Rok devátý – 31.5.2025: Experiment s brukvovitou zeleninou

31.5.2025

Tento týden jsem měl den navíc pro naše pozemky a rozhodl jsem se ho využít na zahradě. Kosení odkládáme už moc dlouho a mulč potřebujeme, takže jsem se rozhodl kosit. Zatím co na chalupě kosím rád a jde to skoro samo, na zahradě je to úplně jiné. Protože nestíháme pravidelně kosit, tak část trávy uschne a vytvoří pak vrstvu, která kosení moc neulehčuje. Taky když kosíme později, než by bylo vhodné (co je skoro vždy), tak tráva už nestojí rovně, ale je ohnuta do všech stran. Takže při kosení musím často přistupovat z různých stran, aby se to dalo nějak pokosit.

Když jsem přijel na zahradu, tak byla ještě trochu mokrá tráva a šlo to o něco lépe. Snažil jsem se to využít na plno a do poledne kosil. Místy to šlo lépe, místy hodně špatně. Už jsem se vážně zamýšlel nad pořízením kosačky. Máme jednu benzínovou, ale momentálně nefunkční a nerad s ní pracuji. Raději bych pořídil elektrickou (na akumulátor), ale tam si nejsem jistý, jestli by ten divoký porost u nás na zahradě zvládla. Sice rád kosím ruční kosou, ale po dvou hodinách trápení myšlenky lítají různě. No uvidíme, jak půjde kosit další části zahrady a pak se rozhodnu.

Na obrázku to sice spíše vypadá, že po louce proběhlo stádo dobytka, než že jsem tam kosil, ale účel to splní. Nějaké seno z toho bude a estetické požadavky na trávník mě nezajímají. Pokosenou trávu jsem nechal ležet tak, jak padla, aby to trochu doschlo. Sice má pršet, ale my seno nepotřebujeme pro zvířata, ale jako mulč, takže asi v pohodě. Trochu doschne a přes víkend to shrabu.
Kosil jsem do poledne a pak jsem to vzdal. Tráva byla už moc suchá a já unavený. Po obědě jsem zvažoval, do čeho se pustím. Napadlo mně pletí záhonů, co je v tomto období činnost více než žádaná. Vzpomněl jsem si ale, že kdysi jsem chtěl dočistit okolí keřů v živém plotů. Aspoň u těch menších by se to hodilo. Začal jsem s tím před pár týdny, ale zanechal pro jinou, podle nás důležitější práci. Takže jsem vzal srp a vyrazil podél plotu zkontrolovat, kde je potřeba můj zásah. Nejvíc pozornosti vyžadovali muchovníky a arónie, které jsme vysadili později, jako náhradu za jiné keříky, co nám uhynuli. Vyčistil jsem taky okolí růží, které se u plotu vysloveně trápí. Volně po pozemku, co se vyseli sami, rostou hodně bujně. U plotu jsem je vysadil já, ale moc nerostou. Z části za to asi může tráva, z částí hlodavci, kteří růže celkem vyhledávají.
Můj zásah vyžadovalo i pár menších keříku ptačího zobu. Ten sice podle literatury má snášet zatravnění celkem dobře, ale proč jim trochu nepomoct, když je možnost. Oni by to asi zvládli i tak, jenom by to déle trvalo. V našem zájmu je mít živý plot co nejdřív vzrostlý. Jednak by měl plnit funkci větrolamu, jednak by lépe plnil ekologické funkce, kvůli kterým jsem ten živý plot vysadil.
Na obrázku níže je muchovník, kterého jsem chudáka asi dvakrát omylem pokosil. Ale pořád to nevzdává a teď už je dost velký, abych ho ve trávě nepřehlídl. Na druhém obrázku je divoká růže šípková, u které střídavě odumírají pruty a dorůstají nové. Takhle to funguje už skoro deset let. Máme na zahradě divoké růže ze samovýsevu, které jsou po dvou letech daleko větší.

Po péči o keře se dostalo i na záhony. Rozhodl jsem se dočistit záhon s cibulí, který začala manželka plít ještě v sobotu. Už jsem ho jednou prošel s motyčkou, ale část plevele, hlavně přímo kolem rostlin, zase obrostla. Váhal jsem, jestli to jenom nějak posekám, nebo vytrhám. Jednalo se skoro ze 100 % o merlík, který i když je prťavý, se chystá do květu. Takže jsem to raději ručně vytrhal. Mám s tím ale čím dál větší problém. Uvědomuji si, že ten plevel půdě pomáhá a já svou činností (pletím) vlastně sabotuji snahu plevele o zlepšení půdy. Ale zase chceme i něco dopěstovat a cibule obvykle v porostu plevele moc neprospívá. Říkám si ale, že časem by se to mohlo zlepšit. Cibuli pěstujeme v záhonech, které byli dlouho přikryté a není tam ještě moc dobrá půda. Proto je tam i tolik merlíku. Po cibuli obvykle vyséváme zelené hnojení, které by mohlo z úrodnosti půdy pomoct a pak by měl zmizet i merlík. Mám taky v plánu změny v pěstování, které by měli omezit „boje“ s plevelem na minimum. Nebude to ale hned. Takže zatím plejeme, ale aspoň se snažíme nechávat většinu plevele na záhonech jako mulč.

Po vypletí záhonu s cibulí jsem už nic dalšího nezačínal. Potřeboval jsem dojet do Prahy ještě v nějakou rozumnou dobu, abych něco vyřídil. Takže zbytek prací zůstal na sobotu.
Hlavním plánem na víkend bylo postarat se o brukvovitou zeleninu, u které jsme zkusili menší experiment. Nepředpěstovali jsme si sazenice, jako po minulé roky, ale vyseli jsme semínka přímo na záhon (po více kusech) a výsevní místa zakryli kryty z PET láhví. Aspoň tedy jeden záhon, kde jsme vysévali zelí. Druhý záhon s mixem brukvovité zeleniny jsme zakryly fóliovníkem, protože nám došly kryty.
Už minulý týden jsme si všimli, že pod kryty to začíná být těsné, takže nebylo více na co čekat. Na první pohled to vypadalo na přetlak plevele, ale po vypletí okolí sazenic je výsledek více než slušný. Ze všech výsevních míst nebyla žádná rostlina jenom na pár z nich a na většině míst bylo rostlin více než jsme potřebovali. Takže jsme mohli část rostlin přesadit tam, kde něco chybělo. I tak jsme zatím nechali více rostlin, než by bylo vhodné. Zkusíme je nechat bez krytů trochu povyrůst a uvidíme, jak to budou zvládat. Odstranit je lze vždy.
Pohledově nejlépe dopadlo rané zelí, u kterého byla na každém výsevním místě minimálně jedna rostlina (spíše více). Celkově zelí pod kryty z PET láhví dopadlo hodně dobře. Na druhém záhoně pod fóliovníkem to bylo malinko horší. Hlavně u brokolice, kde nebyla úspěšnost asi ani 50 %. Ale pár rostlin navíc se našlo, takže to šlo nahradit. Navíc jsme měli na záhoně hodně rostlin kedluben navíc, takž jsme mohli nahrazovat ztráty. Dost rostlin jsme i vyhodili, protože kedluben bylo fakt hodně.

Celkově můžeme vyhodnotit náš mini experiment jako úspěšný. Rostliny by bez přesazování měly být vitálnější a ušetřily jsme si práci minimálně s přesazováním z pařeniště a následnou výsadbou. Výsev je přece jenom rychlejší. Rostliny jsou ve stejném období stejně velké, jako kdybychom si předpěstovali sazenice. Ono jsme to i v podstatě udělali, jenom na místě. Takže odteď tohle bude asi naše nová běžná praxe.

Péči o brukve jsme zvládli do oběda a měli tak vlastně hlavní cíl splněný. Po obědě jsme přemýšleli, s čím budeme pokračovat. Manželka chtěla vyplít záhon se šalotkou. Vypadá to tam stejně, jako to bylo u cibule. Takže se do toho pustila a záhon vyčistila. Plevel samozřejmě zůstal na záhonu jako mulč.

Já jsem chtěl pohrabat seno z mého dřívějšího kosení. Sice ještě nebylo úplně suché, ale moc by to vadit nemělo. Nechtěl jsem ho nechávat do dalšího týdne, protože má dost pršet a mohla by obrůst tráva. Pak by se hrabalo o dost hůře.
Po mém kosení to sice nevypadalo nijak zvlášť reprezentativně, ale po shrabání máme dvě hezké kupičky sena.

Mým dalším plánem bylo nahradit výsevy fazolí a kukuřice. Minulý týden jsem psal, jak nám toho hodně vymrzlo. U fazolí i kukuřice to vypadalo dost špatně. Takže jsem si vzal na zahradu hodně semínek. Naštěstí jsme měli vlastní, takže po výsevech jich ještě dost zůstalo.
Vypadá to, že umrzli jenom ty fazole, co vyklíčili jako první a zbytek si dal načas. Na první pohled to skoro ani nevypadalo, že bude potřeba nějakou fazoli nahrazovat. Ale přesto jsem se rozhodl záhon projít, a tam, kde něco chybělo, jsem udělal násadou od motyky dírku, hodil do ní fazoli a zahrnul zeminou. Při tomto dodatečném výsevu jsem objevil další, právě klíčící fazole, takže by to mělo být v pohodě. Nevyséval jsem namokro, jako u prvních výsevu, ale má pršet, takže by mělo být klíčení i tak dobrý.

U kukuřice to bylo o malinko horší než u fazolí, ale o dost lepší, než jsem si myslel. Vypadá to, že stejně jako u fazolí, i u kukuřice pomrzly hlavně první vyklíčené rostliny. Při obhlídce záhonu jsem našel další, právě klíčící rostliny, a i část těch, která přimrzla, nějak znovu roste. U kukuřice jsem stejně jako u fazolí prošel záhon a násadou motyky udělat dírky, do kterých jsem vhodil po 2-3 semínka kukuřice. Výsevní řádek jsem předtím ještě trochu vyplel, protože skoro jediný plevel, co na záhonu roste, je právě v řádku s kukuřicí.
V záhonech s kukuřicí máme středem řádek s topinambury a ty vypadají, že jim mráz vůbec neublížil. Rostou hezky, ale uvidíme, jaká bude úroda. Trochu se toho obávám, protože půda na záhonu nevypadá moc úrodně. To dlouhodobé přikrytí ji moc neprospělo. Ten samý problém bude asi i u kukuřice, ale uvidíme na konci sezony. Zatím to vypadá, že škody mrazem jsou vyřešeny (aspoň u zeleniny) a snad už se nic podobného nestane.

Po vypletí šalotky a doplňujících výsevech jsme toho už měli celkem dost. Částečně kvůli samotné práci, ale asi i hodně kvůli horku, které bylo v sobotu celkem úmorné. Takže jsme se už do ničeho dalšího nepouštěli. Manželka jenom něco málo sklidila. Ani jsem to nefotil, protože to vypadalo skoro stejně, jako poslední dva týdny. Hlavně listová zelenina, bylinky a cibulka.

Já jsem udělal ještě pár fotek a zamyslel se nad způsobem pěstování. Už jsem psal výše, že začínám mít principiální problém s pletím. Někde máme pocit, že to ještě udělat musíme, někde už to chci zkusit jinak. Plánované záhony s cibulí a šalotkou jsme vypleli, ale něco málo cibule máme i v pokusném záhonu. Tu se chystala manželka taky vyplít. Pak jsme se ale domluvili, že ze čtyř řádků zkusíme nechat dva vyčištěné a dva s ponechaným plevelem. Cibule je už vyšší než plevel a ten by mohl posloužit jako živý mulč. Minimálně se bude lépe držet vlhkost na záhonu. Hezky je to vidět u záhonů, které plejeme. Pod plevelem je vlhká půda. Chvilku po vytržení plevele a odkrytí půdy hned povrch vysychá.
To samé chceme zkusit u hrášku. Hrášek vyklíčil dobře, po deštích začal i rychleji růst. Sice jsme si říkali, že by bylo dobré ho minimálně jednou projít motyčkou, ale když jsem na ty záhony koukal, tak plevele jsou o hodně menší než hrášek a hezky zakrývají půdu. Tak to zkusíme nechat a uvidíme.

Minulý týden jsme na chalupu nejeli, teď už jsme tam chtěli. Sice jsme si mysleli, že tam i tak nemáme co dělat, ale aspoň se podíváme, co je nového.
Hned po příjezdu na zahradu nás potěšil nádherně kvetoucí rozmarýn. Už v zimě, kdy jsme ho měli v chalupě, tak se chystal do květu. Pořádně ale zakvetl až teď. Rozmarýn vidím kvést poprvé a je to paráda. Rád bych ho už vysadil někde do volné půdy, ale zatím nemáme ještě vybrané místo a taky se bojíme, že nám v zimě umrzne. Už se nám to stalo u jiné rostliny, která několik zim v pohodě zvládla, až pak jednu ne. Zatím není moc velký, tak ještě nějakou dobu stráví v hrnci. Když budeme pro něho mít místo a trochu lepší podmínky na pozemku, tak ho přesadíme.

Obešli jsme záhony, jak to tam vypadá. Česnek super a paličák už se chystá, že vyžene výhony. Příští týden je možná budeme vylamovat. Začínají klíčit tyčkové fazole. Některé jsou už tak velké, že z nich manželka sundala kryty. Okurky si ještě dávají načas a u ačokče jsme dosévali ještě nějaká semínka. Ty starší, co jsme vyseli původně, nějak slaběji klíčí.

Na chalupě jsme k naší sklizni, hlavně listové zeleniny, přidali česnek na zeleno, který nám vyrostl ze zapomenutých stroužků po sklizni v minulém roce. Část jsme sklidili, část nám ještě zůstane na někdy příště.
Takovou minisklizní byl zimolez kamčatský. Na další plody jsme čekali snad tři roky. Teď jsme tam nějaké objevili. Sice plodů bylo tak jedna hrst, ale aspoň jsme ochutnali. Keře se na chalupě hezky rozrostli a snad to bude už jenom lepší.

Tímto týdnem jsme definitivně ukončili jarní výsevy a výsadby. Další náš čekají až po prvních větších sklizních. Teď nás čeká údržba záhonů, kosení a brzy snad první větší sklizně. V poslední době mně uchvátila „Syntropic agriculture“ (nevím, jak to přeložit), takže bych rád začal něco podnikat i v této oblasti. Už se nemůžu dočkat. Jenom si musím vzít ponaučení z dosavadního průběhu pěstování, že začínat je potřeba raději v malém a postupně přidávat.