Rok pátý – 39- týden: Podzimní kosení

39. týden

Tak jsme se dočkali dalšího víkendu. Pozitivem bylo, že počasí vyšlo stejně nádherné jako minulý týden. Negativem bylo, že manželka onemocněla, a tak jsem jel na zahradu a chalupu sám. Podle toho jsem musel upravit i své plány. Hlavním cílem bylo pokosit pozemek na chalupě a rád bych trochu kosil i na zahradě. Po příjezdu na zahradu jsem vyklopil bioodpad na kompost a šel se podívat na záhony. Podle předpovědí počasí jsem sice neočekával že bude mráz, ale asi přece jenom nějaký byl. Aspoň cukety a dýně tak vypadaly. Tím mi přibyla další neplánovaná práce, a to sklizeň dýní. Po blbém startu sezony jsme je ještě chvilku chtěli nechat na zahradě. Zase na druhou stranu můžeme být rádi, že mráz přišel tento rok o něco později než obvykle.


Nechávat dýně na zahradě déle už nedává smysl. I tak na pár z nich je vidět, že přimrzly. Ty budeme muset spotřebovat nejdřív. U zbytku uvidíme, jak dlouho vydrží. Když tak je postupně zpracujeme a zamrazíme. Úroda je tuto sezonu o dost slabší než minulý rok. Z vlastních výsevů toho moc není. Jedna hezká dýně odrůdy „Minimusk“ a pár menších od různých odrůd, které nestihly pořádně uzrát. Ze dvou sazenic koupených jako dýně „Hokkaido“ jedna skutečně vypadá jako Hokkaido. Od výsadby ji ale dost masakrovali slimáci, takže stihla vyprodukovat jenom tři pořádné plody. Ta druhá sazenice vyrostla v něco, u čeho nevíme vůbec o jakou odrůdu se jedná. Možná nějaký „Acorn“, ale spíše to bude nějaký kříženec. Dýně jsou menší, s hodně tvrdou slupkou. Spíše vypadají jako okrasné než klasické jedlé. Otestovali jsme je a pečené chuťově nic moc. Do kukuřičné kaše jsou ale v pohodě. Zbytek těch menších a méně zralých půjde asi jenom do mrazáku.

Cukety dopadly stejně jako dýně. Rostliny víceméně poškozené mrazem. U plodů to bylo o něco lepší. U cuket nebyli poškozeny snad vůbec, u patisonů u asi třetiny plodů bylo vidět poškození. Sklidil jsem všechno, co šlo, a tím pádem máme letos s cuketami konec. Po hodně špatném startu jsme ani nedoufali, že budeme mít dost cuket. Nakonec jich bylo pro nás více než dost a část jsme ještě rozdali.

Po ránu byla na zahradě celkem rosa a tím i vlhké rostliny a plody. U dýni to nijak nevadilo, ale u zbytku zeleniny bych raději počkal, až trochu oschne. Říkal jsem si, že do té doby aspoň trochu pokosím pozemek. Bavilo mně to asi tak deset minut. Nešlo to vůbec dobře. Tráva byla sice vlhká, ale už hodně slehlá. Taky jsem si říkal, že sekat teď už moc smysl nemá. Sezona pomalu končí a většina stromů a keřů je skoro bez listů a pomalu přechází do období vegetačního klidu. Proto jsem šel raději sklízet. Dnes jsem byl na to sám, tak abych ještě pak stihl udělat něco i na chalupě.

Finální sklizeň jsem tento týden plánoval u fazolí. U nich to vyšlo skoro na chlup přesně. Většina lusků stihla uzrát a uschnout. Jenom odhadem asi tak do 5 % jich ještě zůstalo na záhonech. Z těch už asi nic nebude, ale keříky jsem tam nechal, takže uvidíme. Sklizeň byla tento rok neporovnatelně lepší než minulou sezonu. Stejně jako u dýní a cuket špatný start, který se později změnil na dobrý výsledek. U fazolek pro sklizeň lusků jsme sklidili více než dost a fazolí na suché zrno je neporovnatelně víc jako posledně. Našli se i plesnivé lusky, ale bylo jich jenom tak do 10 %. U některých odrůd bylo postižení viditelně větší. Ty už asi pěstovat nebudeme a zaměříme se na ty, kterým se u nás daří.

Fazole mi dali celkem zabrat. Poklekávat více jak hodinu u záhonu není moc velká zábava. Takhle bych fazole sklízet nechtěl, ale při nerovnoměrném zrání mi asi moc možností nezbývá, pokud chci něco sklidit. Mohl bych vytrhat celé rostliny a dosušit je, ale nevím kde. V bytě v Praze to dost dobře nejde a na vlhké chalupě taky ne. To jsem si odzkoušel už minulý rok. Když ale sklidím jenom lusky, tak ty v pohodě v bytě dosuším. Nakonec jsem po sklizni fazolí byl rád, že jsem toho kosení raději nechal. Už i tak jsem začínal být v časové tísni.

Blížilo se poledne, ale ještě jsem sklidit něco málo pro týdenní spotřebu. Ze záhonu s ředkvičkami jsem kvůli sklizni odstranil ochrannou textilii a už ji zpátky ani nedával. Ředkvičky už dorostly a asijská listová zelenina na stejném záhonu vypadá, že by ji lépe bylo bez krytu. Dřepčíci už i tak asi v tomto období moc nebudou. Tento rok celkově, jak je více vlhko, tak s nimi moc problémů není. Máme ale slimáky, kteří jsou o dost větší problém. Ředkvičky okusují celkem dost, a jako na zlost právě ty nejhezčí. Máme jich ale hodně, tak se stále dá sklidit celkem dost. Kromě ředkviček jsem ještě vytáhl pár mrkví. U mrkve zatím celkovou sklizeň odkládám, i když většina mrkví na prvním záhonu už asi více nedoroste. Máme ale ještě jeden záhon vysetý později a tam by to do sklizně mohlo být o něco lepší. Tu vodnici na obrázku níže jsem vytáhl jenom jednu, protože jsem si ji chtěl dát k obědu. Jinak už se najde na záhonu pár hezkých kousků a možná budeme příští týden sklízet a fermentovat.



Z ovoce to tento týden už nebyly ostružiny, ale zase bylo více malin. To je i dobře, se se takto navzájem doplňují. U ostružin jsem už vystříhal suché odplozené pruty. Našlo se i pár jahod, ale asi jsou to jenom poslední zbytky. Na chalupě bylo jahod o něco více, ale to na fotce není. Kromě toho jsem ještě sklidil misku švestek, které jsem už nefotil. Je to stejné jako poslední dva týdny. Ty maliny jsou i v těch blbých podmínkách, co máme na zahradě, hodně parádní a chutné. Budu se snažit s tou trávou kolem něco udělat a taky bych rád část z nich přesadil na chalupu. Nejdřív to tam ale musíme připravit. Sklidil jsem i další várku zralých šípků, jenom nevím co s nimi budeme dělat. Když jsem šel vyhodit na hadník odstřižené pruty ostružin, tak jsem se zastavil u naší nejlepší asijské hrušně a strhl ten jeden plod co měla. Není ještě zralý, ale odtrhnout šel lehce a dojde doma. Na zahradě bych na něho mohl zapomenou a to by byla škoda. Je to první sklizená hruška z naší zahrady (z vlastních stromků). Jak to bude s hrušněmi na zahradě dále, nevím, protože většina z nich tento rok asi uhynula.


Na zahradě jsem si dal oběd a vyrazil na chalupu. Chtěl jsem tam hlavně posekat dolní půlku pozemku, protože kopřivy už zase začali vítězit nad keříky hlošin a lísek. S kosením jsem ale začal v horní půlce pozemku, kde máme druhou (podzimní) jabloň. Jablka už budou pomalu vhodné ke sklizni a pod jabloní to byla pořádná džungle. Nejvíc mi vadí divoké ostružiny, které se tam zase dost roztahaly. Už jsme je jednou likvidovali a vypadá to, že nedostatečně. Kdyby aspoň plodily. Dělají jenom dlouhé šlahouny s ostrými trny a neviděl jsem na nich žádný květ, natož plod. Zatím jsem prostor kole jabloně posekal jak to šlo. Zbytek ostružin zlikviduji když bude po sklizni jablek a bylinné patro bude odumřelé. Zatím je pohyb kolem jabloně a pod ní celkem obtížný, protože jsou větvě díky bohaté násadě plodů ohnuté až k zemi. A to jsme se snažili ty nejnižší větvě ořezat. Prostě je zase celkem dost jablek a ty větvě to tahá k zemi. Ne že bych si na to stěžoval.

Když jsem skončil pod jabloní, tak jsem se už přesunul na dolní část pozemku. Porosty kopřiv byli nádherné, ale už trochu moc bujné. Keříky mezi nimi jsou zatím ještě moc malé, aby si s tím sami poradili. Průběžně jsem hlídal, aby keříky moc nezarostli, ale zase se mi to moc nepovedlo. Nejmenší keřík hlošiny a většina lísek už zase byla zarostlá tak, že jsem je měl problém najít. Ještě že jsem u nich nechal zabodnuté delší značkovací větvě. Jedna hlošina a jedna líska jsou bez listů. Nevím, jestli je to kvůli vysokému porostu kopřiv kolem, nebo kvůli něčemu jinému. Teď už asi neobrostou a na jaře uvidíme, jestli je nebudeme nahrazovat. Zbytek hlošin vypadá dobře a taky většina lísek. Příští rok už by to zase mohlo být o něco lepší. Pokosil jsem celou dolní půlku pozemku a snažil se posekaný porost nahrnout ke keříkům jako mulč. Ať mají z těch kopřiv kolem taky nějaký užitek. Víckrát bych už tento rok asi sekat neměl. I tak už jsem sekal třikrát, zatím co minulý rok to bylo myslím že jenom jednou. Seká se to ale celkem v pohodě a organická hmota navíc neuškodí. Kdyby to tak dobře šlo i na zahradě, tak by to byla paráda.



Jak jsem už psal, tak počasí zase vyšlo parádní a kosilo se taky dost dobře. Dokonce se mi při kosení stali i dva příjemná překvapení. Jedním z nich byla větší žába, kterou jsem zřejmě při svém máchání kosou vyrušit z odpočinku, nebo lovu, někde ve vysokém porostu. Daleko ale nezdrhla a v pohodě mi zapózovala. Podle vzhledu to asi bude nějaký skokan. Nádherný exemplář a doufám, že jich budeme mít na pozemku ještě více.

Druhým příjemným překvapením byly astry, divoce rostoucí u plotu se sousedem. Kosím a koukám, že v dálce něco svítí růžově. Tak jsem to šel prozkoumat a objevil jsem bohatě kvetoucí rostlinu obsypanou motýli. Nevím, jak se tam vzala, protože myslím že minulý rok tam ještě nic takového nebylo. To jsem tam kosil porost a nic jsem si nevšiml. O něco vedle je pár dalších rostlin, které ještě nekvetou. S manželkou máme teorii, že rostly někde na původním pozemku před jeho čištěním a stavení stroje je při zemních pracích roztahali po pozemku. Teď nastaly pro ně vhodné podmínky a tak vyrostly. Nebo je to úplně jinak. V každém případě z toho máme radost, protože vypadají fakt nádherně.

Kromě kosení jsem ještě na chalupě i malinko sklízel. Bylo celkem dost jahod, které slimáci asi nestihli zlikvidovat. Ty jsem přidal k těm ze zahrady. Našel jsem dvě menší okurky a byl jsem se podívat na ačokču. Na první pohled jsem si říkal, že tam asi nic není a možná už je na ni moc chladno. I tak jsem si ale vzal nevelkou nádobu a začal sklízet. Najednou jsem zjistil, že plody ačokči se záludně skrývají mezi listím. Nakonec mi ta nádoba co jsem si vzal skoro nestačila. A to tam ještě dost menších plodů zůstalo. Pokud nebude nějaký silnější mráz, tak bude příští týden minimálně stejně dobrá úroda jako teď. Rostliny stále vypadají bujné a husté. Jenom místy už některé listy začínají žloutnout.


Podobně jako u ačokče to bylo i u fazolí. Vypadá to, že dozrála druhá vlna lusků. Aspoň u té první odrůdy to tak bylo. Druhá odrůda teprve nasazuje květy. Jestli stihne vytvořit i lusky, to ještě uvidíme. Vypadá to, že na rozdíl od keříkových fazolí, které plodí prakticky neustále, tyčkové fazole plodí ve vlnách. Teď je druhá vlna plodů a s největší pravděpodobností letos i poslední. To keříkové fazole na zahradě už prakticky skončily. Sklidil jsem lusky u první odrůdy. Není jich extra moc, ale i to málo potěší. Na příště bude asi chtít vysít více semen, aby byl porost hustější. Ono na první pohled vypadá hustý i teď, ale těch rostlin je v porovnání s keříkovou fazolí na stejném prostoru výrazně méně (zase rostou více do výšky), takže ani úroda nemůže být nijak extra velká.


Podobně jako u tyčkových fazolí na lusky to vypadá i u jejich verze pro sklizeň suchého zrna. Akorát že tam na sklizeň ještě jenom čekáme. Většina lusků jsou stále ještě měkké, zelené a nemají pořádně vytvořená zrna. Jenom jedna rostlina s tmavšími lusky začíná dozrávat rychleji. Sklidili jsme z ní pár suchých lusků už minulý týden a tento týden jsem přidal pár dalších. I tady se budeme snažit selektovat na ranost a časem snad budeme mít odrůdu, co u nás stihne včas uzrát. Dokonce se pár suchých lusků našlo i u majoritní světlejší varianty. Osiva pro příští rok bychom už měli mít dost. Teď bychom byli ještě rádi, kdyby se podařili sklidit i zbytek lusků a vyloupat z nich zralá suchá zrna.

To bylo asi tak všechno, co jsem stihl v sobotu udělat. Do záhonu jsem se už nechtěl pouštět. Bylo více hodin a neměl jsem ani chuť. To hlavní, co jsem chtěl udělat, jsem udělal. Na příští týden ještě žádné větší plány nemám, ale už možná začneme s nějakými většími sklizněmi toho, co nám ještě na zahradě zůstalo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *