míry mandelinky. Příští rok si to budeme muset lépe pohlídat a posbírat je častěji. Jinak nevím, co s tím. Ještě možná zkusíme nějakou polykulturu, ale ruční sběr asi bude dost potřeba.

Jak je vidět na fotce, tak brambor moc nebylo. Ani jsme je netřídili, protože je i tak lze dobře rozlišit podle barvy a letos máme jenom dvě odrůdy. Na konzum asi zbydou jenom ty menší a ze zbytku snad vybereme něco k výsadbě na další rok.

Ze čtyř záhonu jsme sklidili brambory jenom ze tří. V sobotu bylo fakt dost horko a měli jsme toho celkem dost. To nás ještě čekal výsev zeleného hnojení, které jsem chtěl vysít na záhony pro sklizni brambor. Navíc ještě bylo potřeba povozit mulč ze záhonů pryč. K tomu jsem připravil to novou syntropic řadu. Mulč z jednoho a půl záhonu jsem navozil na druhou řadu a zbytek jsem se rozhodl navozit na další, novou, řadu. Nebyla to třetí hlavní řada, protože tam jsme to ještě neměli úplně připravené, ale rozhodl jsem se vytvořit jednu meziřadu. Ta bude „přesně“ ve středu mezi první a druhou řadou. Do ní máme v plánu vysadit hlavně bylinky a nějaké trvalky, např. jahody. Co se týká stromů, tak maximálně něco menšího, jako meruňky, nebo slivoně. No a taky ovocné keře a samozřejmě hodně pomocných stromů. Zatím jsme ale jenom vyměřili řadu a navozil jsem tam zbytek mulče ze sklizených bramborových záhonů.

Po odvozu mulče jsme měli tři záhony s odkrytou půdou, kde zatím co jsem vozil mulč, manželka udělala řádky pro zelené hnojení. Půdu jsme nechtěli nechat odkrytou. Už tak jsme ji dost poškodili dlouhým zakrytím silážní plachtou. Roční zakrytí mulčem ze sena to moc nezlepšilo. Pro obnovu půdního života bude asi potřeba, aby tam nějakou dobu něco rostlo. Proto i to zelené hnojení.
Pro půdu je prý nejlepší co největší biodiverzita. Tedy že v půdě roste větší počet druhů rostlin s různými typy kořenů a také různými nároky na živiny, nebo vodu. Takové směsi jsem v prodeji neviděl, tak jsem namixoval všechny druhy zeleného hnojení, co jsme měli. Tedy řepku, hořčici, luskoobilnou směs a vojtěšku. Teď už by to jenom chtělo pořádný déšť, aby zelené hnojení začalo růst co nejdřív. Už i tak je na výsev skoro pozdě. Uvidíme, jestli se stihne vytvořit nějaká slušná hmota.

Před odjezdem na chalupu jsme ještě něco málo sklidili. Dvě cukety, nějaká ta rajčata, u kterých se snad dočkáme už pravidelných sklizní a trochu ovoce. Maliny a ostružiny začínají dozrávat, tak na pár příštích týdnu asi můžeme očekávat trochu větší sklizně než jenom na ochutnání. Kromě ovoce a zeleniny jsme posbírali ještě svazenku na semínka. Ta se dá koupit jako zelené hnojení a není úplně levná. My jsme ji tento rok měli v nějaké směsi pro motýle, tak jsme se rozhodli ji namnožit a mít vlastní osivo jako zelené hnojení.

Na chalupě jsme vyložili brambory a jinak jsme nic nedělali. Jenom se podívali po záhonech, a celkově pozemku, co je nového. U záhonů stav skoro neměnný. U okurek pořád čekáme na první sklizeň a fazole zatím jenom začínají tvořit lusky. Vypadá to ale nadějně a možná už příští týden budeme moct něco sklidit. Dobře vypadá i letní jabloň, na které začínají pomalu, ale jistě dozrávat první jablíčka. Jedno z půlky nahnilé jsem strhnul a ochutnal (tu nepoškozenou část). ještě to není úplně ono, ale už to začíná mít chuť zralého jablka. Tak uvidíme, co příští týden.

Druhý týden jsem se zase ve čtvrtek rozhodoval mezi zahradou a chalupou. Tentokrát to vyhrála chalupa. Jedním důvodem bylo, že měl být nejteplejší den týdne a na chalupě je kde se schovat a schladit, a druhým důvodem bylo, že jsem chtěl trochu postoupit s barákem. Sice to v tom horku byla celkem dřina s lopatou a krumpáčem, ale aspoň jsem to zkusil. Po nějakých třech hodinách jsem se rozhodl, že zbytek raději nechám na bagr a šel se najíst. Po obědě jsem se věnoval pro změnu zase trochu zahradničení. U plotu se sousedem, okolí kterého on moc neudržuje, se nějak moc rozrostly ostružiny. Kdyby byly jenom na jeho straně, tak je mi to jedno. Samozřejmě ale začínají přelézat i k nám a velice ochotně zakořeňují, pokud jim k tomu dám možnost. Takže jsem vzal mačetu, zahradnické nůžky a vyrazil zhodnotit situaci. Myslím, že jsem se rozhodl projít ostružiny právě včas. Šlahouny na naší straně už měli přes dva metry a dotýkali se půdy. Ještě chvilku a možná by zakořenili. Vysekal jsem je mačetou a šlahouny naházel na synropic řadu k jabloním. Ať bude z ostružin a mého úsilí aspoň nějaký užitek. Trochu bych ale ostružinám křivdil, protože zatím co jsem doteď likvidoval trnité šlahouny, tak teď jsem mezi nimi objevil i dost plodů. Většina ještě nezralá, ale našlo se i dost zralých. Takže máme na plotě neplánovaně úrodu ostružin. Nemyslím si, že by to soused sklízel. Nejdřív by se totiž k tomu musel dostat přes hradbu trnitých větví, která je pořád větší. Já to budu na naší straně udržovat, jak to půjde, a kromě organického materiálu na syntropic řadu možná budeme mít i nějakou úrodu. Zase permakulturně bude problém řešením.

Kromě ostružin jsem mačetou osekával i vrby, které rostou zase u plotu kousek vedle. Chtěl jsem pustil více slunce k jabloním. Kromě toho ta největší vrba v rohu je už hodně stará a zevnitř úplně zetlelá. Částečně se už rozpadla a ten zbytek by bylo dobrý pokácet. Předtím bychom z ní asi měli ořezat co nejvíc větví. Něco jsem osekal, ale na zbytek bude potřeba těžší technika (motorovka). Zatím nevím, kdy se k tomu dostaneme, ale nejpozději když začneme stavět barák by to mělo být uděláno. Mít u baráku polorozpadlou vrbu, která hrozí pádem, není moc dobrý. Zbytky posekaných vrbových větví jsem naházel na syntropic řadu k jabloním. To plánuji pak dělat i průběžné. Vrby v plotu jsou tam pro to jak dělané. Kromě toho můžou posloužit jako menší zásoba palivového dříví.

V sobotu jsme měli v plánu sklidit poslední záhon s bramborami, vysít tam zelené hnojení a zbytek se uvidí. Ještě předtím jsme ale zajeli na chalupu pro elektrocentrálu. Jednak už jsme neměli na zahradě skoro vůbec žádnou vodu a taky jsme předpokládali, že bude potřeba něco zalít. Vzhledem k tropickému počasí v posledních pár dnech to byla spíše jistota. Na zahradě se to i potvrdilo, protože většina porostu vypadala, že vodu fakt potřebuje. Něco jsme zalili, ale ten zbytek si bude muset poradit sám. Hlavně stromy a keře kolem plotu.

Po příjezdu na zahradu jsme se šli podívat po záhonech a skončili jsme hned u toho prvního, s fazolí. Ta už byla s větší částí suchá, tak manželka začala sklízet ty suché lusky a já jsem se přidal. Sklidili jsme asi většinu lusků, i když ještě dost zůstalo na příště. Úroda není úplně taková, jak bych si představoval, ale rozhodně lepší než boby na vedlejším záhonu. Je ale nutné přiznat, že fazole nebyly na celém záhonu rovnoměrně a dost jich na jaře vymrzlo. Takže to byla sklizeň asi tak z půlky záhonu. I tak mi to připadá dost málo, např. v porovnaní s popínavou fazolí, co máme na chalupě. Velikost úrody asi ovlivnilo i to, že půda na záhonu nebyla úplně ideální. Ale zase co jiného tam vysít než právě nějakou luskovinu. Takže i když by úroda mohla být větší, tak snad výsev fazole pomohl aspoň půdě. Příští rok přemýšlím, že fazoli zkombinuji ještě s něčím jiných. Zatím nevím s čím. Na záhon s fazolí se samovysela peluška, tak jsme sklidili těch pár lusků a poslouží zase někde jako zelené hnojení.

Po fazoli jsme se už konečně pustili do sklizně posledního záhonu s bramborami. S napětím jsme očekávali, jak to tam bude vypadat. Dopadlo to o dost lépe než na třech předchozích záhonech. Dokonce se dá říct, že z toho posledního záhonu jsme měli tolik brambor, a hlavně hezčích než na těch třech předešlých. Stačilo málo, asi dva týdny času. Samozřejmě to nebyla obvyklá sklizeň brambor, na kterou jsme si zvykli za posledních pár let, ale pokud by to bylo aspoň takto na všech záhonech, tak by to bylo veselejší. Ty mandelinky jsme fakt podcenili. Máme další ponaučení do budoucna. Škody od hlodavců, co se brambor týká, tak byly zase akceptovatelné.

Po sklizni brambor jsem povozil mulč na ve čtvrtek vytvořenou syntropic řadu a do záhonu jsme vyseli zelené hnojení. Pak jsme se pustili do zalévání. Když už jsme měli na zahradě elektro centrálu, tak jsme chtěli zalít i záhony, které bychom ručně nezalévali. Např. záhony se zeleným hnojením a záhon, kde jsme vyseli ředkvičky, ředkve, kopr a hrášek. Po výsevech jsme čekali na déšť, ale ten se nějak nekoná. I tak už na záhonu něco vyklíčilo. Je vidět dost malých rostlinek ředkví a začíná klíčit hrášek. Abychom to podpořili, tak to manželka pořádně prolila hadicí.

Rajčata, cukety, dýně a papriky jsme zalévali ručně. K těm větším rostlinám nalila manželka asi po pěti litrech vody. Hlavně pálivé papriky vypadaly, že tu vodu akutně potřebují. Listy měly hodně svěšené, ale zase měly hodně červených plodů, které jsme sklidili. To samé mochyně, která dala hodně plodů a možná že i končí. Uvidíme, jak bude vypadat další týden. S cuketami je to tento rok slabší, zato dýně hokkaido mají pár hezkých plodů. Tak je to se vším. Něčemu se daří lépe, něčemu hůře. Po cuketách a dýních jsem šel zalít brukvovitou zeleninu a tam je to dost smutný pohled. Nejlépe vypadají kedlubny, kterých jsme už dost sklidili, a ještě jich dost na sklizeň jenom čeká. Trochu hůře vypadá růžičková kapusta a úplně nejhůř vypadá klasické zelí. Ale sezona ještě nekončí, tak uvidíme, co nakonec sklidíme. Letošní průběh počasí není úplně ideální a dřepčíci taky udělali dost škod.

Zatímco manželka ještě něco zalévala hadicí, jsem se šel projít po větší části zahrady, kde máme stromy a keře. Chtěl jsem se podívat hlavně na jabloně a ovocné keře. Na jabloni ze samovýsevu jsou nějaká jablka, ale ještě nejsou zralá. Vzhledem k tomu, že jsme ji nevysadili, tak ani nevím, kdy by měli plody dozrávat. Proto to chodím průběžně kontrolovat. Jinak na zbytku jabloní nic moc. Snad se to zlepší, když se k nim dostaneme s údržbou a začleníme je do syntropic řad. Z ovocných keřů by bylo co sklízet na aróniích, ale to jsem nechal na další týden. Teď máme dost malin a ostružin. Ty arónie možná budou příští týden už i sušené. Na rakytnících je dost plodů, asi ne úplně zralé. Ale ani nevíme, jestli je letos budeme sklízet. Příjemně překvapil jeden dřín, který měl hodně hezkých velkých a zralých plodů. Ochutnával jsem je a připomínají mi dost višně. Pro většinu lidí ale budou na přímý konzum moc kyselé a trpké. Do živého plotu jsem je vysazoval kvůli ptákům, takže zatím jejich zpracování neřešíme. Možná někdy do budoucna. Vzal jsem si jenom pár a pak si je dal na snídani k vločkám. Jinak pár keřů viditelně trpí současným průběhem počasí. Hlavně u lísek dost usychají listy. Snad je to jenom nějaká ochranná taktika a nedojde k trvalému poškození.

Současný průběh horkého počasí je pro nás už dost vysilující, ale asi je super pro hmyz. Hlavně čmeláku a včel jsem od začátku roku snad ještě tolik neviděl. Hodně jich bylo na levanduli kolen studny (vrtu) a pak na slunečnicích, které teď trošku dominují zahradě. K levandulím by se dalo posadit a koukat na to snad celý den. Občas jsme se tam na chvilku zastavili a pokochali se tou záplavou hmyzu, co tam lítala. Už jenom kvůli tomu bych ty kytky pěstoval. Škoda, že to nejde pořádně zachytit na fotkách.

Úroda druhý týden byla dost o ovoci. Maliny a ostružiny začínají pořádně plodit. Je ale vidět, že i jim by se déšť hodně hodil. Snad se toho brzy dočkáme. Konečně jsme sklidili trochu více rajčat. Sice zatím většinou ty s malými plody, ale i tak to potěší a chuťově jsou skvělé. Příště by to mělo být ještě lepší. Sklidili jsme i dost chilli papriček a mochyně a pár cuket. Ty by chtěly asi více vody a lepší půdu na záhonu. S půdou tento rok už moc neuděláme, ale zalít je můžeme aspoň jednou týdně. Pro naši potřebu je jich dost, ale jsme zvyklý na větší sklizně.

Ze zahrady jsme jeli relativně brzo na chalupu. Odvést brambory k uskladnění a taky jsme tam ještě něco málo chtěli udělat. Po příjezdu na chalupu jsme vyložili brambory a šli se podívat na záhony. Na chalupě sice není to horko a nedostatek srážek tak vidět, ale rozhodl jsem se zalít aspoň okurky. U těch je hodně malých plodů a po důkladnější obhlídce jsme našli i jednu akorát zralou pro utržení. Je sice jenom jedna, ale potěšila. Další by měli následovat snad brzy. Hned vedle okurek je ačokča, od které nám zůstala asi jenom jedna rostlina. Ale i ta, pokud se nic nestane, by nám měla dát dostatek plodů. Sklízet bychom mohli už příští týden.

Letos chceme sklidit nějaké fazolky na zeleno a ty už jsou taky ke sklizni. Protože slimáci moc rostlin nenechali, tak fazolek asi nebude nějaké záplava, ale snad sklidíme dost. Rostliny fazolí se pořád ještě rozrůstají a při pravidelné sklizni zelených fazolek by měly nasazovat pořád další. Sklízeli jsme jenom zelené lusky. Ty fialové jsou spíše pro sklizeň na suché zrno. Stejně tak jako šarlatové fazole, lusky které mají už více než 20 cm. Tam to vypadá letos slibně, akorát jsme to asi trochu přehnali s hustotou výsevu. Houština fazolí je tam pořádná.

Po zalití okurek a sklizni fazolek jsme ještě vylezli na půdu a pustili se do dočištění česneku. Manželce z posledně ještě zůstalo dočistit jednu odrůdu, tak jsme to spolu dodělali. Teď už je česnek očištěný a připravený k podzimní výsadbě i prodeji. V těch věncích na fotce níže je česnek k výsadbě a v přepravkách česnek k prodeji. K výsadbě máme česneku celkem dost, protože máme v plánu zase navyšovat počet záhonů. Zájem o česnek je pořád velký a u nás se mu celkem daří. Uvidíme, na kolika záhonech nakonec skončíme.

Tak to bylo shrnutí naší činnosti na zahradě a chalupě za dva týdny. Trochu delší, než jsem předpokládal, ale udělal jsem hodně fotek, tak se k tomu dá hodně napsat. Příště uvidíme, co bude za práci. Asi nějaké sklizně a určitě si ještě něco většího vymyslíme.