Rok devátý – 28.6.2025: Začínáme se Syntropic Agriculture

28.6.2025

Jak jsem minule psal, tak přes týden jsem nemohl jet na naše pozemky. Proto nám veškerá práce zůstala na sobotu. Jako hlavní úkol jsme si dali sklidit posečené seno, a to rovnou tak, že jsme začali nový projekt.

V poslední době mně doslova uchvátil způsob pěstování, který je známý pod názvem Syntropic Agriculture, Syntropic Agroforestry, nebo Syntropic Farming. Nechci dopodrobna rozepisovat, o co se jedná, tak jenom v krátkosti. Tento způsob pěstování se snaží napodobovat procesy, které přirozeně probíhají v přírodě, jenom je urychluje za účelem vytvoření regenerativního a produktivního zemědělského systému. Konkrétně se jedná hlavně o proces tzv. sukcese, známý už z permakultury.
Já jsem se k tomu dostal přes sledování nějakých videí o pěstování. Syntropic Agriculture se začala šířit relativně nedávno, i když základy pro tento systém jsou staré asi 40 let. Proto i většina projektů, na které dnes narazíte jsou staré jenom pár let. Systém původně vznikl v tropickém pásmu (Brazílie), ale dnes se ho lidi snaží adaptovat v různých klimatických podmínkách. Principy jsou stejné, jenom způsob realizace se bude lišit. Takže je tady hodně možností ke zkoušení a objevovaní. Ale samozřejmě ne všechno se musí povést.

Myslím si, že pro mě je tento způsob pěstování přirozeným pokračováním způsobu, jakým se snažíme u nás hospodařit. Baví mně pěstovat ovoce i zeleninu, baví mně polykultury a jednoznačně chci nadále pěstovat tak, aby to nemělo na přírodu negativní vliv, spíše naopak. Rád bych pěstoval regenerativním způsobem.

Taky v poslední době nějak „cítím“, že bych rád vytvořil více odolný systém. A to odolný hlavně ke klimatickým změnám. Už dvakrát po sobě nám pomrzlo dost ovoce. Minulý rok to bylo horší, ale i tento rok jsou dost velké škody. K tomu sucha, vysoké teploty apod. Počasí asi nezměníme, jenom se tomu musíme nějak přizpůsobit. Právě v Syntropic Agriculture vidím systém, který by měl tohle všechno umožňovat. Tedy mělo by být potřeba méně vody, lepší odolnost vůči kolísání teplot, lepší odolnost vůči nemocem, ale hlavně neustále zlepšování půdy.
Právě to zlepšování půdy je hrozně moc důležité. Většina menších farmářů co znám, kteří se snaží pěstovat bez chemie a ještě se tím uživit, používá v podstatě jeden systém. Vzhledem k menšímu počtu záhonu se z nic snaží vytěžit maximum a udělat na nich co nejvíc „otáček“ zeleniny. Tohle ale půda bez dodatečného zdroje výživy nedá. Řeší se to tak, že se na záhony naváží tuny kompostu, tedy vstup zvenčí. I když to funguje, tak já takhle pěstovat nechci. Dovést na zahradu 3 tuny kompostu, abych tam dopěstoval tunu zeleniny, mi moc nedává smysl z hlediska udržitelnosti, i když z hlediska ekonomického to může být super. Další možností je použít zelené hnojení, ale to se zase „okrádáte“ o produktivní čas záhonu, na kterém by mohla po tu dobu růst zelenina k prodeji. U Syntropic Agriculture se mi líbí to, že si zelené hnojení, resp. biomasu, pěstujete na stejném záhoně, nebo v jeho blízkosti, kde pěstujete i produkty k prodeji. Asi ale už dost teorie a přejdeme k praktické realizaci.

Syntropic Agriculture je známe hlavně kvůli pěstování v řadách, které jsou v různé vzdálenosti od sebe a v každé řadě se kombinují různé druhy stromů, keřů, bylin a zeleniny. I mezi hlavními řadami se něco pěstuje. Buď nějaká produkce k prodeji, nebo rostliny na biomasu, kterými se pak mulčuje.
U nás máme zahradu zatím rozdělenou na zeleninové záhony a pak něco, co by se dalo nazvat ovocný sad. V podstatě samostatné stromy, stojící v různé vzdálenosti od sebe. Snažil jsem se používat hlavně vysokokmeny, takže nejčastější vzdálenost je 10 m. Samozřejmě se snažíme využít to, co už na zahradě máme, takže u nás by hlavní řady byly od sebe vzdálené 10 m. To ale neznamená, že mezi ně nemůžeme ještě něco přidat. Konkrétně další řadu s menšími stromy, nebo keře, bylinky a zeleninu. Ten zbytek prostoru mezi tím bude zatím louka, kterou budeme sekat a používat seno jako biomasu pro ty produkční řady.

Zatím jsme začali s jednou řadou, součástí které bude ořešák. Tomu se na zahradě moc nedaří. Na chalupě máme stejnou odrůdu, vysazenou několik let později, a strom už je dvakrát tak velký. Proto chci zlepšit podmínky i pro ořešák na zahradě. To znamená hlavně menší konkurenci od trávníku, více živin a více vláhy. Tohle všechno vyřeší do velké míry mulč a pak další rostliny, co budou růst v blízkosti.
Asi shodou okolností to vyšlo tak, že pokud bychom udělali řadu od ořešáku směrem nahoru k zeleninovým záhonům, tak se to akorát kryje s plochou vedle záhonů s fazolí, kterou máme momentálně zakrytou silážní plachtou. Je to bývalý záhon pro topinambury, kde už asi dva roky nic nepěstujeme a žil si vlastním životem. My jsme tam nacházeli hodně zbytků z jiných záhonu a zakryli ho, že tam později uděláme bylinkový záhon. Takže změna plánu. Bylinky tam sice budou, ale trochu jinak.
Řadu pak můžeme přetáhnout ještě dále až na vrchní řadu zeleninových záhonů, protože tam máme první zeleninový záhon, ze kterého jsme letos přesadili jinam jahody. Od té doby si žije vlastním životem. Od začátku se tam ničemu moc nedařilo, tak to teď využijeme jako součást naší první syntropic řady.

Tak řadu jsme měli vybranou a pak jsme se s manželkou chvilku dohadovali co dál. Ona chtěla řadu zakrýt silážní plachtou a pak na to seno, já jsem byl jenom pro seno. Nakonec zvítězila varianta s plachtou, že to možná urychlí rozklad trávy pod tím. Taky ta plachta poslouží jako vodítko pro to, kudy půjde řada. Plachtu jsme vzali z chodníku vedle záhonu s fazolí. Sundali jsme i tu, kterou byl přikrytý bývalý záhon po topinamburech. Tam už živého porostu moc není a přijde tam jenom mulč ze sena. To samé další záhon v řadě, kde jsem jenom pokosil porost a na to přijde seno. Rád bych se zakrytí silážníma plachtami zbavil už úplně, a právě nový způsob pěstování by nám to měl dobře umožnit. Ty plachty budeme sundávat postupně, protože v našem současném systému celkem plní svoji úlohu.

Po přípravě první řady už zůstala jenom ta nejjednodušší, ale časově nejnáročnější činnost, navození sena. Já jsem vozil seno a manželka to rovnala do záhonu. V podstatě stejný postup, jako když tvoříme klasický kompostovací záhon. Jenom tady později přibude i něco navíc.
V Syntropic Agriculture je většinou prvním krokem navážení organického materiálu pro zvýšení úrodnosti půdy, kde se bude pěstovat. Tam někde jsme teď my. Ne že by půda na louce byla úplně špatná, ale pro pěstování ovocných stromů a zeleniny by mohla být lepší. Takže zatím budeme přidávat organickou hmotu a někdy na podzim asi začneme s výsadbou a výsevy. Ono se to ani moc nezdá, ale takový záhon zhltne hodně organického materiálu. Pokosil jsem asi třetinu zahrady a nebylo to dost ani na jednu plnou řadu. To ještě chceme udělat tento rok minimálně jednu další a mezi dvěma hlavními ještě jednu s keři, bylinkami a zeleninou. Taky bych rád tento rok dokosil celou zahradu a zlikvidoval dost náletů. Ty jsou taky zdrojem organického materiálu. Ideální by pak bylo pokosit zahradu ještě jednou na podzim. To je spíše takové tajné přání, protože posledních pár let se nám nepovedlo pokosit celou zahradu ani jednou.

Hlavní činnost dne jsme měli za sebou, ale práce zdaleka neskončila. Z chalupy jsme si přivezli elektrocentrálu, protože nám na zahradě skoro došla voda. Vzhledem k průběhu počasí jsme cítili potřebu zalít aspoň něco. Konkrétně brukvovitou zeleninu, papriky, okurky, cukety a dýně. Je to jenom část zeleniny, co pěstujeme, ale i tak mi to zabralo asi hodinu a půl času. Nejraději bych nezalévat vůbec, ale zatím to raději u některé zeleniny uděláme, když můžeme. Stojí nás to jenom čas a něco málo benzín do centrály.
Rajčata jsem ani neplánoval zalít, ale pak jsem zalil aspoň dvě rostliny. Ze všech rostlin rajčat vypadají asi nejslabší, i když v době výsadby na zahradu to tak rozhodně nebylo. Zajímavé je ale to, že asi jako první rostliny mají už plody (nezralé), a že jako na jediných rostlinách u rajčat jsem na nic našel mladé mandelinky. I tady se potvrzuje, co říkají někteří pěstitelé i vědci, že zdravou rostlinu škůdce nenapadne a ani nemůže napadnou. To vidíme i u brambor, že napadené jsou hlavně ty pohledově nejslabší rostliny. Takže i ty mandelinky slouží jako přirozená regulace přírody, která vyřazuje z další reprodukce slabší kusy. My chceme ty rajčata zachovat, i když jsou slabší. Proto jsem je zalil, abych snížil jejich stres a pomohl jim tak bojovat se nepřiznivými podmínkami. Mandelinky jsem nechat. Myslím si, že rostlina, pokud zabojuje a vyhraje proti nějaké nemoci, nebo škůdci, tak pak v další generaci předá tuto informaci a její potomci to budou zvládat lépe. I proto se vyplatí mít vlastní semínka. Můžeme si rostliny šlechtit právě na ty naše podmínky.

U zelí jsme minulý týden dělali selekci a nějaké to přesazování. Z přesazených rostlin to ne všechny zvládly. Ono se není moc co divit, i vzhledem k průběhu počasí. Taky když jsme je tahali, tak se samozřejmě poškodili kořeny a pak byla v nerovnováze podzemní a nadzemní část. Ale i tak je to lepší, než kdybychom je všechny vyhodili. Tak jsem zalil ty přesazené i ten zbytek, který už vypadá celkem hezky. Zase hlavně abych snížil stres a pomohl rostlinám lépe odolávat dřepčíkům, nebo housenkám běláska. Možná je ani nenapadnou, když budou v dobé kondici.

Další v řadě na zalévání byly dýně a cukety. Ty se hezky rozrůstají a u některých cuket se objevili první plody. Těm se trochu vody navíc asi hodí, i když nevypadají, že by strádaly. Nakonec jsem zalil okurky. Nevypadají moc dobře, ale uvidíme, jak to nakonec dopadne.

I navzdory horku a suchu začíná být zahrada více a více rozkvetlá. Nově začal kvést brutnák, kolem kterého je hodně živo a svazenka, která se k nám zase dostala ne úplně plánovaně. Koupili jsme semínka nějaké směsi pro motýle a asi největší část rostlin co vyklíčila je právě svazenka. Kromě toho, že je skvělá pro včely, tak je to i skvělé zelené hnojení. Jenom semínka jsou celkem drahá. Náš plán je nechat svazenku dozrát do semen, nasbírat si dost vlastních a v příštím roce ještě více rozmnožit. Plánujeme ji více pěstovat jako zelené hnojení a hmyz ji miluje. Kromě včel a čmeláku jsem tam našel i hezký exemplář zlatohlávka.

Po dobu, co jsem zaléval, tak manželka sklízela, co bylo potřeba. Zase jsme měli nad očekávání dost jahod. Bylo jich asi půlka pěti litrového kbelíku. Fakt jsme po tom jarním mrazu a tom, jak pak jahody vypadali, tohle nečekali. Zbytek úrody byl klasický jako poslední týdny. Hodně listové zeleniny a cibule. Chtěl jsem úrodu vyfotit, ale nechával jsem to na později, až jsem na to úplně zapomněl. Příště se polepším.
Kromě sklizní manželka rozsadila trvalou cibuli, která vyhnala dost nových cibulek, které začaly žit svým vlastním životem (skoro). Cibulky odebrala, udělala řádek a vysadila. To už máme v pokusném záhonu dva řádky s trvalou cibulí. Jen tak dál. Klidně bych byl rád i za celý záhon s trvalou cibulí.

Na závěr pak manželka ještě s hadicí zalévala pár záhonů a napouštěla vodu do sudu a já jsem se šel podívat po zahradě, jak to tam vypadá. Pozitivně to vypadá na záhonech s kombinací kukuřice a topinambury. Začíná tam být celkem džungle. Sice mám trochu obavy, jestli topinambury moc neutiskují kukuřici, ale zatím to vypadá v pohodě. Dobře vypadá i záhon s fazolí. Ta už začíná kvést, tak nad brzo budou lusky. U bobu o záhon vedle už je vidět lusků celkem dost, i když se bobu nedaří tak dobře, jako fazoli.

Pak jsem obešel stromy. Chtěl jsem prozkoumat, jestli tam nenajdu nějaké plody. Prohlídka to byla celkem smutná. I když všechny jabloně hezky kvetly, tak plody jsem našel jenom na odrůdě „Průsvitné letní“ a „Panenské české“. I to jenom snad do pěti plodů na každém stromě. Jinak třešně, višeň, hrušně a slivoně nic. Největším pozitivním překvapením byla jabloň, která nám vyrostla sama z náhodně vysetého semínka. Kromě toho, že strom vypadá hodně dobře, tak má i celkem slušnou násadu jablek. Uvidíme po sklizni, ale začínám být velkým fanouškem výsevu ze semínka i u ovocných stromů. Nevím přesně, kdy ta jabloň ze semínka vyklíčila, ale určitě později, než jsme dělali výsadbu roubovaných stromků. Vyrostla sama, nikdo se o ni nestaral a už teď je větší než ty roubované stromky. Pokud by jablka z toho stromu nebyly nic moc, pořád máme možnost na ni naroubovat něco jiného.

Na chalupu jsme odjížděli později, než jsem plánoval, a to jsem tam měl naplánované tolik práce. Ale co se dá dělat. Udělali jsme alespoň něco. Kromě zahrady bych rád udělal syntropic řady i na chalupě. Jako první se k tomu nabízí řada jabloní. Tam jsem minulý týden částečně pokosil, ale bylo to potřeba dotáhnout. Do toho jsem se pustil, zatím co manželka shrabala to, co jsem pokosil posledně. Takže jsem něco málo pokosil a zbytek nám zůstane na příště. I vytváření samotné řady.

Před odjezdem do Prahy jsme ještě trochu prošli pozemek, co je nového. U zeleniny setrvalý stav. Některé nově vyseté fazole vyklíčily, na další jenom čekáme. Česnek bude už pomalu ke sklizni, a kromě toho asi budeme další týden sklízet část rybízu. Odrůda „Titania“, kterou jsme přesadili ze zahrady, příjemně překvapila. Plody už má zralé ke sklizni, a navíc jsou tak obrovské, jako kousek vedle pomalu zrající višně. Zatím jsem tak velké plody u rybízu neviděl. Navíc jsou chuťově úplně skvělé. Odrůda „Titania“ opravdu dostála svého jména. A to ještě není keř v plné velikosti. Je to jasný kandidát na další rozmnožení.

Kousek od rybízu, na druhé straně zeleninových záhonů, pomalu dozrává keřová třešeň. Je to jediná višeň / třešeň, u které nám neumrzli plody. Dalo se to očekávat, protože byla na to šlechtěná, ale stejně to potěší. Další kandidát na větší namnožení. Když už máme problém dopěstovat třešně, tak i višně budou super. Zvlášť tyhle, které dobře rostou a oproti jiným odrůdám višní nejsou tak kyselé.

Tak to byl týden s našim novým projektem. Už se nemůžu dočkat pokračování prací na té první řadě i těch dalších, co budou následovat. Uvidíme, jak to budeme stíhat příští týden, protože nám začínají větší sklizně. V dalším týdnu konkrétně hrášek. Ale určitě si malinko času najdu i na něco jiného. Minimálně pře týden, kdy zase budu moci jet na zahradu, nebo chalupu.